Jako medička mám na mužích ráda poměrně podivné věci. Třeba jizvy, ráda poslouchám jejich srdce a snažím se v jejich tepu objevit nějakou srdeční vadu a před první pusou se zodpovědně ptám, kdy byli naposledy na krvi.
A ani jejich orgány mi nejsou cizí. Ale je pravda, že když řeknu, že mě zajímají snímky jejich orgánů, mluvím o rentgenu jejich hrudníku nebo rezonanci břicha. Nikoli snímky, kterých mám teď plný mobil.
Po tom, co jsem si prošla diagnózou přechozeného vztahu, jsem se směle vrhla zpět na trh. Koukat celé dny na Bridget a pít u toho litry červeného není úplně perspektivní a tak jsem začala randit.
Ukázalo se, že nejen v obchodech zavládl podzimní výprodej. A tak jsem měla tři čtyři schůzky týdně. Bohužel jak už to tak bývá, slevy jsou spíš o kvantitě než kvalitě.
Od dob kdy jsem naposledy randila, se asi změnilo hodně věcí. Nejsem zastydlá romantička, a ač jsem vyrostla na Máchovi a toužila po panu Darcym, jsem ochotná verše vyměnit za samolepky na Facebooku.
Měla jsem po jedné vydařené schůzce. Rozuměj – neodcházela jsem domů s odjištěnou pojistkou pepřáku domů. Začínala jsem mít vážně dobrý pocit. Svobodný, vysoký, usměvavý, umí vyslovit všechny písmena, vzal mě na víno.
Sobota ráno, sedím u rodinné snídaně. Jsem v tom blaženém stavu, kdy si nejsem jistá, kdo jsem, kde jsem, jen vím, že dnes nikam nemusím a můžu si v klidu vychutnat palačinky a horký čaj v dospěláckém chlupatém županu s králíčky.
Pípá mi mobil. Nirvána! Dobrá snídaně, nikam nemusím a navíc se mi ozval můj nový objev.
„Dobré ráno!“ zní titulek nad fotkou, pod kterou se načítá fotka. Říkám si: „Bože ten je sladkej! Hmmm, posílá mi fotku, aby mi zpříjemnil ráno!“
Celá blažená se zakousávam do palačinky a hypnotizuju točící se kruh. Přemýšlím, že bych si měla palačinku odtrhnout od úst a vytvořit nějaké rádoby Instagramové zátišíčko nebo selfie v mém sexy outfitu.
V tom se kruh dotočí. Je ráno a já nemám brýle. I přesto je mi jasné, že tohle nebude fotka snídaně. Spousta mých známých mi posílá fotky svých mateřských znamínek a myslí si, že jim dovedu říct na stovky kilometrů, jestli je ta jejich piha melanom nebo není.
Nikdo z nich zřejmě netuší, že bych to nepoznala ani z půl centimetru natož z fotky. Přemýšlím, kde je to znaménko, o kterém stejně napíšu, že si nejsem jistá, ale raději bych ho vyřízla.
Hej! To je divná paže. Mžourám a hledám pihu. A zaostřuju. Kde je loket? Hmm. Asi se na to koukám ze špatného úhlu.
A sakra!
Palačinka padá na stůl a mě dochází, že se nedívám na nejhubenější biceps, co jsem kdy v životě viděla. Lituju, že s tímhle chlapem jsem si posledních třicet sekund malovala svoji budoucnost.
Myslím, že ty tři krásné lehce nazrzlé děti v námořnickým oblečcích si budu muset pořídit s někým jiným...
Následovala zpráva, kterou jsem se styděla číst a rozhodně Vám ji nebudu reprodukovat.
A další týden mi takových Instáčových fotek došlo asi třicet. Zlatá znaménka. Zlaté chvilky s vínem a filmy pro staré panny.
Jen Vám milí páni povím jedno tajemství. Pokud chcete zaujmout ženu, kupte jí květinu, pozvěte ji na víno, nakrmte ji (pizzou!!!), ale rozhodně! rozhodně jí po prvním rande nefoťte věci, které trčí naprosto nepochopitelně někam do prostoru.
Stejně jediné, co žena a následně její kamarádky ohodnotí, bude Váš vkus na povlečení, závěsy a neschopnost používat vhodné filtry...
