Někteří pejskaři by zasloužili!

A zase se to stalo! Jdu s pejskem na procházku. A protože nemám rád papírové pytlíky, které jsou k dispozici u košů na psí exkrementy zdarma, beru si s sebou v kapse igelitový sáček. Ty papírové jsou určitě taky kvalitní a mají svůj smysl, ale nějak jsem se s nimi stále nenaučil zacházet a při uklízení po Greyovi, jak se náš Skotský teriér jmenuje, vždy vypadám jako malé dítě, které si hraje v trávě s autíčkem a nedaří se mu zaparkovat do garáže. Takže proto igeliťák.

Skotský teriér GreyPatrik Hujdus

Proč to ale píšu - igelitový sáček je pro mne pohodlnější, chytnu, co musím, vyhodím to do koše a nezdržuji se. Vlastně ať už jsem kdekoliv, třeba i bez psa, když si prohledám kapsy, tak pokaždé nějaký igelitový sáček najdu. Nosím je tak nějak bezmyšlenkovitě pro jistotu.

Tentokrát jsem jej využil. Venku už se setmělo, je sychravo, ani psa by do té zimy a šera člověk nevyhnal. A to černé chlupaté stvoření vykonává svou potřebu a já s připraveným sáčkem v ruce po něm uklízím. Udělám z chodníku dva kroky na trávu, pak dva kroky zpět a igelitový sáček i s jeho obsahem vyhazuji do koše. Hodný pejsek!

Vracíme se z krátké procházky oba promrzlí a ejhle, nejsme sami. Společně s námi se domů na podrážce mé boty vrací ještě něco. Smrdí to a nechce se pustit. To je tak, když člověk po svém psovi uklizí, pomyslím si. Už se to prostě stalo zase. Stoupnul jsem do trávy, abych uklidil hovínko po svém pejskovi a přitom jsem sám do jiného šlápnul. Někdo předemnou se stejně jako já nezachoval.

Nechám to “naše” příště taky ležet v trávě? A kdyby to tak udělal každý, jak by to asi kolem nás vypadalo? Někteří pejskaři by zkrátka zasloužili!

PS: Až uvidíte, že nějaký pejskař po svém čtyřnohém mazlíkovi neuklízí, nebojte se ho upozornit. Nebo si všimněte, ve kterém domě bydlí a zavolejte městskou policii, která za podobné přestupky může nepořádnému spoluobčanovi udělit pokutu. Není to žalování, ani zbytečná přecitlivělost. Přece nebudeme chodit v ... hovnech!