"Ne, není už pevného bodu ve vesmíru... i dobrosrdečná prostitutka Pretty Woman mění zvyklosti, místo vánoc na Primě oslaví dnes nadcházející výročí Listopadu na TV Barrandov..." píše filmová a televizní kritička ve svém pravidelném Televizionáři ve včerejší MF DNES. Její články čtu rád a pravidelně již od jejího předrevolučního působení ve Svobodném slově, líbí se mi vtipný styl jejích recenzí a velmi často se s jejím názorem na posuzované dílo ztotožňuji.
V sobotu večer bývá programová nabídka na všech stanicích dosti žalostná a tak proč se zase jednou nepodívat na klasiku. Jenomže místo temperamentní Julie Robertsové na nás z barrandovského kanálu vyskočila úplně jiná krasavice, unylá Kateřina Brožová, v jakési nejapné estrádě. To snad není možné, říkám si, honem sahám po novinách, jestli jsem se nepřehlédl, pak zkouším naladit jiné programy, jestli se nespletla paní Spáčilová, romantických komedií je tu poměrně dost, ale ta avizovaná se nikde nekoná. Nezbývá, než se podívat na Internet a ejhle: vykliknu si Televizionář a tam se dovídám, že … dobrosrdečná prostitutka Pretty Woman mění zvyklosti, místo Vánoc na Primě slaví v sobotu nadcházející výročí Listopadu na TV Barrandov. A přitom to není ona. A ještě závěr článku je jiný: … Takže i proletářská Pretty Woman a její šneci, „svině klouzavý“ poletující nóbl restaurací, k oslavě sednou. Až na to, že jde o podvrh, název filmu si vypůjčila jakási volba nejpřitažlivější ženy s Kateřinou Brožovou místo Julie Robertsové.
Aha! Tak ono to asi bude tak, že si autorka před napsáním svého pravidelného sloupku prostudovala televizní program poněkud povrchně a když zjistila svůj renonc, psané médium už bylo vytištěné a nedalo se s tím nic dělat. Tak to aspoň napravila v médiu elektronickém, snad si toho nějaký šťoural nevšimne. Jenomže kverulanti se najdou vždycky a mohou si taky položit otázku: viděla vůbec paní Spáčilová ten film, který ve své kritice roztrhala na kusy, pořádně nebo ke svému břitkému úsudku dospěla jenom na základě zhlédnuté anonce? Na druhou stranu se ponížení autoři mohou konejšit představou, že odsuzující názor recenzentky nemusí být podložen důkladnou znalostí díla.
Je mi to trochu líto, i když pravidelným čtenářem statí Mirky Spáčilové budu i nadále a nejspíš jejím doporučením při výběru programu budu pořád trochu podléhat. Akorát, že tím pevným bodem ve vesmíru, co se filmové a televizní kritiky týče, pro mne zůstane už jen slovutný recenzent Rudého práva blahé paměti – Jan (Žižka) Kliment. Ten, když něco ve své sžíravé kritice založené na třídním principu setřel, tak se stoprocentně jednalo o skvělý divácký kus.
16.11.2014
