V trafice jsem dnes ráno zahlédla obálku jednoho z velmi populárních panských časopisů. Na titulní stránce byly tři blonďaté, velmi přírodou či plastickým chirurgem na hrudi obdařené, zcela dokonalé, spoře oděné dívky, ale to není všechno. Ty dívky uklízely, první měla v rukou péřovou prachovku, druhá podpatkem zapínala vysavač a ta třetí držela v ruce nějakou věc, která, alespoň podle mě, není výrobcem doporučená k uklízení. Všechny byly oblečené do opravdu, ale opravdu krátkých sukní, zpod kterých vykukovaly i velmi titěrné krajky a jejich pravé silikony byly na nutných částech zahalené do průsvitných podprsenek.
Ten výjev mě upřímně rozesmál. Sama sebe jsem si představila, jak v tomto či podobném modýlku pobíhám po bytě a uklízím. A došlo mi, že představy o tom, co je hezké a funkční máme s muži zcela rozdílné. Samozřejmě, že ty polonahé krásky nebyly oblečené k mytí oken, ale všichni muži na ně zírají s otevřenými ústy, myslí na ně před spaním a přemýšlí o tom, jestli by jim vážně některá taková kočka nemohla uklidit. Oproti tomu žena, třeba jako já, se nad takovým výjevem pousměje a vzpomene si na to, v čem běhá s prachovkou po bytě.
Kmitáme zde ve vytahaném tričku, většinou to je ještě kousek ze šatníku našeho partnera. Toto tričko zkombinujeme s apartními tepláky, nejlépe šedivé barvy, protože ta je IN v jakékoliv roční době. Utírat prach ve spodním prádle, či umývat nádobí na podpatcích nám přijde vtipné. Takže jsem si položila otázku: Doopravdy jsme ženami, po kterých muži touží? Nebo jsme chabé kopie Bridget Jones?
I když venku, doufám, působím většinou upraveným dojmem, učesaná, vyžehlená, dokonale namalovaná, voňavá a mimo školu milá a usměvavá, způsobně se chovající žena, doma například během připravování „vánoční pohody“ běhám po domě a málem vypadávám v mrazu z oken v obrovské mikině s kapucí, kalhotami zašpiněnými od mouky, která se tam dostala během pečení rohlíčků a cukrem ve vlasech od připravování pusinek. Při nemoci se ploužím po bytě zabalená do deky, bez make-upu a s rozcuchanými beztvarými vlasy.
Samotnou mě občas překvapí pohled do zrcadla, jak může člověk vypadat v různém oblečení úplně odlišně. Když vyrážím ven na diskotéku či do klubu mám na sobě takovou vrstvu líčení, že pod ní člověk těžko pozná, že se pod ní skrývá někdo, kdo si ještě před hodinou vymýval těsto z vlasů. Chci tím říct milí muži, prosím nevěřte všemu, co kde uvidíte, doopravdy partnerky, přítelkyně i manželky vašich kamarádů neuklízí v podprsenkách a ani se v jejich košíčcích velikosti A se neskrývají silikonové implantáty. A na druhou stranu vás žádám o shovívavost, odpusťte nám prosím naše módní úlety. Smiřte se zkrátka a jednoduše s tím, že vysavač se podpatkem zapíná velmi těžko, vana se špatně drhne v krajkových punčoškách a zimní mytí oken ve spodním prádle by mohlo způsobit dopravní nehodu nebo zápal plic.
