aneb "Pěstoune, o tvých dětech rozhodujeme my! Ty jim přece nerozumíš!"
/ hlavní aktérka: dítě v pěstounské péči, deprivované, 2 roky v dětském domově, 7 let, první třída/
PO - Sdělení školní psycholožky, že má nejmladší dcerka nezapadla do třídního kolektivu. Každého tam poučuje, sekýruje za chyby, nikdo s ní nekamarádí. Je jich tam 18. Všichni chodí do družiny. Má dcera jediná ne. Kdyby tam chodila, možná by společné hry a zábava prolomily ledy. Společná domluva, že dcerku navedu k touze chodit do družiny. Trvám však na tom, že nic nebude nátlakovým a vyčkáme času, kdy si sama řekne. Z dosavadního průběhu života je totiž naučená, že vše dostane bez kapičky své vlastní námahy, že vše za ni druzí vyřídí a příjde tedy k hotovému. Psycholožka souhlasí. Stejně si myslím, že nezapadnutí mé dcery do kolektivu je zapřičiněno její panovačností, nezdravým sebeprosazováním, agresivitou, nikoli nechozením do družiny.
ÚT - Dcerce září oči a hlasitě se směje, když barvitě popisuji legraci a zábavu prožitou ve školní družině, do které jsem nikdy nechodila. Vidím, že se chytla na háček. Jen tak prohodím, že by mohla zažít to samé. A možná i víc. Potutelně se usmívá.
ČT - Ptám se dcerky, zda již přemýšlela o té družině. Ne, ale do konce týdne bude.
NE - Ještě neměla čas. Říkám, že to nevadí, ať si v klidu popřemýšlí a pak mi jenom sdělí své přání.
PO - Dcerka příjde ze školy s tím, že se jí paní psycholožka ptala, zda bude chodit do družiny. Nic prý na to neodpověděla.
ÚT - Nechávám volně položenou přihlášku do družiny na jídelním stole. Všimla si toho, ale nic se neděje.
ČT - Ve škole ji odchytla u oběda paní psycholožka s dotazem, zda si již doma řekla o dovolení chodit do družiny. Už vyplněná přihláška leží nadále na jídelním stole. Chybí jenom datum. Dcerka se usmívá. Mlčí.
PÁ - Starší syn mi sděluje, že se jej paní psycholožka ve škole ptala, zda neví, proč se mne jeho sestra ještě nezeptala na družinu. Nebojí se mne náhodou? Syn ji informuje, že jsme o družině všichni doma hovořili, ale sestra se jen usmívala a nic neřekla.
NE - Každý člen rodiny předvádí, jakým způsobem a jakými slovy by si o družinu řekl on sám. Každého za takový herecký výkon převelice chválím a zdůrazňuji, že se není čeho bát. Celá rodina visí již hodinu na rtech nejmladší dcerky. Před ní leží vyplněná přihláška. Stačí dopsat datum. Prupisku mám v ruce a vesele na dcerku mrkám. Oplácí mi úsměvem. I po dvou hodinách.
ÚT - Dcerka přichází ze školy s tím, že opět byla dotazována na družinu paní psycholožkou.
ČT - Na třídních schůzkách mi třídní učitel povídá, že má dcera nezapadla do třídního kolektivu a nemá ve třídě kamarády. O všem přemýšlel. Východisko vidí ve školní družině. Celá třída tam chodí, jenom má dcera ne. Nemohla by chodit také? Vyjadřuji souhlas, ale i domněnku, že nezapadnutí mé dcery do kolektivu je zapřičiněno její panovačností, nezdravým sebeprosazováním, agresivitou, nikoli nechozením do družiny.
PÁ - Dcerka přišla ze školy sám jeden velký úsměv. Na družinu se jí dnes ptala nejenom paní psycholožka, ale i sám pan učitel!
SO - U večeře opět dávám k pobavení nádherně smyšlené historky z mé školní družiny. Od smíchu nás bolí břicha.
NE - Před dcerkou leží vyplněná přihláška do družiny. Stále chybí jenom dopsat datum. Rezignuji na samotné vyjádření přání. Vyzývám ji jen k jednomu jedinému slovu: ANO nebo NE. Usmívá se. Mlčí.
ÚT - Třídní učitel se ptá mé dcery, kdy už bude chodit do družiny.
ČT - 11.58 hod. Někdo zvoní. Jdu otevřít. Paní psycholožka ze školy mi přináší k podpisu nějaké papíry, co vůbec nespěchají. Bystřím. Něco tu nehraje. Její prodlužování pobytu u nás doma vnímám jako úmyslným. Je 12.05 hod. Někdo zvoní. Jdu otevřít. Má dcerka ze školy. Za mnou stojí psycholožka a hned na dcerku, že ji ráda vidí a zda-li pak si již řekla o družinu. Ihned odchází. Nějak mi to nesedlo. Nechávám dcerku převléknout a ptám se jí, jak bylo dnes ve škole. Prý nic moc, ale u oběda jí odchytla paní psycholožka / ta, co u nás byla / a ptala se jí na družinu. Společně se zamýšlely, jak to udělat, aby již konečně do ní chodila... Až za pár hodin jsem uklidněnou a připomínám psycholožce do očí, že jsme se domluvily na společném postupu trošičku jinak. Prý si uvědomila svoji netaktnost, sotva jí slova u nás doma vyletěla z úst. Omlouvá se. O jejím hovoru s mojí dcerou ve škole ani jedno slovo.
SO - Pokládám před dcerku na její stůl vyplněnou přihlášku do družiny. Kolonka " datum " je prázdná.
NE - Dcera pokládá přede mne na stůl vyplněnou přihlášku do družiny. Kolonka " datum " je prázdná. Dcerka se usmívá. Mlčí.
PO - Třídní učitel se dcerky ptá na družinu. Už jsme se doma rozhodli?
ÚT - U večeře pokládám před dcerku vyplněnou přihlášku do družiny. Datum chybí. Celá rodina rezignuje na vyslovení přání. Celá rodina ji prosí, aby řekla jedno jediné slovo: ANO nebo NE. Dcerka se usmívá. Mlčí.
ST - Hned po příchodu domů, mi dcerka s úsměvem sděluje, že se jí dnes na družinu ptal pan učitel třídní i spolužačka Ivanka. Prý je to škoda, že do družiny nesmí!... Letím do školy. Informuji psycholožku, že hned zítra ráno jdu přihlásit dceru do družiny a že celý ten kolotoč vnímám jako nátlak a manipulaci. Přiznala, že jí opravdu velmi moc šlo o to, aby má dcera chodila do družiny. Když jí teď vše popisuji, fakt to vyznívá jako nátlak. Ale manipulace v žádném případě. Celá se třesu a není mi příjemná ani jedna minuta. Doposud jsem v životě něčeho takového byla ušetřena.
ČT - Dcerka je nahlášena v družině. Domů bude chodit každý den v 15.30 hod. Zájmové kroužky nestíhá. Musím ji z nich odhlásit. Ze všech. Má družinu.
ZA TÝDEN - Psycholožka mi sděluje, že má dcerka je v družině šťastnou. K žádnému dohovoru mezi ní a mojí dcerou nikdy nedošlo. Nemám věřit všemu, co mi děti řeknou. Jsou to přece jenom děti.
ZA PUL ROKU - Info družinářky, že má dcerka nezapadla do kolektivu družiny. Každého tam poučuje, sekýruje za chyby, nikdo s ní nekamarádí. Je panovačnou.
ZA TŘI ČTVRTĚ ROKU - info, že má dcerka je v družině agresivní a každého fackuje na potkání. I kluky. I větší a starší.
KE KONCI ŠKOLNÍHO ROKU - Dcera mi naznačuje, že nemá kamarády ani ve třídě, ani v družině. Ptám se, co tím chce říct. Usmívá se. Mlčí.
NA ZAČÁTKU NOVÉHO ŠKOLNÍHO ROKU - Dcerka na mne vyjela, jak dlouho ještě bude muset chodit do té družiny... Neusmívám se. Mlčím... Proč mám pocit, že musím?
