Proč se Češi a Češky tak málo usmívají ?

Asi nemají proč. Ale proč nemají proč ? A ostatní proč mají ? Třeba Italky nebo Španělé? Ano, připusťme, že to jsou jižané, kde je více slunce a to se směje na ně a oni na něj. Pokud není ovšem 45 stupňů

. Ale Němci ? Ti mají přeci stejné počasí jako my. Když ve Stuttgartu prší, tak u nás prší druhý den také. Mám to po celá léta vyzkoušené. Když mi matka z Prahy volala a říkala, že v Praze je tak a tak, říkal jsem jí, tady je jinak a zítra to tam budete mít taky. A z velké většiny tomu tak bylo.  Nakonec  Česko je na satelitech v předpovědích počasí s Německem dohromady.

Tak proč se v Německu na sebe lidé, prodavačky, obsluhovačky i neznámý lidé, třeba na procházce v lese na sebe více usmívají a nemají k žertování nikdy daleko? Jednou jsem pozval děvčata, která u mě v ordinaci na české straně pracovala na dvou nebo třídení výlet do Tuttlingenu, nedaleko Bodamského jezera, kde jsem měl ordinaci dříve. Byl tam nový velký obchod s odíváním, který jsem neznal, žádný ,,Kykyriký,, řetězec a tak se děvčata hned rozeběhla zjišťovat, co mají v Německu nového, tenkráte ještě rozdíly byly. Po cestě, už nedaleko cíle cesty nás zastihl největší přívalový déšť s kroupama, který jsem zažil a my museli zůstat stát skovaní i s autem pod mostem. A tak jsem to paní pokladní v mezičase vypravoval, zatímco si děvčata prohlížela tu modu. Protože jsem poměrně upovídaný, řeč s paní pokladní nebrala konce. Ani jsem si nevšiml, že moje spolupracovnice z Česka stály způsobně za mnou a čekaly, až se vypovídáme. Když jsme z obchodu vyšli, ptala se mě jedna z nich, odkud tu paní znám. Řekl jsem, že ji vůbec neznám. Viděl jsem, jak jí to bylo divné. Potom mi řekla, že to vypadalo, jako by jsme se už dlouho znali.

Když jsem po té sametové revoluci začal jezdit do Čech, choval jsem se tak, jak jsem byl z Německa zvyklý. Často jsem byl ale mnohými nařčen, že na sebe chci upozornit, že jsem ze západu. To mě vždy poměrně dost naštvalo, protože já jsem mentalitou více řemeslník než lékař a nikdy jsem ze sebe nic jiného nedělal. Nějaké ,,doktorování" a ,,inženýrování" mi připadalo vždy dost směšné. Byl, nebo to ještě je pozůstatek z Rakouska, ale i tam se s těmi ,,pány Rady“ už zaplať pánbůh přestalo, myslím, že i úředně. V Americe se netituluje vůbec. Tam se ti učení poznají podle angličtiny. Ti totiž mluví anglicky a ti ostatní tak, že se člověk musí ptát, jestli se tu angličtinu neučil člověk úplně zbytečně.

Ale zpátky k tomu usmívání. Hodně jsem o tom přemýšlel. Podle některých Čechů, často i těch, co píší blogy na I Dnes, by měli být Němci kvůli Hitlerovi, nacismu a imigrantům obzvláštně zakabonění. Také Husa nám tam v Kostnici upálili a přesto oni se usmívají a my to nějak nedovedeme.

Já si myslím, že to je v tom, že Němci se i když to nebylo hned, ke všemu přiznali, dokonce i k tomu, že kupříkladu mnohými zbožňovaný Adenauer měl ,,nácky" ve vládě, dokonce i takového, který sepsal ty protižidovské zákony, což se jim ale potom novou generací a studentskými bouřemi, které nakonec vyústily v terorismus Bader - Mainhoferovy bandy vymstilo. Němci se zcela otevřeli světu a dodnes lepí rozřezenou dokumentaci , kterých mají stále ještě plné pytle s mravenčí trpělivostí ta svědectví bolševického fašistického DDR režimu dohromady. Dnes už si na to vymysleli i počítačové automaty, takže by s tím mohli být tak do deseti let hotovi. Tak tomu se říká účtování s vlastní minulostí.

V jednom dokumentu o ,,cimermanovcích" jsem viděl jak Smoljak přišel velmi pozdě na zkoušku a  všichni museli strašně dlouho čekat. Smoljak se upřímně a trochu kajícně omluvil, ale někteří dále ,,kušnili." Smoljak si to ještě chvíli nechal líbit, ale zase nikoli moc dlouho. Potom klidně řekl. Já jsem se vám slušně omluvil, tak co mám ještě podle vás udělat? Potom nastalo ticho a zkouška začala. Hned je to všechny začalo bavit a jedno vylepšení začalo stíhat druhé.

Myslím, že u nás je pořád ještě hodně usazeného a nevyvětraného ,,prachu" a proto jsou lidé nějak stále zapšklí až někdy i zlí. Není se čemu divit. Těch zklamání bylo u nás opravdu příliš mnoho. Mnichov, Beneš o kterém není stále jasno, jestli má mít tu standartu nahoře, na půl žerdi nebo vůbec. Možná že by se našli i tací, kteří by mu tam pověsili dodatečně dokonce nějaké trenýrky. Potom přišli bolševici s Gottwaldem v čele, potom bratři Rusové, potom normalizace, kdy přišlo spoustu lidí o práci, potom heslo - ,,Nebudeme jako ,,Oni", ale ,,Oni" takový bez rospaků zase byli, potom se kradlo až se zelenalo a nakonec ,,bývalý" se stal předsedou vlády s presidentem, jako hořký mák. Tak proč by měl být vlastně úsměv často na tváři, když je stále dost hořkosti v srdci? Myslím, že my máme ale ještě dost velkou šanci vyvětrat a že nakonec si průvan udělat. Musíme ale ještě chvilku počkat, až se nám vrátí ta omladina, co je venku, protože to už nejsou žádní emigranti, ale naše děti. A na ty tam venku se přeci všichni smějeme a jsme na ně hrdí, že ? Tak proč si nenechat úsměv na tváři i pro sousedy a pro nás samé?

Ale víte, kde se asi větrat nikdy nebude? Tam co mají stále ty fascikly sešité provázky a co jim ty hvězdy v modrém poli jsou solí v očích. Tam se jednou trošku zaprášilo, ale oni ani okna pořádně neotevřeli. A tak si ty zatuchliny zase sedli, a oni jezdí teď jen kolem nich na amerických motorkách. 

Ale Mnichov se už u nás opakovat nemůže a proto bychom se mohli začít více usmívat a nečekat na tu omladinu, nebo se ještě budou oni smát rodičům, těm tzv. ,,Husákovým dětem" kteří půjdou ještě zakabonění a zahořklý do důchodu.