O dovolené se pracovat nemá

„Marku, Marku! Ty musíš pracovat i o dovolené, viď!“ S úsměvem na rtech se na oko káral. Byl tu sice pracovně, ale co na tom. Většina lidí by tři týdny na španělském pobřeží rozhodně považovala za dovolenou.

Není špatné vydělávat si na živobytí s knížkou v pravé ruce a se sklenkou skvělého červeného v druhé, pomyslel si a zavrtal své nohy ještě hlouběji do horkého písku a při tom nevědomky slastně zavřel oči.

Když si uvědomil, že tu není proto, aby si pálil chodidla, ihned otevřel oči a složil knížku na stolek vedle jeho lehátka.

Vstal a protáhl se. A ač měl zavřené oči, věděl, že se na jeho tělo upírají zraky všech přítomných dam.

Téměř nepostřehnutelně mu zacukal koutek, když si představil, jak nakukují přes své brýle na čtení a přikládají si ruku na čelo, aby nemusely mžourat proti sluníčku.

Bylo to až k nevíře - naprosto překvapivé. Marek byl všechno jen ne božský Adonis. Měl trochu křivý nos, jeho oči byly sice krásné, ale v poměru k velikosti jeho obličeje byly velmi malé a k tomu všemu mu vzadu na temeni začínaly řídnout vlasy.

Když se řeklo slovo posilovna nebo tělocvična málem dostal kopřivku a i přes to všechno měl v sobě nějaké neuvěřitelné kouzlo, které k němu přitahovalo ženy jako magnet.

Znuděně zívl a tím dal prostor dámám vrátit se nepozorovaně od šmírování ke čtení, opalování se a k ledasčemu jinému.

Sebevědomě se vydal kolem hrany bazénu k ženě v žlutých květovaných plavkách.

Aby byl upřímný, nejednalo se o žádnou krasavici a rozhodně neměla postavu na bikiny, ve kterých se tu vystavovala. Ale i když to nebyla dokonalá kráska, právě kvůli ní se sem vydal.

Byla pro něj víc než atraktivní! Vlastně po ní toužil dnem i nocí. Nemohl myslet na nic a nikoho jiného než na ni.

Na ni a jejího bývalého manžela.  Díky tomu si ani nevšiml tetování na tučných zádech, které bylo v půlce protržené špatně zhojenou strií.

Jakožto vášnivé kuřačce jí nabídl cigaretu a posadil se k ní.

Skrz kouř, který vyfukovala z nozder, se zahleděl na hladinu bazénu. Vlnka se převalovala přes druhou a pomalu se tak list, který spadl do vody, posouval směrem od Marka a jeho společnice.

Ta právě vedla monolog o tom, jak se snaží skončit se svým nezdravým zlozvykem. A hned jakmile zamáčkla první nabídnutou cigaretu, rychlým pohybem chňapla po krabičce a zkušeným tahem vytáhla další.

Klidnou hladinu prorazila černá silueta.

Žena skočila šipku a za vteřinu se vynořil její obličej. Nemohl spustit oči z jejích černých vlasů.

Romantickou duši by napadlo, že její havraní se úplně rozpouštěly ve vodě, ale pragmaticky založenému Markovi scházela slova na to, aby popsal, jak ho tato dáma během sedmi sekund naprosto odzbrojila.

Na chvíli se nesoustředil a neposlouchal svou společnici. Díky tomu přišel o poutavé vyprávění o jejím třítýdenním pobytu na klinice plastické chirurgie, kterou efemisticky nazývala zkrášlujícími lázněmi.

Rychle se odvrátil od krásky v bazénu a díval se Hance do očí. Hluboce a soustředěně kýval se soucitným výrazem ve tváři.

 „Mohla bych také poprosit o cigaretu?“ přerušila jejich rozhovor mokrá tmavovláska v  plavkách, které byly sice jednodílné, ale i tak nenechávaly velký prostor fantazii, protože byly vykrojené a tak pravou a levou část spojovala jen šňůrka mezi ňadry.

Kochal se výhledem na její tělo, a když se sehnula, aby jí mohl zapálit, téměř oněměl.

„Mohu si k Vám přisednout?“ Hana jeho dilema vyřešila a tak si kráska sedla přímo proti němu.

Nejen, že byla krásná, ale byla i šarmantní a jak se ukázalo i vdova a velmi bohatá. To ho na ní vzrušovala snad víc než její pevný zadek, který by teď nejradši obdivoval v soukromí jeho apartmá.

Marek byl profesionál. Nikdy nezrušil ani nezkazil žádný ze svých projektů. Ale projekt Hana se mu teď začínal hroutit jako domeček z karet.

Vlastně on sám do těch karet foukal, aby rychle spadly a on se mohl věnovat krásné Monice.

Odpoledne strávil u počítače a rozkošnicky si četl o Moničinu zesnulém manželovi. Dlouho ho žádná žena tolik nevzrušila.

Krásná a bohatá to nebyla kombinace, kterou často vídal. Tedy nesetkal se s tím ještě nikdy.

I to byl důvod, proč svůj stávající projekt hodil za hlavu a na koleni vytvářel nový plán.

Pro Moniky měl slabost i sám americký prezident, a když kouzlu tohoto opojného jména podlehl nejmocnější muž světa, co by s tím mohl Marek dělat.

Absolutně se tomu poddal.

Druhého dne ráno dva lidé, které pojila víc než počáteční písmena jejich křestních jmen, společně procitali ze spánku do reality.

Monika! To bylo jedné slovo, které Markovi znělo v uších.

Do teď byl jen takovým placeným gigolem – jenom ty dámy zjistily, že za něj platily až s odstupem času. Byl naprostým profesionálem a najednou měl problém vzít si Moničinu kartu a okopírovat si z ní údaje.

Dokonce mu na mysl přišlo něco, co ho za posledních osm let ani nenapadlo - totiž že by si našel nějakou zdanitelnou práci.

Žena, která před jeho očima rozrazila hladinu bazénu, rozbila i jeho původní plán. Dřív by se pár týdnů nechal vydržovat, se záminkou, že ztratil svou platební kartu a chvilku trvá, než ověří všechny jeho data k jeho švýcarskému kontu.

Pak by ji zkopíroval kartu, podíval se po domě po špercích, které by dotyčná mohla postrádat a se svým kufříkem by zmizel z jejího života.

Jenže to bývá jednoduché, když se jedná o práci, ale nikoli když se zamilujete.

Když se vrátili zpátky domů, vybral nemalou část svého účtu - tedy jeho, to je diskutabilní, protože to byla částka, kterou si převedl během svého posledního projektu s krycím názvem Kateřina, a koupil Monice prsten.

Už tu byla jen jedna maličkost, stále neřekl Monice, že v Amsterodamu vlastní pouze byt, ve kterém bydlí s dvěma dalšími kamarády nikoli brusírnu diamantů.

A že není tak zcela a úplně charakterním a bezelstným dědicem, nýbrž podvodníkem a nedostudovaným informatikem, který neměl problém vytvořit falešnou internetovou stopu o nikdy neexistujících mužích, za které se vydával.

Ale záleželo na tom vůbec? Miloval ji, ona milovala jeho. Nic jiného teď důležité nebylo.

Navíc ona měla nehoráznou sumu po svém bývalém muži.

Protože stále nevěděl, jak jí poví kým je a kým není, řekl jí, že jeho dům je v rekonstrukci a tak se nastěhovali k ní.

Tuhle ženu nechtěl opustit, rozhodně ne teď.  Nechtělo se mu z náruče krásné bohaté ženy, co mu dokonce vařila jeho oblíbená jídla a to úplně sama.

Když vzhlédl od své porce pečeně s karamelizovanou karotkou a pečenými bramborami na Moniku v modrých přiléhavých šatech, začala se mu motat hlava.

Měl pocit, že je to štěstím!

Když Monika v sobotu večer procházela jeho věci, zbledla.  „Tak tohle se nepovedlo! Teda sakra nepovedlo.“

Hledala naprosto marně kreditky a další doklady Marka Cotta, jehož prsten s prvotřídním kamenem byl očividně to jediné, co jí po něm zbyde.

Místo toho našla řidičák a několik nezaplacených kreditek nějakého Marka Browna –podle jeho Facebookového profilu - pětatřicetiletého muže, který bydlí ještě ve svém věku s dvěma spolubydlícími.

Smutně se podívala směrem ke stolu, kde ležel Marek a byla vzteky rozpálená do běla.

To bylo naposledy, kdy se rozhodla pracovat na dovolené.

Rozjíždět projekt bez přípravy byla velká chyba a nejen její.

Protože to bylo poprvé, co se musela zbavit mrtvoly téměř zadarmo!