Nahá pravda

Kvůli lásce jsem schopná nevidět spoustu věcí. Bez žaludeční nevolnosti si nechám říkat Prdelko, ignoruji tři vykřičníky v diáři a nevšímám si těch příšerných kalhot, co můj vyvolený nosí, ale to, že díky ní budu muset něco vidět něco navíc, jsem si nikdy nemyslela.

Světe, zboř se. Někdo se mnou a já s někým vydržela celých pět měsíců. Bylo to až neskutečné. Byla jsem tak zamilovaná, že jsem byla ochotná překonat se a strávit u něj celou noc, a kdyby jednu, ale rovnou dvě!

Zabalit se na celé tři dny není sranda. Do kosmetické taštičky letěla minimálně polovina všech mých malovátek, které ze mě dělají člověka, a které se tvářím, že téměř nepoužívám. Troje šaty, o kterých mi řekl, že mi to v nich sluší, sexy pyžámko, ve kterém jsem samozřejmě nikdy nespala. Dvě masky na oči, abych vůbec usnula, nové špunty do uší a kolíček do nosu proti chrápání – jistota je jistota.

Dále košilku, ve které jsem spala jednou – tedy spíš jsem si v ní lehla do postele a po půl hodině jsme si jí vyměnila za jinou s myšičkou Minie na prsou, ta je sice pohodlná, ale neměla jsem odvahu si jí s sebou vzít.

Mezery mezi šminkami, oblečením a všemi věcmi do koupelny jsem ucpala punčochami a spodním prádlem. Celá hrdá, jak jsem perfektně zabalená, jsem zaklapla víko kufru (kufírku!), lehce na něj přitlačila kolenem a oba jezdce zipu se po lehkém boji setkaly.

Nasedla jsme i se svým zavazadlem do tramvaje a jela k němu. Cestou jsme se trochu děsila, ale mé smysly zcela ovládal oxytocin a ten mi nedovolil myslet na to, že mám přímo fobii z toho usínat vedle někoho, nesnáším s někým sdílet koupelnu, nesnáším, když se na mě někdo dívá, když si čistím zuby, když se líčím, oblékám…

Když mě uviděl na zastávce, nevěřícně na mě koukal. Nechápala jsem proč. Důvodem se, jak se později ukázalo, byl můj kufr. „Ty se ke mně stěhuješ?“ S tímhle kufírkem? Měla jsem chuť namítnout, ale radši jsem tu větu spolkla. 

Zajímalo mě, s čím si myslel, že na celé tři dny přijedu. S kabelkou? A kam bych všechno dala? Ale nakonec mi gentlemansky vzal kufr, nabídl mi rámě a vyrazili jsme k němu do bytu. Uvařil mi výbornou večeři, pustil nám film, který jsem mohla vybrat já. Tulila jsem se k němu a tvářila se, že i bez brýlí skvěle vidím.

Vůbec mi nevadilo, že nevidím na hollywoodské herce, úplně mi stačil výhled na Tomáše. Nemohla jsem pochopit, proč jsem měla takovou hrůzu z dlouhodobějšího sdílení malého prostoru – bude to skvělý víkend!

Má fobie na mě nedopadla ani tehdy, když jsem vylezla ze sprchy ve svém krásném pyžámku a lehla si do postele. Čekala jsem na něj, až se osprchuje. Zatím jsem si připravila svou masku na spaní, a na stolek položila špunty a kolíček. Během toho, co jsem si připravovala své spací propriety, přišel Tom z koupelny a lehl si ke mně. Otočila jsem se a lehce jsem se vyděsila – byl úplně nahý.

Opět jsem raději nic neříkala, ale na jazyku jsem měla větu: Už zase, to ti to nestačilo před chvílí? A ještě víc mě vyvedlo z míry, když jsem zjistila, že nic takového nechce! Dal mi pusu, obejmul mě a popřál dobrou noc.

Noooo pár lidí mi už říkalo, že spí nazí, ale že zrovna můj přítel nepoužívá pyžamo, jsem nepředpokládala. Třikrát jsem si zopakovala svou matru: „Jsem dospělá žena, která je zcela připravená na plnohodnotný vztah!“ a přidala jsem si k tomu, že vztah s mužem, co nenosí pyžamo.

Ale nakonec, co? Asi po půl hodině, kdy jsem na svém zátylku cítila jeho vlhký dech, se konečně překulil na druhou stranu postele a já se mohla narovnat do své spací pozice a usnout.

Ráno jsem se probudila na zádech s pravou nohou pod pozadím levou rukou za hlavou a jeho hlavou na mé hrudi. Opakovala jsem si dokola svou mantru a prohrabovala jsem se jeho hustými tmavými vlasy. Což jsem více méně dělala proto, že jsem doufala, že ho to probudí a já budu moct pohnout svou za noc zdřevěnělou nohou.

„Dobré ráno!“ usmál se na mě a konečně se odlepil od mých ňader (nevěřila bych, že někdy tuhle větu řeknu). Protáhla jsem si nohu a cítila se spokojeně, protože jsem to zvládla!

Zvládla jsem usnout a probudit se vedle někoho. Neměla jsem vylézat z postele, že mi prý udělá snídani do postele. Když se zvedal z lože, myslela jsem, že snídaně bude servírovaná, alespoň ve spodním prádle, ale mýlila jsem se!!!

Očividně to se také do postele nenosí! Nejsem nijak prudérní – tak jo jsem prudérní! A nejsem ani trošku naturalistka, myslím si, že lidstvo několik tisíc let zdokonalovalo oblečení, proto aby se nosilo! Ale měla jsem ho vážně ráda. Takže jsem se překonala a nic mu neřekla.

Ale asi jsem měla, protože kam jsem se u něj v bytě pohnula, byl jeho nahý zadek, a kdyby jen ten! Pánové, už jste se někdy viděli nazí? Jasně někdy je to pěkné, ale i nahý George Clooney je prostě jen a pouze nahej chlap, kterému stále někde něco visí a trčí a není to příliš estetické natož něco jiného.

Neskutečně jsem uvítala nápad, jít se najíst ven. Oba oblečení a zamilovaně propletení jsme se vydali poobědvat. Jenže když jsme se vrátili domů, opět si oblékl svůj ranní domácí úbor – nic. „Nechceš si zlato, taky odložit?“

Sundala jsem si kabát i sako nebylo mi úplně jasné, co bych si ještě mohla svléknout, ale když jsem se podívala na něj, došlo mi, že to jde. Ale rozhodně jsem nehodlala následovat jeho příkladu.

Ta podzimní zima bez zapnutého topení by pro mě normálně znamenala tlusté ponožky, tepláky a mikinu s kapucí, na které jsou pandí uši a přitom jsem navlečená do sexy negližé, punčoch a to vše ještě zabalené v župánku, abych ho přesvědčila, jak jsem přitažlivá nejen, když jdu na rande a on na sobě neměl ani fíkový list.

Celý víkend jsem se jen očima vyhýbala nahému popředí a odhalenému pozadí a nemohla pochopit, jak je možné, že někdo tak úžasný, chytrý a krásný jako Tom mi může při sledování filmu nabídnout svoji odhalenou hruď a klín k položení mé hlavy.

Po skončení víkendu jsem se zbavila jedné své fobie, ale získala jsem novou. K narozeninám jsem mu koupila spodní prádlo, ale ani to nezabralo. Jeho naturalismus sice nebyl důvodem našeho rozchodu, ale musím uznat, že od příště mám nový dost ujetý požadavek na muže – musí nosit, alespoň spodní prádlo…