21. srpna je to právě 46 let, kdy nás okupovala „spřátelená“ vojska Varšavské smlouvy. Tanky potlačily záblesky svobody, jež osvěcovaly temnou oblohu totalitního režimu. Období tzv. normalizace v 70. letech již nekosilo naše spoluobčany po stovkách a tisících, jako v letech padesátých. Tento čas nesvobody přesto znamenal trýznění, podlomené zdraví i smrt řady lidí, rozvrácení rodiny, ztrátu majetku, ale i každodenních svobod, které dnes považujeme za samozřejmost. Např. možnost cestovat, vyjadřovat svůj názor, podnikat, bez fronty koupit v obchodě třeba banány nebo toaletní papír. Ale i zanadávat si na vlastním záchodě na poměry beze strachu, že za klozetem je umístěná štěnice, či studovat vysněnou školu bez nutnosti vlastnit členský průkaz KSČ.
Svobodu myšlení se komunismus pokusil potlačit a lidi schopné svobodně myslet vyhubit. Plodem komunistické praxe byl mravní, společenský i hospodářský úpadek. Výsledkem komunistického způsobu řešení problémů lidské společnosti a světa byl komplexní úpadek společnosti.
Dnes můžeme říci, že komunismus, jako nemravná představa o roli a místě člověka v tomto světě, padl. Komunismus byl zkaženým plodem svobody myšlení. Po 25 letech od změny politických poměrů nám však dnes hrozí nová totalita – totalita bezbřehé svobody a v jejím jménu „právo“ silnějšího, ústrky slabších. Tady se patří říci, že svobodným není ten, kdo může (smí) všechno – ten je spíše ve vězení vlastní nenasytnosti. Svobodným je ten, kdo se snaží být lepším, než je. Třeba tím, že rozdává kolem sebe to důležité, co nebývá vidět - pomoc, přátelství, vděčnost, dobrotu, nezištnost, něhu, laskavost, trpělivost.
Přeji nám všem v připomínce 21. srpna, abychom uměli žít tou pravou svobodou. Komunistická ideologie byla založena na jedné z nejodpornějších lidských vlastností – na nenávisti. Nenávistí třídní. Vydala úrodu - politické procesy, vraždy, koncentráky a gulagy, miliony mrtvých, nespočet zničených životů a morální depresi národa, společnosti. Nepřipouštěla opozici a jakýkoliv náznak kritiky tvrdě trestala. Nepodléhejme vábničkám těch, kteří v rouše beránčím smýšlejí jako vlci čekající na svou šanci. Mějme odvahu nazývat zlo zlem a pravdu pravdou. O to pevněji, když letargie mlčící většiny umožňuje jásot pohrobkům zla.
V obsahu připomínaného výročí je též pojem „demokracie“. Co jí rozumíme? Demokracie, řecky „demos“ a „kratos“ znamení vláda lidu. Často ji kritizujeme, ba i nějaký ten plivanec přidáme a pošilháváme po alternativách. Jsme nespokojeni s politiky, ekonomikou, s bezpečností, s ... Ale smíme být nespokojeni! Alternativou je pouze totalita – fašistická, nacistická, náboženská či komunistická. Slovy W. Churchilla: „Netvrdím, že demokracie je nejlepší systém, ale ukažte mi lepší.“
