Pecunia non olet?

 Nedávno jsem na tomto místě zmiňoval svoji vynucenou zkušenost s televizní reklamou, které je pacient na nemocničním lůžku nedobrovolně vystaven. V domácí péči si tohle martyrium konečně můžu odepřít, nikoli však úvahy o jejím poslání a etice. A tak si i nadále surfuji mezi komerčními stanicemi, abych si udělal komplexnější obraz o nabízených produktech a jejich prezentaci. 

Celkem rychle jsem dospěl k závěru, že momentálně nejfrekventovanějším reklamním zbožím jsou nejrůznější nabídky finančních institucí na jejich „nejvýhodnější“ půjčky. Komerční banka, Česká spořitelna, HomeCredit, Cofidis, GE Money Bank /mimochodem, ten jejich kocourek je neodolatelný/, Air Bank, Fio Bank... ti všichni dělají všechno možné i nemožné, abyste si od nich půjčili prachy. Oni jich mají zřejmě dost, protože jejich reklamní spoty jsou vesměs vysoké kvality a jejich frekvence v nejatraktivnějších vysílacích časech opravdu vysoká. Horší už je to se sdělením směrem k potenciálnímu zákazníkovi. Informace typu „u nás si můžete půjčit padesát tisíc už za tisíc osm set devadesát devět korun měsíčně“ nebo „při včasném splácení vám odpustíme i dvě splátky ročně“ mají naprosto nulovou hodnotu, neznáme-li výši úrokové sazby. Tu lze zjistit až na internetových stránkách příslušné instituce, kde je vysázena tím nejmenším písmem, a často se jedná o dvoucifernou částku, tedy úrok lichvářský. Reklamní kampaně jsou ale mířeny hlavně na matematicky méně zdatné publikum, které si opravdové podmínky půjček nedokáže dohledat, natož spočítat, zato snadno podlehne těm „výhodným“ pastičkám.

Po reklamním bloku pak často následují zprávy nebo publicistické pořady prošpikované reportážemi o zlých exekutorech a jejich nevinných obětech, osobních bankrotech a jiných lidských tragédiích způsobených neschopností orientace prostších jedinců ve složitém světě financí. Kolik asi dalších příštích zkrachovanců se právě nachytalo na odvysílanou reklamu některé společnosti?

Před časem u nás byla zákonem zakázána reklama na tabákové výrobky. Asi oprávněně, kouření nejspíš skutečně zdraví neslouží. Jenomže bez kuřáků a jimi zaplacené spotřební daně by ve státním rozpočtu chybělo hodně miliard. A námitku, že jejich léčení stojí společnost jiné miliardy, lze cynicky vyvrátit třeba tak, že se zase ušetří na jejich podstatně kratší době pobírání důchodu oproti nekuřákům. Dá se vůbec spočítat, co stojí společnost neuváženost masy lidí podlehnuvších vábení finančníků na jejich úžasné půjčky? Ale peníze přece nesmrdí, jak jest napsáno latinsky i v názvu tohoto blogu.

11.11.2014