Včera v superdebatě se řešily zase zásadní otázky: je prezident dostatečně vlastnecký, když jezdí v audině? Nosí české hodinky, sako, kravatu? Auvajs!
Oživením bylo, když došlo na novoroční projev, tedy je-li vhodnější projev novoroční, nebo vánoční. A kdyby byl vánoční a novoroční, může nám lézt prezident do domácností mezi řízky, kapry a saláty? Nebude přeprojevováno? Musím přiznat, že jsem ten včerejší pořad přežila především díky noblesnímu projevu Zuzany Roithové (tím neříkám, že ji budu volit). Moc se mi líbilo, jak vlídně a s milým úsměvem dokázala reagovat na moderátorovy „vtipy“. Její reakce mi připomínaly chování matky, která má ráda i své ne zrovna bystré dítě. Taky mě potěšila, když vzpomněla legendární vánoční projev prezidenta Zápotockého z roku 1952 jako odstrašující příklad. Mladší ho možná neznají. A tak si vám ho dovoluji předložit přepsaný z gramofonové desky, která se jmenuje Hlasy našich prezidentů, nebo tak nějak. Možná vás pobaví. A vám, paní Roithová, díky! Projev z r. 1952: Ani legendární Vánoce nezůstávají beze změny. Září sice dále vánoční stromky, čekají se dárky, ale mizí už jesličky, které dříve bývaly nezbytným doprovodem vánočních svátků. Jesličky s malým Ježíškem musely být dříve o Vánocích v každé domácnosti, i když jsme je museli, vystříhané z papíru, zapíchat jen do mechu za okny. Malý Ježíšek, ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, nad chlévem zářící betlémská hvězda, to byl symbol starých Vánoc. Proč? Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Když se mohl narodit a bydlet ve chlévě Ježíšek, proč byste tam nemohli bydlet vy? Proč by se tam nemohly narodit vaše děti? Tak mluvil k chudým a pracujícím bohatí a mocní. Proto také v době kapitalistického panství, kdy bohatí vládli a chudí dřeli, pracující namnoze ve chlévě bydleli a jejich děti se tam rodily. Doby se ale změnily. Nastal mnohé převraty. Ježíšek vyrostl, zestárl, narostly mu vousy a stává se z něj Děda mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a kožichu. Nazí a otrhaní nechodí dnes také naši pracující a jejich děti. Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy, nejen jediná betlémská, ale celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách. Tyto rudé hvězdy hlásají radostně, že vaši tatínkové a maminky splnili na svých pracovištích úkoly čtvrtého roku první Gottwaldovy pětiletky.
