Tvař se sexy Andreo! Ležíš tu téměř nahá, buď vyzývavá a při troše štěstí tě zvedne a odnese do postele i bez toho, aby pojal podezření, že tohle nemá se sváděním nic společného.....
„Neteče mi krev z uší a ani nejsem v bezvědomí, tak mi vysvětli, proč bych měla chodit k doktoroj?“ „Třeba proto, že i když tvrdíš, že tě to baví, mám pocit, že tu na tý podlaze neležíš zabalená jen v ručníku dvacet minut úplně ze svý vůle…“
Beru, že to mohlo vypadat maličkato absurdně… Jenže ta potupa jít ke skorokolegovi a přiznat, že se nejste schopní vyléčit sami. Neee já nechci. Chovám se jako pětiletá a přitom mi táhne na pětadvacet. A to je další věc - stárnu. Zablokovaný záda s tím nechodí k doktorovi mladý lidi.
S tím chodí ženský, co maj na nočním stolku krém proti vráskám a chlapi, co potají lupou Prostenal. Na mě před týdnem v baru mrkal středoškolák, tak jo chtěl, abych mu objednala pivo, ale i to se počítá, přece o to se říká starší segře, ne kámošce jeho mámy.
No nakonec jsem musela přiznat, že vážně neležím ve speciální koupelnové jógové pozici, ale prostě a jednoduše mi křuply záda a já se nemůžu hnout.
A tak jsem se ocitla na pohotovosti. Došla jsem tam ladným krokem, který by se dal přirovnat snad jen k rodičce těsně před samotným aktem.
„A cítíte se jako akutní případ?“ ptá se mě sestra na recepci. Neee vůbec, mě nic není, mám na jazyku. Ale dochází mi, že bez papírů od lékaře nebo úmrtní zprávy, se domů vrátit nemůžu a tak mi v hlavě šrotuje, jestli nebudu muset předstírat mrtvici. Jsem rudá snad úplně všude, protože jsem jí před celou čekárnou musela popsat své obtíže.
„No dobře, ale dnes máme dlouhou čekačku. Budete čekat tak čtyři hodiny, nevadí Vám to?“ No možná by i vadilo, ale ty schody bez obstřiku nebo nosítek nedám a tak se pokorně usměju, sednu si do rohu a hledám úlevovou polohu.
Rychle zjišťuji, že mé červenání se bylo zcela neopodstatněné. Tady jsme jedna velká svěřovací parta. Pán v červený bundě má problémy s erekcí, slečna u dveří přichází s tím, že se jí nejspíš vrátil opar a na rtu ho rozhodně nemá, a když není jisté, jestli má nově příchozí problémy s únikem moči, sestřička se zvučným hlasem přes celou čekárnu důvěrně doptá.
Po hodině čekání jsem ještě pohodlnou pozici nenašla. Bojím se, že jsem chytla tuberu od pána od vedle, který mi ochotně ukázal, že to, co vykašlává, je fakt divný. A vážně bylo! A od toho jak pořád hledám úlevovou polohu a přesedávám si v sukni na plastové židličce, jsem si možná pořídila něco, s čím se chodí na kožní.
Čtyřhodinová čekačka byla přehnaná, přicházím na řadu po dvou hodinách – akorát sladěno s výdrží baterky mého mobilu. Mladý milý doktor mi nabízí místo a já zdvořile odmítám, že radši postojím. Nejen že chci rychle vypadnout, ale zároveň vím, že kdybych si sedla, tak už se taky nemusím zvednout. Za chvíli ležím na břiše a vyšetřuje mi záda.
„No, hezčí jsem už dlouho neviděl!“ Juj tak záda mi ještě nikdo nepochválil, jó Andreo vidíš, hezký záda, jsi pořád kočka, vrním si. „Sestři, koukejte, ty jsou ale krásně zablokovaný!“ Hm tak jo no, asi nejsi tak sexy…
Z mých zad je do pěti minut jehelníček a to mě čekaj ještě tři pigárka do pozadí. „Máte odvoz? Tohle Vás může trochu oblbnout?“ Kývu, nemám, ale mě jen tak něco nepoloží.
Tak možná něco jo, napadá mě, když na nástupišti v metru začnu levitovat a mám v jednu chvíli pocit, že kolem mě proběhlo všech sedm trpaslíků v čele se Sněhurkou. Přítele se doma ptám, kdy přijde vlk a oslovuju ho Karkulko, ale má co chtěl. Já k doktoroj jít nechtěla…. :D
