Už zase křičí.

Křik lidí, kteří dlouho mlčeli je zoufalá, často velmi pozdní obrana proti dlouho trvající šikaně.Śikana jako psychické ničení nevinných lidí sociopaty

 u kterých původ jejich sociopatie ( ztráta soucitu k jiným lidem a s ním spojená postupná totální ztráta svědomí ) je převážně nutno hledat v komplexech méněcennosti těchto lidí, vyvolaných vlastní nemohoucností být takovými, jakými by rádi chtěli být, ale na základě nedostatku nadání, talentu nebo obyčejné zbabělosti, vydat se na cestu spojenou s rizikem, takovými lidmi, přes veškerou svoji snahu nejsou. Přes tyto nedostatky chtějí sociopati za každou cenu mít ,,navrch,,. Jak se to dělá, je možno pozorovat skoro každý den v televizi a čtenář ať mi promine na první pohled poněkud odtažitý příklad.

Srovnání se může zdát podivné, ale podle mého je velmi přesné a tedy i přenosné. A proč by také nemohlo být takové srovnání všech se všemi dobře přenosné, když na naší zemi jsme všichni jedna rodina jednoho původu ? Paradoxně i s těmi, kteří se nám nejméně podobají, protože nemají třeba nohy. V příkladu mém to jsou ryby. Kupodivu se ke srovnání hodí často nejlépe takové, které se samy rybám málo podobají, ačkoli sociopati jsou od normálních lidí k nerozeznání.

Lest a maskování jsou útočnými zbraněmi nemohoucích. Žralok, jeden z nejstarších živočichů na zemi se nemusí maskovat a nepotřebuje být lstivý. K zabíjení, což je jeho legitimní obstarávání své potravy je perfektně vybaven. Dokáže být bleskově rychlý a má zuby hned v několika řadách obrácených nikoli ven ale dovnitř. Dokonce tlamu má umístěnou tak, aby moc ,,nestrašil,,. To ale není u něho žádná lest, spíše součást jeho ,,sportovního,, vybavení.

Jsou ale i jiné ryby, které nemají šanci něco chytit a nepatří k velké rodině barevných ,,blbečků,, viděno námi laiky, kteří se spoléhají na štěstí, nebo žijí v obrovských, mrakům podobných houfech, spoléhajících se zase na to, jako někdy houfy lidí, jmenujme třeba kuřáky, že to ,,trefí,, někoho jiného.

V televizi dnes často vidíme dokumentární filmy, klobouk dolů před filmaři, tvůrci těchto dokumentů, díky jim můžeme pozorovat neuvěřitelnou lstivost, vynalézavost a umění se maskovat u ryb které zahrabány na dně moře, někdy vůbec ne jako ryby vypadajíce, čekají na svou kořist. Tyhle ,,potvory,, jsou, zdá se, stoprocentně úspěšné, možná úspěšnější než ti rychlý žraloci.

Laskavý čtenář ať mi na tomto místě promine malé odbočení, ve kterém chci vzpomenout na pionýra a vynálezce potápěcího vybavení bez skafandru a filmových kamer, schopných filmování pod vodou německého potápěče Hanse Haase. Na jeho první podmořský barevný film s poutavým komentářem ,,Výprava Xarifa“ chodily začátkem šedesátých let celé školy, což byla jedna ze světlých stránek komunistického školství. Já sám jsem film viděl nejméně osmkrát, protože jsem se ukrutně zamiloval do velmi mladé a krásné přítelkyně Hanse Haase, která se potápěla s ním a jmenovala se Lotta. Kdyby byla tenkrát doba jako je dnes, určitě bych se stal také potápěčem.

Lidé podobní příšerkám na dně mořském, číhající na svou kořist jsou dobře maskované příšery lidské a my ostatní, kteří šikanu nenávidíme a vůbec jí nerozumíme se podobáme těm barevným ,,blbečkům, kteří plují nad nimi.

Nejhorší pro postižené šikanou a mobingem je vyrovnat se s minulostí a umět se bránit, protože ještě po dlouhé době, každý postižený touto neblahou zkušeností vlivem poranění duše a svého sebevědomí se bude ocitat stát osamocen na tenkém ledě, proti ostříleným sociopatickým pirátům.

Na pomstu není třeba myslet. Je to ztráta energie a potřebné duševní rovnováhy. Také je to vlastně každému slušnému člověku cizí, vedle toho, že je to ten nejhorší program pro další život. Sociopati a psychopati jsou ztroskotanci života a utopí se nakonec sami ve vlastní břečce. Umírají často na nemoci vyvolané žíravinou, kterou nosí v sobě a která má možnost zničit je hned několika způsoby. Chce to jen čas, ale ten musí být časem naším a nikoli jejich, jinak budeme stále prohrávat.

Ti, sociopaty a psychopaty postižení musí bezpodmínečně tohoto času využít k uzdravení své duše. Od určitého okamžiku jde totiž o to, ,, kdo z koho,, protože sociopati a psychopati nesmí už vítězit ! Je to v zájmu nás všech normálních slušných lidí, našeho zdraví, zdraví našich dětí a tím jde tedy i o budoucnost moci svobodně dýchat, říkat bez obalu v klidu svůj názor a nebát se ho hájit. Nebezpečí které nám hrozí je stále velké. Prý sociopatem nebo psychopatem je každý pátý z nás, což je podle mého názoru obrovské číslo ! Není tomu ale naštěstí tak, že má každý příležitost ubližovat a ničit ostatní.

Nenechme se však ošálit tím, že největší psychopat všech dob byl jen jeden. Adolf Hitler. On nebyl vůbec největší psychopat, ale jen obyčejným psychopatem pěšákem, kterých je kolem nás plno. Psychopata nestvůrné velikosti z něj udělala doba ve které žil a nekonečný řetězec nešťastných náhod pro lidstvo, v neposlední řadě celá řada atentátů na něj , které selhaly. Stačí jen přidat něco mimořádného, co je každému sociopatu a psychopatu vlastní a co z nich často dělá obdivuhodné lidi pro ostatní. Je to však velký klam! U Hitlera to byla mimořádná fenomenální paměť, což je málo známo. Píše o tom Christa Schröderová, jeho sekretářka v knize ,,Dvanáct let po Hitlerově boku.“ Více o Hitlerovi v mém blogu, který mám už delší dobu rozepsaný. Dnes jen tolik, že Hitler byl v podstatě nevzdělaný, ale svou fantastickou fenomenální pamětí dokázal všechny klamat a budit dojem sečtělého vzdělance. Hitler si pamatoval neuvěřitelné detaily a dokázal citovat celé stránky ze Schopenhauerova díla. Při prohlídce pařížské opery dělal průvodci průvodce, ačkoli tam nikdy nebyl. Pamatoval si i vyčtené technické detaily věcí, které ho zajímali, především v oboru vojenství. Pamatoval si dokonce i takové voloviny, jaké šaty měla kdy která herečka při recepcích na sobě. Na druhé straně byl naprostým diletantem co se týče chování a psychologie vládnoucí v jiných zemích, protože nikdy nikde nebyl. To mělo někdy až komické následky. Kupříkladu byl naprosto šokován, když při první své státní návštěvě v Itálii seděl s králem Emanuelem v pohodlných křeslech v čele na tribuně a Mussolini stál někde v řadě třetí za královským dvorem. Z toho prý dostal málem záchvat a měl prý co dělat aby se ovládl. Proto tak strašně podcenil Rusko a Ameriku, což se naštěstí stalo celému jeho ,,hnutí,, osudným. Hitler je opravdu ten nejlepší příklad pro to, co je podstatou úspěchu sociopatů a psychopatů a co je také dělá tak nebezpečnými, protože se umí tak dobře maskovat, jako ty potvory na dně oceánů.       

Kdo ještě před pár lety mluvil o mobingu ve školách a v zaměstnání ? Kdo před pár lety mluvil o jiném ponižování tzv. ,,harašení,, týkající se žen ? Kdo se před pár lety staral o postižené ? Geniální Holanďan Andre Ryeu je dnes nechává dokonce hrát se svým orchestrem veselých hudebníkú a úžasných zpěváků Richarda Strauße. Je to inspirující krásná dojemná podívaná odměňovaná právem strhujícím potleskem.

Máme už i jiné pěkné příklady porážek sociopatů. Nekuřáci vyhráli a vyhrávají na celé čáře, ačkoli měli presidenta na své straně. Vyhrají i jiní pravý demokraté proti ostrostřelcům s mocnými presidenty.

Navrhuji jednoduchou zbraň proti sociopatům a psychopatům. Jsou jimi žluté a červené karty jako ve fotbale. Navrhuji jen změnu barvy na fialovou. Je to barva mrazu a smrti !

Vytáhněte ji v případě potřeby beze slov na ně. Budou rázem bezmocní. Sám jsem si už jednu zhotovil a začal nosit v saku. Letos je nám horko všem. Naším cílem je, aby sociopatům a psychopatům bylo horko i v zimě a to po všechny časy !

Přestaňme být těmi hezkými barevnými blbečky !

Přeji všem hodným lidem hezké trochu chladnější prázdniny a dovolenou.

Jan Hulík