Rande za všechny prachy

Kdysi jsem potkala jakéhosi tibetského mnicha, hádala bych, že odněkud z Dolních Počernic. Zeptal se mě, zda vím co je to karma. Řekla jsem, že ano.  Že jsme ji před týdnem vyměnili za plynový kotel.

Tenkrát jsem měla k východnímu myšlení ještě dál než teď, i když občas si říkám, že by mi nějaká meditace neuškodila.

Kdyby nějaká karma vážně existovala, ta má by v pravidelných intervalech vybuchovala.

Na randění jsem nikdy moc nebyla – což je jinak řečeno, že mě na ně nikdy nikdo moc nezval. Ale občas někoho potká zatmění mysli a má karma má šanci vybouchnout.

Nedávno jsme potkala úžasného muže. Měl všechny atributy muže, o kterém před spaním sním :D. Byl děsně vysoký, strašně pohledný, místo břicha měl ten nejúžasnější pekáč buchet, kterému nelze odolat ani na nízkosacharidové dietě a navíc měl tak krásný úsměv.

Asi jsem se neovládla a zírala na něj s otevřenou pusou. Když ke mně šel, připadala jsem si jako největší idiotka pod sluncem a toužila jsem se propadnout někam do Číny.

Ale světe div se! On po mě chtěl moje číslo. Rudá jako rajče jsem mu ho leskem na rty načmárala na papírek s akční nabídkou.

A už tři dny po té jsem stála v časovém presu před skříní s mokrými vlasy smotanými do drdolu a šílela, že nemám nic na sebe. Rychle jsem na sebe napatlala vrstvu make-upu, udělala jsem si vlasy a oblékla jsem si první šaty, které mi padly pod ruku.

Kabelku jsem si nestihla přehodit a tak jsem vyrazila i s učebnicí patologie. Což jsem si uvědomila až, když jsem viděla rozjíždějící se tramvaj a cítila, jak mě kabelka táhne k zemi. Děkovala jsem bohu, že jsem si zapomněla vzít podpatky.

Velmi ladně jsem se rozběhla za tramvají, která už tak odjížděla o deset minut déle než ta, která jela na čas. Najednou prudce zabrzdila a já ji celá hrdá doběhla a nastoupila.

Až když jsem si sedla, zjistila jsem, že ji nezastavil můj šarmantní běh, ale výstřih, který během mého ladného sportovního výkonu přestal plnit svou funkci – dráždivě ZAKRÝVAT můj dekolt – místo toho dráždivě odkrýval téměř vše, co se za ním ukrývalo.

Okamžitě jsem se zakryla šátkem a velmi nenápadně – jak jinak by to také šlo – jsem si rovnala obsah výstřihu. Díky zmíněnému běhu ze mě tekl pot, nebo spíš make-up a pečlivě vyžehlené vlasy se začaly kroutit.

Neee vůbec jsem nešílela - byla jsem zuřivá, proklínala jsem svou karmu a litovala, že jsem tenkrát neposlechla toho středoevropského tibetského mnicha a nezašla jsem k němu na seminář o čisté duši.

Na rande jsem dorazila téměř na čas. Tvářila jsem se, že ty krásné kudrnaté vlasy jsou úžasné a minimálně sedm vrstev pudru, které zakryly pot brázdící si cestičky v mém líčení, je úplně normální.

Když jsme konečně zapadli do nejbližší kavárny. Jedinou chybou tohohle úžasného muže se zdála být jeho těžká abstinence, ale když jsem se mu podívala do očí, klidně jsem si objednala mátový čaj a smiřovala se s myšlenkou, že víno není tak pro život důležité.

Během toho jak mi vyprávěl o svém studiu, dívala jsem se mu na rty a tvářila se, že ekonomii rozumím, jsem se lehce zasnila.

Muži si prý představují na první schůzce svou společnici nahou. Já si zas přestavuji, jak krásné by mohly být naše děti, jak bychom si spolu pořídili kozu, já bych v sobotu odpoledne vařila večeři a on by děti učil venku jezdit na kole a pak by nám otevřel jablečný džus a pak bychom …

Z mých snů mě probudilo ticho. Sakra! O čem mluví? Usmála jsem se. Pohladil mě po ruce a mnou projela vlna tepla. „Nudím tě viď?“ Urputně jsem kroutila hlavou. „Ptal jsem se, jestli se nechceš jít projít?!“ Zas jsem se nezmohla ani na slovo, ale o sto šest jsem kývala.

Podzimní zapadající se slunce prosvítalo mezi úžasně zbarvenými stromy, nejfantastičtější chlap mě držel za ruku – přestala jsme vnímat čas i prostor a užívala si tu chvíli.

Nechápala jsem, co na mě vidí, ale přesně jsem věděla, co já vidím já na něm. Když si mě přivinul na svou v posilovně vypracovanou hruď a začal mě líbat, málem jsem zešílela.

No a o pět minut později jsem měla opět ten pocit. Ten se však nerozléval od rtů až do slabin.

Seděli jsme na lavičce, on na mě hleděl těma svýma psíma očima a já měla pocit, že mu nerozumím: „Ptal jsem se, jestli ti vadí nevěra..“ Tak jsme asi rozuměla, ale ještě jednou jsem si to s vykulenýma očima nechala zopakovat.

„No asi jo, proč?“ bylo vše, co jsem ze sebe dostala. „Víš já mám kamarádku a ta touží po dítěti a tak nějak k němu nemá otce..“ Má představa se začínala rozpouštět. „Ale nemusíš se vůbec bát – děláme to jen jednou měsíčně… A navíc si nechala udělat testy! Takže můžeš být v klidu!“ mrkl na mě.

Koza i tři nádherné hnědovlasé děti byly pryč! Byl sice nádherný, ale aby mě někdo měl za žárlivou, když on je takový samaritán a dělá děti svým kamarádkám, to nemám zapotřebí.

Nesnášela jsem se, když jsem o tři minuty později vcházela (vbíhala) do metra, ale takhle moderní zase nejsem. Ten večer jsem byla téměř rozhodnutá, že si půjdu svou karmu někam vyčistit. Ale když jsem zjistila, co to obnáší, rozhodla jsem se ji ještě nějakou dobu pokoušet čistit pouze merlotem..