Malé prázninové intermezzo

Ona:

Víte, čemu se říkají dovolená? Když můžete na týden odvést děti k tchýni. Nemusíte mít černé svědomí, že jste je poslali trpět někam na tábor nebo je nechali hlídat nějakým jiným cizím lidem, ne! Rozhodně ne!

Nemusíte si nic vyčítat, můžete se tak akorát bát, že je ta fúrie nechá chodit spát bez vyčištění zubů.

Nebo je tchán nechá opět do desíti koukat na nějaký lékařský seriál a vy s manželem jim budete muset několik dní vysvětlovat to, proč ten pan doktor se svlékal u té slečny sestřičky a cucal jí prsa, i když neměla děti, takže v nich nemohla mít žádný mlíčko.

Nemám je ráda. Jsou nepřístupní, o manžela se nikdy nijak zvlášť nestarali a nemají mě rádi, na druhou stranu mají rádi naše děti, občas je pohlídají a manžela bezmezně obdivují.

Takže je nemůžu až tak nesnášet a před manželem a dětmi o nich musím mluvit jako o babičce Jarce a dědoj Karloj. I když upřímně se sestrou a kamarádkami o nich mluvím trošku jinak.

Tenhle týden jsem je, ale měla celkem ráda. Díky nim jsem si doma mohla udělat malé soukromé Bahamy. Je pravda, že trošku skromnější.

Možná i o kapánek méně luxusní než ten hotel, co jsem si našla v katalogu Exotika a vzhledem k tomu, že celý týden bylo zataženo, jsem nakonec skončila i bez opálení, ale stejně to byl pohádkový týden.

Ještě cestou na chalupu k manželovým rodičům jsem přemítala o tom, jak to bylo krásné.

Samozřejmě, že jsem se na děti těšila, stýskalo se mi po nich a v úterý, když jsem nám uvařila těstoviny, manžel otevřel víno, jsme se oba dojali tím, jak se nám stýská po rozházených hračkách a vtíravých dětských písních.

Nakonec jsme se z toho dojetí po pěti letech pomilovali na kuchyňském stole. Nebylo to až tak skvělé, jak to původně vypadalo.

Když jsme se naposled milovali v kuchyni, bylo nám pětadvacet a bylo to víc než dokonalé. Ale tentokrát se nám to nějak vymklo z rukou. Manžel mě začal hladit, během toho, co jsem umývala nádobí.

Už dlouho jsme ani jeden necítili takovou vášeň, proto jsme rychle domyli a doutřeli nádobí, uklidili ho na svá místa a začali jsme se vášnivě líbat. Manžel mě vysadil na kuchyňskou linku a já se samou vášní praštila hlavou o nové skřínky.

Trochu se mi zatmělo před očima a tak mě Tomáš, raději vzal do náručí a přenesl mě na jídelní stůl. No, přenesl. Vzal mě do náruče, hekl, po té zaskučel a pustil mě.

Díky bohu jsem se chytila kuchyňské linky, odrazila se od ní a přistála svým pozadím přímo na stole.

Ještě párkrát zaskučel, ale znáte chlapy, jediné co je může od jejich bolístek a bebíček dostat je sex. A přesně o ten tady šlo.

Objal mě, přivinul se ke mně a já se cítila jako ta nejžádoucnější kráska, která nemá velký zadek, který manžel nemohl ani unést, která nemá celulitidu a na břiše strie po těhotenstvích.

Červenám se ještě teď, když si vzpomenu na to, jak jsem vzrušením křičela na celý dům. Vzdychala jsem tak nahlas, že to muselo být slyšet až venku.

Po těch letech společného soužití vím, že můj zvučný hlas manžela dovádí k šílenství a tak jsem se odmítala krotit a ještě naschvál jsem zvýšila hlasitost.

Najednou vyjekl můj manžel, vilně jsem na něj mrkla, ale v jeho očích nebylo to známé uspokojení, které jsem za ta léta s ním důvěrně znala, ne bylo v nich zděšení.

Můj křik totiž vylekal sousedku Krátkou, která se právě dívala mému vyděšenému manželovi, no řekněme, do očí. Manžel se tak lekl, že se stehnem praštil o roh stolu a bolestí zařval. Sesunul se k zemi a bylo po vášni.

Rychle jsem na sebe hodila tričko, aby ani manžel ani pětasedmdesátiletá sousedka neviděli mé špeky, které když neležím vhodně na zádech, vypadají přímo šíleně. Objala jsem manžela a pomohla mu vstát. Sousedka už byla naštěstí pryč.

Svět je zajímavé místo a lidé jsou ještě zajímavější, absolutně nechápu, jak se ženská s vyměněnou kyčlí a po dvou infarktech může tak snadno vyhoupnout na náš vysoký plaňkový plot a běžet hledat lupiče, co nás vraždí.

Nakonec jsme se oblékli, vzali si své skleničky a šli se do obýváku koukat na televizi. A po zbytek týdne jsme se milovali už jen v ložnici v prvním patře, kde nehrozilo, žádné zranění a také nám nehrozilo, že nás načapá sousedka.

Byl to krásný týden. Spali jsme do aleluja, pak si udělali snídani, četli noviny, jezdili na kole, protože bylo hnusně a nemohli jsme se koupat u nás na zahradě v bazénu.

Což mě až tak nevadilo, nebolely mě pohledy téměř slepých manželů Krátkých, ale významné pohledy slečny Povolné a její sedmnáctileté dcery přímo propichovaly moji siluetu v jednodílných stahovacích plavkách.

Jejich krásná těla se v pravidelných intervalech celé léto opékala na slunci a chytala neuvěřitelně opálené odstíny.

Jediné co mě drželo nad hladinou našeho půl metru hlubokého bazénu pro děti, byl fakt, že příjmení obou dam úzce souviselo s jejich povahami.

A když jsem nenápadně přes rantl bazénu pozorovala jejich těla, milovala jsem svého muže, který chladně ležel na houpačce, četl a jejich půvabům nevěnoval vůbec pozornost.

Teď jsem se na něj zas se zájmem dívala. Řídil naše auto a já jsem si byla jistá, že ho miluju. Víc než kdy dřív.

Zařídil nám těhlech sedm krásných dní, kdy jsme se vyspali, najedli, mohli jsme pít víno, aniž bychom museli vysvětlovat, proč ho nemohou pít naše ratolesti a proč ho pijeme my, když je tak škodlivé.

Teď jsme byli oba nádherně odpočatí, já jsme si stihla udělat vlasy, nalíčit se a oba jsme se už těšili na naše děti.

Manžel ještě na víkend s rodiči, to já pochopitelně ne, ale co naplat, když chcete strávit víkend na Šumavě se svými nejbližšími, zřejmě to musí být na chatě mé druhé maminky, jak kdysi chtěla, abych ji oslovovala, ale mě to nešlo procedit přes rty.

On:

Víte, čemu se říká dovolená? Když můžete celý víkend strávit na nejúžasnějším místě na světě. Pro mě to byla naše chata.

Jako dítě jsem tu trávil polovinu prázdnin. S bráchou jsme si tu hráli na indiány. On byl starší, takže on si hrál na indiána, mě páskem od kalhot přivázal ke stromu, protože já jsem byl bílá tvář lovící rudochům bizony.

Pamatuji si, jak mě od té jabloně rodiče odvázali až v devět večer, když zjistili, že jim jedno dítě ze dvou chybí. Tak jo tohle byl asi špatný příklad. Ale vážně jsem tu strávil spoustu krásných chvil.

Jo třeba, jak jsme s tátou a bráchou vyrazili na ryby. To bylo nádherné. Bylo pošmourno. My ráno vstali, sedli na kola a vyrazili jsme chytat. Za dvě hodiny jsme byli zpět.

Měl jsem roztržené kalhoty a natrhlou půlku pravé hýždě, protože když jsem se učil nahazovat, nějak jsem místo rybníka trefil své pozadí. Táta si mě přehodil přes kolo, já řval bolestí a cítil, jak mi krev stéká mezi půlky.

Nejhorší na tom bylo, že mě u toho viděla i Klára – jediná hezká, tedy spíš jen jediná, holka z okolí. Styděl jsem se a věděl, že s ní asi už nikdy neprožiju ty věci, na které jsem myslel půlku léta před spaním.

To taky nebyl dobrý příklad. A teď tu budeme všichni. Já, moje žena Kristýna, moji rodiče, naše dvě krásné holčičky. Bude to fantastické!

Mám neskutečné štěstí. Moji rodiče jsou úžasní lidé. Neustále jsou v pohodě. Nikdy zbytečně neřeší nedůležité věci a v naší výchově byli vždy, tak benevolentní a neautoritářští.

Jsem rád, že tu děti mohly strávit s nimi týden. Určitě je táta jako kdysi mě umyl v potoce, to by v Praze nikdy neokusily.

A my s manželkou jsme si díky nim mohli nerušeně užít klidný týden. Bez buzení v šest ráno, s otázkou typu: Proč mraky nemají nožičky?

Byl to příjemný týden. Jezdili jsme na kole, což byl trochu pech, myslel jsem, že si odpočineme u bazénu, ale podle Týny bylo na bazén zamračeno a je lepší sportovat.

Nabyla dojmu, že je tlustá. Tak že je hubená bych neřekl. Ale mně se takhle líbí.

Je úžasně sexy, a kdyby se někdy koukla na ty svý prsa, pochopila by, že si nějaký pomerančový kůže, nebo jak tomu říká, na stehnech, nemám šanci ani všimnout.

Ani netuším, jak by to mělo vypadat! A nechci to hledat jako manželka ve zvětšovacím zrcátku, kterým si přejíždí po stehnech a u toho vzdychá.

Já když jí vidím jen v tričku a černých kalhotkách sedět na pračce s nohami doširoka od sebe zapřenýma o hranu vany, taky jen vzdychám a doufám, že holky dneska usnou rychle.

U bazénu bych si mohl nerušeně číst, pozorovat prsa svojí nádherné ženy a mít pohodu, takhle mě bolí úplně všechny svaly v těle.

Navíc z houpačky, kde si čtu je nádherný výhled do zahrady naší sousedky Povolné – svobodné matky s dospívající dcerou.

Jsou to sice zřejmě už obě, jak bych to řekl slušně, takové lehce lehké dívky, ale ty jejich plavky, které nezakrývají téměř nic, mi stejně nedají myslet na to, co dělají ve svém volném čase.

Já jsem rád, že se ve svém osobním volnu občas objeví na dost zpustlé zahradě nahoře bez.

Ale párkrát jsem viděl Týnu, jak na ně velmi nápadně civí přes okraj našeho dětského bazénku se slony a hrochy, takže si dávám dobrý pozor, aby mě nenachytala, jak můj zrak jak magnet, přitahují jejich ňadra.

Bylo to úžasné, až na to kuchyňské fiasko. Ani se mi na to nechce vzpomínat.

Stačí, když Vám řeknu, že se manželka nejdřív praštila hlavou o poličky nad kuchyňskou linkou, pak jsem se jí snažil vzít do náruče, ale po třetím dnu na kole mě bolela záda a tak jsem ji nedovedl zvednout.

Pak jsme to konečně rozjeli na stole, ale vzhledem k tomu, že manželka nevím proč, má pocit, že mě vzrušují její steny, které se občas blíží zvukům velmi nahlas umírajícího kojota, dost rychle naše jízda skončila.

Naše poloinvalidní sousedka (ne slečna Povolná), si myslela, že nás někdo vraždí, přeskočila ladně plot a běžela k našemu kuchyňskému oknu, kde nemáme záclony, abychom mohli sledovat holky, co dělají na zahradě, když náhodou potřebujeme něco zařídit doma.

Šíleně mě vyděsila. Já se lek, uskočil jsem, v tom se lekla sousedka Krátká, protože teď jí došlo, co se tu děje. Manželka konečně ztichla. Bohužel, jak jsem uskakoval, aby Krátká neviděla mé všechno, praštil jsem se o hranu stolu.

Díky bohu a dvacet centimetrů vedle. Ale i přesto mě mé zraněné stehno velmi bolelo. Bylo absolutně po vzrušení. Ale zas už jsem nemusel na kolo, což mě celkem potěšilo.

I přes to, že mě viděla naše sousedka nahého, dokonale jsme si těch sedm dní užili. Pili jsme víno, milovali se, kdy jsme chtěli a kde jsme chtěli – tak jo nebylo to ani tak časté, ani nápadité – každý večer u nás v ložnici, ale i tak to bylo téměř sedmkrát častější než je naše obvyklá týdenní frekvence!

A teď ještě jedeme k nám na chatu! Mám nehorázné štěstí, že Kristýnka si padla s našima do noty. Od kamarádů vím, že je to šílené, když se manželka s tchýní nenávidí, ale tyhle dvě se doslova zbožňují. A můj táta je skvělej chlap nelze ho nemít rád.

Takže nás čeká nezapomenutelný víkend!