V neděli 8.září televizní kanál CS Film promítnul už po iksté film V + W Svět patří nám a já jsem si vzpomněl, kdy jsem ho viděl poprvé.
Bylo to 2. nebo možná 3. června 1953 v dnes už neexistujícím pražském kině Veletrhy, pár dnů předtím jsem oslavil sedmé narozeniny a právě probíhající měnová reforma mi byla celkem ukradená. Koneckonců, rodiče se časem doznali, že si na ten limitovaný obnos peněz vyměňovaný v poměru jedna ku pěti museli vypůjčit, natož aby jim nějaký kapitál propadl v poměru jedna ku padesáti jako méně šťastným spoluobčanům. Vybral jsem tedy z kasičky nějaké drobné a spolu s vymožeností pražských školáků zvanou Slevenka pro mládež do pražských kin přistoupil ke kase. Milá paní pokladní se na mne usmála, ale hned se začala rozpačitě drbat na hlavě: „Víš, chlapče... ono je to teď trochu složitější... ten lístek vlastně dneska stojí... kolik máš penízků? No, tak to by asi bylo málo... ale zase máš tu slevenku... jak bysme to udělali... hele, víš co, já se nebudu rozčilovat, tady máš vstupenku a ty prachy klidně zahoď do kanálu, já už jim to nějak vyúčtuju...“
Z filmu jsem byl tehdy nadšený a až po letech a několika dalších shlédnutích mi došlo, že se vlastně jedná o poměrně slabomyslnou propagandistickou agitku, byť její autoři byli v mnoha sekvencích neodolatelní. Samozřejmě se taky nabízí otázka, jaké hnutí mysli přimělo dramaturgii Ústřední půjčovny filmů nasadit tenhle film právě v tak vypjatých dnech. Ale to bylo prosté, milý Watsone, když jsme jim sáhli na chleba, tak ať mají aspoň (veselo)hry s Werichem! A že tam hrají taky emigranti Voskovec a Mandlová, od kterých socialistický pes ani kůrku nevezme? Účel přece světí prostředky!
Obávám se, že podobného svěcení prostředků zažijeme v příštích týdnech celou řadu. Stejně jako Voskovec s Werichem poznali hlad a bídu jenom z naturalistických románů, orientují se dnešní celebrity, polobrity i čtvrtbrity v zájmech voličů a programech politických stran jako Maďar v kukuřici. Přesto jim to nebrání nechat se naverbovat do ještě stupidnějších předvolebních agitek. Proboha, nežerme jim to! Před šedesáti lety hodná paní pokladní jim ten můj lístek nějak vyúčtovala, ale od té doby oni už vždycky všecko vyúčtují nám.
