Můj pokročilý věk mi dovoluje sledovat bouři v našich politických stranách ohledně přímé volby prezidenta do jisté míry s úsměvem.
Jakpak asi ta přímá volba může dopadnout? Komu my, blbečci, kteří jsme zvolili takovou politickou reprezentaci, jakou máme, můžeme dát v přímé volbě svůj hlas? Tomio Okamurovi? Karlu Gottovi? Některému z dalších nepolitických kandidátů, který splní podmínky a bude kandidovat? Pročpak nemají veškerou podporu ti kandidáti, které nám nabízejí politické strany? Přece spící prezident nenadělá v cizině tolik škody, jako ten, který už léta programově provokuje kdekoho! Pročpak nechceme knihkupkyni? Co máme proti zahraničnímu ekonomovi? Proč ne a ne prorazit bývalá televizní hvězda? A tak dále a tak dále. Myslím, že odpověď zná každý z nás. A taky si myslím, že to nejsme my, zmatení a duchaprostí voliči, kteří by se měli za současnou situaci kolem přímé volby prezidenty stydět. Jsou to naši politici, kteří by se měli nad tímhle problémem a nad sebou zamyslet. Pokud za celá léta, po která zahřívají židle v parlamentu, senátu a Strakově akademii napříč politickým spektrem bohorovně ignorují to, jak je vnímají lidi, je nejvyšší čas s tím něco udělat. A to musejí jen oni. Osobně tipuji, že díky mediální hysterii kolem osobnosti Tomia Okamury, přímá volba prezidenta senátem neprojde. A budu jedině ráda, pokud se zmýlím.
