Když i muži mohou mít své dny, tak proč ne já? Aneb jak jsem posunula náš vztah zase o mílový krok dál.....
Stojím u regálu, v košíku samou zeleninu a nízkotučné sýry a na mobilu mi přistane esemeska: „Lásko, šel bych s klukama do hospody. Nevadí?“ Tak za A) i kdyby to vadilo, tak to nepřiznám, protože JÁ nejsem žádná semetrika – no možná jo, ale to může zjistit až později (ring on it) a za B) a to je podstatnější, nechci, aby mě dneska večer takhle viděl!
Odpinkávám souhlasnou zprávu s tím ať si to užije a házím všechno light hned zpět do regálů. Dlouhý den v práci, moc jobovek, rekonstruujeme byt, takže logicky 368 hovorů s řemeslníky, že bohužel se snaží, ale to co mělo být minulý týden, budou rádi, když bude do konce listopadu.
Jasně! Klidně na Vánoce, říkám si a slintám nad mraženými pizzami. Já královna salátů, cottagů light a stévie, právě sahám po pizze. Normálně by se mi jen z pohledu na ní protočily kalorické tabulky, ale dnes vím, co dělám. A jedeme dál!
Víte, co je na mražené pizze nejhorší? Málo sejra! Rychle procházím do oddělení, kde to téměř neznám, žádné bleděmodré obaly! A hezky celý bloček! A brambůrky! Jo a taky ty slunečnicový semínka – ty jsou zdravé!
Psali na to na Novinkách a to nemůže nebýt pravda, konejším ten svíravý hlásek vzadu v mé hlavě.
Kdyby mě můj drahý viděl! Jsme spolu rok a nejhříšnější věc, co mě viděl jíst, byly palačinky ze špaldové mouky k snídani. Ví, že ve vaně jím 3čtverečky čokolády denně a víno mi toleruju.
Á propos! Víno! Lahvinka by se hodila! Říkám lahvinka a rovnou sahám oběma rukama pro lahve dvě.
Pizza je v troubě na ní víc sýra jak těsta a já si hovím na sedačce, jediném kusu nábytku, který u nás není pod vrstvou igelitů. Na střídačku do sebe sypu brambůrky, slunečnicová semínka a zalívám suchou směs Cabernetem.
Nevýhoda v ládování se jsou má malá ústa a velké místo v podobě celkem dosti vyvinutém hrudníku. Bože! Ještě že si dnes nebudu sundávat podprsenku před Michalem! Hanbou bych se propadla, kdyby z ní vypadala půlka balíčku chilly brambůrků a třetina pytlíku napůl pochroupaných slaných semínek.
V momentě kdy si strčím do pusy první trojúhelníček sýra se slabou vrstvou pizzy, uslyším divný zvuk. Kromě toho, že předu, jak spokojená kočka, ještě zarachotí něco ve dveřích.
Myslím na to, kde mám pepřák a kam se schovat před vrahem, zlodějem nebo nějakým přízrakem (pozn. nekoukat ani na trailery na horory – jsi posera Andreo, smiř se s tím!).
Jenže přízrak by byl ještě ok! Dochází mi, že se k nám nikdo nevloupává, ale klíče do dveří strká on! Kdybyste někdy chtěli během sedmi sekund schovat pod igelity jídlo asi pro pět lidí, poradím Vám, nestihnete to!
„Miláčku! Skončili jsme brzo!“ vchází do kuchyně a nachází mě v nelichotivé poloze, kdy se snažím narvat troje brambůrky do knihovny zakryté igelity.
Takhle dobře jsem ho ještě nepobavila! Smál se asi čtvrt hodiny, během níž mi pomohl s vrstvou goudy na těstě.
Zase jsme posunuli náš vztah dál a to v tu chvíli, kdy jsem vytáhla z trouby druhou pizzu a zpod igelitu další sáček brambůrků.
Pozn: Vytřít koupelnu po malování a vysát postel brambůrky, co vypadaly z mé podprsenky do postele!
