Určitě to všichni (nebo alespoň všichni) znáte. Ve vztahu musí dřív nebo později dojít k okamžiku „O“. A ať už je to na prvním, třetím, pátém nebo osmdesátém rande jednou se to stane. Jednou svého partnera pozvete, nebo se necháte pozvat na víno či sbírku motýlů.
Už je to docela dávno, kdy jsem se já dostala právě do okamžiku O. Randili jsme spolu už nějaký ten týden a bylo jasné, k čemu se schyluje. Byl pátek. Zatáhla jsem všechny přednášky, a protože jsme se měli sejít v osm, dopoledne jsem se vyspala a začala jsem se připravovat až ve dvě.
Vlezla jsem si do vany, nanesla jsem si masku na obličej, kondicionér na vlasy a asi po deseti minutách relaxace jsem se odhodlala oholit si nohy.
Už jste určitě někde v reklamě nebo ve filmu viděli scénu, kdy si sexy kočka ležící ve vaně holí nohy.
Tak přesně tak jsem si připadala a přesně tak jsem nevypadala. Musela jsem spíš působit, jako neustále se topící vorvaň vytlačující z vany většinu vody, ze kterého po pěti minutách tekla spousta krve od žiletky, která má nohy zanechat nebesky hladké a se kterou se na dvě stě procent ani neříznete
Když jsem zastavila krvácení a ujistila se, že mi na nohou zbyla ještě nějaká kůže, triumfálně jsem vylezla z vany.
Pak už to byla brnkačka – natočit vlasy na natáčky, pořezané nohy namatlat samoopalovacím krémem, protože byla půlka února a moje nožky byly bílé jako venku ležící sníh, odlakovat a nalakovat si nehty a vyfoukat vlasy.
Pak jsem vyrazila na obligátní nákup do Tesca. Kotníky jsem měla odřené od žiletky a tak jsem si vzala kalhoty a nízké boty. Což se ukázalo jako velká chyba. Protože rozedřené kotníky začaly krvácet u regálů s vínem. Tok krve jsem chtěla zastavit vlastní dlaní.
A tak když jsem u pokladny platila nejen, že za mnou byla krvavá stopa přes celé Tesco, ale ještě k tomu mi prodavačka vracela peníze třesoucíma se rukama, protože si musela myslet, že jsem masová krvelačná vražedkyně, co svůj čin jede domů zapít třemi lahvemi vína.
Doma zas sprcha. Půl hoďka nanášení make-upu, dvě minutky odlíčení špatného namalování a dalších čtyřicet minut nanášení líčidel tak, abych vypadala přirozeně. A nakonec klasický pohled do přeplněné šatní skříně, v níž nebyl jediný model, který by byl vhodný pro tento jedinečný okamžik.
Po vyzkoušení nespočtu outfitů, jsem konečně vybrala černé šaty. A pár minutek po té, co jsem z postele uklidila všechny šaty, tedy spíš naházela do skříně a její dveře nenápadně zapřela křeslem, se ozval zvonek.
Utíkala jsem otevřít. Můj partner si na sobě dal také záležet – vzal si čistou a dokonce vyžehlenou košili. Políbila jsem ho. Byl tak hodný, že si nechal na tváři strniště, protože, jak on sám říkal, na internetu psali, že je to in.
Možná maličko zapomněl, že IN je strniště, když jste osmnáctiletý hokejista nebo doprovodný zpěvák Alvina a čipmanků - ne dospělý muž, kterému už vousy rostou, a při každém polibku děláte z tváře své partnerky jehelníček.
Ale co! Hlavně, že přišel a slušelo mu to. Dokonce poznamenal, že i mě musel můj vzhled chvilku zabrat. Poznamenala jsem že: „Jen chvilčku!“ a rychle jsem kontrolovala, zda mi opět neteče krev.
Šli jsme dovnitř a pustili si film. Upřímně ani nevím jaký, ale o ten vůbec nešlo. Otevřeli jsme si víno a po dvaceti minutách jsme se rozhodli i s lahví přemístit se do ložnice.
Já jsem to vzala ještě přes koupelnu. Musela jsem si zkontrolovat svůj nepřirozeně přirozený make-up a převléct se ze šatů do košilky. Celá nervózní jsem ve stylu filmové stár vplula do ložnice. Čekala jsem ovace, ale nic. Přisuzovala jsem to tmě. Bohužel tma za to nemohla!
Ležel na posteli, jen v boxerkách a hlasitě chrápal. Nejdřív jsem ho chtěla probudit, ale pak jsem si to rozmyslela. Přikryla jsem ho. Sedla jsem si vedle něj na postel a i když je to proti bontonu, v klidu jsem přímo z lahve vypila poslední kapky své důstojnosi.
V tu chvíli mi došlo, že kdybych celé odpoledne prospala, pak si jen učesala vlasy, vykašlala se na make-up a otevřela mu v županu s Hello Kitty s lahví v ruce, nemusela bych sedět na posteli zírajíc na Sex ve městě, ve vinném objetí, vedle polonahého chrápajícího chlapa...
