Já přece nejsem semetrika. Nebo jo?

Já rozhodně nepatřím mezi ženy, co by naštvaně čekaly na chlapa u dveří s válečkem na nudle a peskovaly ho za pozdní příchod. Možná to bude tím, že váleček na nudle doma nemáme......

Na velmi naléhavý telefonát, jestli jsem v tom dešti nebourala, jestli auto stojí na všech čtyřech kolech a zda neparkuju v křoví u chodníku, klidně odpovídám, že auto jsem dokonce(!) podélně zaparkovala na poslední volné místo před domem.

Auto že vypadá přesně tak, jak ho viděl před dvaceti minutami, když jsem ho vyhodila před hospodou a že to že mi tam čtyřikrát chcíplo na místě, byla jen počáteční nervozita. To že jsem zapomněla, že auto nesvítí automaticky a půl cesty jsem nesvítila, zcela vynechám a to že jsem při couvání málem srazila psa a orvala čtyři auta, to taky vědět nemusí.

18:00 Vítězoslavně sedám na sedačku, házím nohy nahoru a napiju se vína. Páteční večer sama pro sebe - to je pohodička! Někde vzadu slyším hlas mojí babičky, která se mě starostlivě ptala, jestli vím, co dělám, když svého chlapa pouštím do hospody.

Ale já pěstuji moderní vztahy, nejsem žádná semetrika, chci, aby si můj chlap taky užil, popovídal s chlapama o holení nebo o… co já vím, co chlapi dělaj. Hlavně já mám až do desíti volno. Uklidím, zkouknu seriály, udělám si masku, dám si skleničku, skleničky, lahvinku, lahvinky (?), tak zas tak bych se zasnít nemusela.

20:00 Tak je osm večer, zas taková zábava ten večer sám pro sebe není. Smrdim savem, vypadám jako přiopilá uklízečka s maskou z avokáda na ksichtě a strašlivě se nudím. Ještě že za dvě hodiny se vrátí. Nohy! Měla bych si oholit nohy! Ať jsem na návrat mého spokojeného chlapa připravená.

21:00 Nohy připraveny, veškerý chlor z mycích prostředků je vydrhnut z kůže a můj obličej je až téměř sametově …, no tak jo nevidím změnu, ale určitě to pomohlo! Dám si pro jistotu ještě skleničku bílého a jdu koukat na seriál, co Michala tak strašně štve.

21:20 Ty jo! Michala štve a mě děsně nudí. Přece nebudu při večeru pro sebe čučet na Třináctou komnatu? Ok tak možná budu. Když pojmete podezření na depresi v pátek večer a nevíte, jak ji prohloubit, není lepšího pořadu. Jdou žluté titulky, já si nalévám další skleničku a přemýšlím nad antidepresivy.

21:40 Hele to, že se tahle část večera nepovedla, neznamená, že ten zbytek taky nebude stát za nic. Vezmu si na sebe tu sexy košilku, to bude ono, vrátí se spokojenej, v dobré náladě. Jojo, zabije všechnu tu tvojí nudu! A možná bych mohla připravit nějaké jídlo, bude chudák určitě hladovej.

21:58 Jídla jak pro pět lidí, já v košilce na ramínka a samodržicích punčoškách upírám zrak na hodiny, v televizi běží Šíp a pomalu bude deset. Dveře se za chvíli rozrazí a v nich můj chlap.

22:30 Jídla maximálně pro tři lidi. Sedím nad mobilem a čekám zprávu, že autobus někde boural a on za mnou běží pár kilometrů bouří a pak rozrazí v promočené košili dveře.

22:50 Jídla tak sotva pro jednoho. Bojím se, že umřel, protože jak jinak vysvětlit, že se neozval, není tu a že jsem si ty punčošky musela sundat sama a navíc nalít další decku jak největší alkoholik.

23:10 Jestli není mrtvej tak bude!

23:30 „Žiješ?“ píšu mu. A výhružně nepoužívám smajlíky, aby věděl, že jestli není mrtvej, tak mě štve.

23:40 „UUUUuuuups, to je hodin. To asi na desátou nestihnu. Promiň!!! Za chvíli vyrážím!“ přepisuji to s korekcí, protože původní verze připomínala víc hieroglyfy než češtinu.

23:55 Vyráží. Jídlo už žádný nemám. Sexy košilku vystřídalo staré vytahané tričko a v televizi běží Přátelé. Chtěla bych už spát, ale Michal nemá klíčky od bytu. Jsem přežraná, unavená, znuděná a mám velmi ošklivý myšlenky o tom, že si vypnu mobil, otevřu ještě jednu lahev vína a půjdu spát.

00:10 No jo, ale kdyby venku zmrznul, kde já budu hledat jinýho chlapa? Co hůř, co kdyby potřeboval první pomoc? A kdo by se mnou jel koupit další víno? A navíc s ním, ač ožralým na plech, se v noci nebudu bát!

00:30 Přichází můj muž! V jedné ruce půlku pizzy, že mu zbyde na snídaní a v druhé pět větví zlatého deště, prý jako omluvu, za pozdní příchod. Pugét jsem mu zabavila, stejně jako pizzu, z které mu na snídani nezbylo zbla nic, protože než se umyl a „zkulturnil“, celá tak nějak vysublimovala. To se zkrátka pizzám se šunkou a houbami občas stává!