Už tomu bude rok, co jsem byla svědkem této bizarní scény. Nebudu zacházet do podrobností, ale jednou ráno mi došel make-up a tak jsem zazvonila u sousedky – mé dobré kamarádky, abych mi ho půjčila. Rychle mi ho dala a už se chtěla loučit, když od ní z koupelny vyběhl náš společný kamarád. Víc než Tom v její sprše mě zaujalo to, co říkal: „Zlato, kde máš žehličku na vlasy? Musím si udělat něco s vlasama.“ Kamarádka mě ani nemusela vyhazovat, sama jsem vyletěla jak namydlená a rychle za sebou zabouchla dveře.
Ta věta mě pronásleduje dodnes – už celý rok. Stále se sama sebe ptám, zda jsou muži ještě mužní, nebo chodíme jen s ženami s penisem? Včera když jsem po sto padesáté stěhovala nábytek u sebe v ložnici, zatoužila jsem po pomoci silného, opatřovatelského, rozhodného a vášnivého Chlapa. Po několika minutách a nespočtu modřinách jsem téměř všechno zařízení vrátila zpět na původní místo a praštila sebou na postel.
V hlavě jsem si promítala všechny muže, co znám. Ale ne a ne narazit na toho Chlapa s velkým (alespoň) CH. A ač jsem se doopravdy snažila, nemohla jsem v té záplavě testosteronu najít jediného prince v lesklé zbroji s mužnou hrudí a pohádkovým šarmem.
Bohužel asi taková je doba. Usnadňuje nám všem život. Dnešní muži už nemusí skolit mamuta nebo jinou potvůrku, ale stačí mu poslat manželku do Tesca do mrazáku. Ani o nás nemusí zápasit někde na kolbištích, protože je statisticky dokázané, že mužů je na světě méně než žen. Proto se nemusí oni prát o nás, ale my o ně. Každé ráno se musíme soukat do těsných a nepohodlných šatů, dělat si puchýře na vysokých podpatcích a trpět při depilaci.
Milé ženy asi se s tím budeme muset smířit - Muži , lovci, vášnivý, silní a neohrožení dřevorubci vymřeli. Budeme se muset srovnat s tím, že naše žehlička na vlasy, už nebude jen naše, že postel si budeme muset přestěhovat samy a doufat, že alespoň naše sukně zůstanou v našem vlastnic
