Liana Janáčková žaluje Evropskou unii za přístup k nelegálním imigrantům

Starostka, krajská zastupitelka a bývalá senátorka Liana Janáčková žaluje za podpory předsedy Nezávislých Františka Zwyrtka Evropskou unii. "Přikažte Radě Evropy, ať nařídí státům EU odvézt ihned všechny nelegální imigranty."

V pondělí 16. listopadu 2015 odejde k Evropskému soudu pro lidská práva, který sídlí ve Štrasburku, žaloba na Evropskou Unii. Podává ji Ing. arch. Liana Janáčková, současná starostka Ostravy-Mariánských Hor a Hulvák, krajská zastupitelka Moravskoslezského kraje za Nezávislé a bývalá senátorka. Žádá v ní, aby soud uložil EU prostřednictvím Rady Evropy přijmout rozhodnutí, kterým bude uložena členským státům Evropské unie povinnost vyhostit všechny nelegální imigranty ze svého území, dát peníze na vytvoření evropských hranic a nevytvářet předpoklady k tomu, aby mohli nelegální migranti čerpat peníze z rozpočtů zemí EU. V žalobě, která se formálně musí nazývat stížností, se odkazuje na znění Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a žádá, aby se přešlo od slov k činům. Žalobu podává jako otevřenou, a uvádí, že se k ní může přidat každý občan kterékoli země Evropské unie. Proto také bude znění žaloby přeloženo do angličtiny. Liana Janáčková k tomu uvádí: „Na rozdíl od známé žaloby na Boha, která neuspěla proto, že Bůh nemá adresu, my máme adresu jak soudu, tak Rady Evropy. To, co se nyní děje v Evropě, je jasné a protiprávní zabírání našeho výsostného území obyvateli jiného světadílu, a Evropská unie zatím jen bezmocně přihlíží pod pseudoargumenty o humanismu. Jde nám o naše bezpečí, o naše životy, a my přehlížíme porušování zákonů a vraždění Evropanů těmi, kteří se sem dostali s těmi davy. Pokud orgánům Evropské unie zatím nedošlo, co jim dojít mělo, musíme to říct my – ti cizí lidé musí jít pryč. Bez pardonu, bez výjimek. Protože nás jako masa ohrožují. A to se snažím říct legitimním způsobem – obracím se na k tomu příslušnou instituci, a opírám se o nejvyšší právní normu.“ Liana Janáčková našla hned podporu u předsedy hnutí Nezávislých Františka Zwyrtka, který jako první žalobu hned spolupodepsal: „Vážím si této odvahy Liany Janáčkové, protože se dokázala podepsat pod to, co zní v každé české hospodě, jen to nemá odvahu nikdo říct do mikrofonu. My to posíláme k soudu dokonce na papíře. Jsem rád, že máme mezi sebou odborníky, kteří nám pomohli po právní stránce. Ano, jsme si vědomi, že je to opravdu tak trochu žaloba na Boha, aby netrápil lidi. S tím rozdílem, že toto opravdu máme ve svých rukou. A k našemu úžasu my přihlížíme cizím hordám, jak se sem valí, a ještě jim otevíráme dveře. Nesouhlasím s tím, jako většina občanů Evropy. A žalobou žádám soud – chraňte naše bezpečí. Podepište se i ostatní, a pošlete to do Štrasburku.“  

Žaloba končí slovy: 

Evropanem nemůže být každý, kdo se rozhodne jím být. O tom, kdo bude Evropan, musí rozhodovat Evropa sama.

CELÝ TEXT:

Evropský soud pro lidská práva
European Court of Human Rights

Monsieur le Greffier de la
Cour européenne des Droits de l’Homme
Conseil de l’Europe
F-67075  STRASBOURG CEDEX
FRANCE

Česká republika, 13. listopadu 2015

Stěžovatelka (žalobkyně):
Ing. Arch. Liana Janáčková, občanka České republiky
nar. 17.12.1953, bytem Baarova 2073/4, Ostrava – Mariánské Hory, 70900

Připojuje se ke stížnosti (žalobě) jako první v řadě:
1) František Zwyrtek, občan České republiky
nar. 26.září 1960, bytem K Rybníkům 372, Český Těšín, 73701

Žalovaná: 
Evropská unie, Rada Evropy
Rue de la Loi/Wetstraat 175, B-1048 Bruxelles/Brussel, Belgique/België

Věc:  Otevřená STÍŽNOST – ŽALOBA 
na porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod formou nečinnosti států Evropské unie v oblasti bezpečnosti a návrh na nařízení povinnosti členským státům EU konat dle návrhu

Tato stížnost – žaloba, je OTEVŘENÁ KAŽDÉMU. 
Ke stížnosti - žalobě se může připojit a svým jménem ji podat kterýkoli občan kterékoli země Evropské unie, který se cítí ohrožen narušením základních evropských hodnot neuváženým přijímáním a usídlováním osob vyznávající jiné než evropské hodnoty, a které nemají jakékoli právo, a to ani právo historické, se v Evropě usazovat a tyto hodnoty čerpat (neboť se o ně nijak nezasloužili), a narušovat tím fakticky nebo potencionálně pokojný stav na evropském území. Postačí ji okopírovat, a s podpisem nebo více podpisy, ji odeslat na adresu v záhlaví dokumentu.   

Čl. I.
Podavatelé vycházejí z těchto základních premis:
1. Jsme občany České republiky, která je členským státem Evropské unie obdobně jako Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Irsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Maďarsko, Nizozemsko, Německo, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie, Chorvatsko. 
2. Evropský soud pro lidská práva byl zřízen roku 1959 k projednávání porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 
3. Stížnost na porušení Úmluvy může k Soudu podat kterýkoli jednotlivec nebo skupina jednotlivců.
4. EU deklaruje, že ve svých vztazích s okolním světem zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně vlastních občanů, a mimo jiné přispívá k bezpečnosti a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva.
5. Vnitrostátní právní prostředky nemohly být vyčerpány, protože v dané věci žádné neexistují. 

Čl. II.
1. Podle čl. 2 Úmluvy máme právo na život. 
Toto právo je porušováno. Naše právo na život je dnes přímo ohroženo nečinností států EU v otázce okamžitého vyhošťování nelegálních imigrantů z území Evropské unie, když naopak jediným správným a právním jednáním podle právních řádů členských zemí je tyto osoby ihned vyhostit a vrátit do země, z které do země EU nelegálně přicestovaly, a přisvojily si tak svévolně právo se zde usídlit bez ohledu na platné právní řády zemí EU. Pokud je dodržování zákona vyžadováno po občanech zemí Evropské unie, musí být jeho dodržování vyžadováno od všech osob bez ohledu na důvody, kterým své protiprávní jednání odůvodňují. Respektování právního řádu je základním požadavkem demokratické společnosti, kterou se odlišuje od nedemokratických zemí. Nelze mít jednu skupinu lidí, která musí respektovat zákony, a druhou skupinu, která nemusí respektovat nic. Odmítáme praxi, že dodržování zákonů je vyžadováno od občanů zemí Evropské unie, zatímco nezvaní příchozí tento právní řád nemusí respektovat, a zneužívají nečinnosti EU a jejích členských zemí k jasnému obsazování cizího území. Jako občané ČR připomínáme, že ani zabrání Sudet Německem v Česku před 2. světovou válkou si nikdo nedovolil bez sjednání „pseudo-dohody“ v Mnichově, a i přesto ji dodnes považujeme za nemravný a na poli mezinárodního práva protiprávní akt. Dnes přihlížíme, jak si naše území zabírají obyvatelé jiného světadílu, a to zcela bezohledně k nám. 
Je smutným paradoxem, že nejvíce porušení Úmluvy ve vztahu k přicházejícím nelegálním imigrantům se dopustilo právě Německo, které, opět bez ohledu na jiné státy EU, připustilo masivní porušování zákonů a mezinárodních dohod, a zavinilo tak jednoznačně v největším měřítku příliv ilegálních imigrantů do Evropy. Neohlíželo se přitom ani minimálně na zájmy a názory ostatních zemí EU.  
2. Podle čl. 5 Úmluvy máme právo na svobodu a osobní bezpečnost. 
Nečinnost států EU způsobuje, že se v našem bezprostředním okolí usazují obyvatelé cizích států, vyznávající zcela jiné hodnoty, náboženství a právní řád, a kteří souběžně pohrdají a neuznávají hodnoty evropské, počínající rovnoprávností pohlaví, přes náboženské tradice až po běžný způsob života, jakým je ochrana životního prostředí a úcta k evropské historii. Tito lidé se tady usazují bez jakýchkoli práv, za porušení všech právních norem, které v této oblasti existují, a činí tak zcela samozřejmě v očekávání, že si přivlastní vše, co jsme tu my staletí budovali a za cenu mnoha bolestných zkušeností, včetně dvou světových válek, si uhájili. EU je povinna starat se o naši bezpečnost, a tomuto usazování cizích osob na evropském území bránit, a ty, které se již o to pokusily, postupně a nekompromisně vrátit do země jejich narození, a to včetně osob, které do Evropy nezvány přišly kdykoli v minulosti.  

Čl. III.
Zastáváme názor, že pomoc má být směřována výhradně do zemí, ve kterých jsou tito lidé doma, a v nichž jediných mají historické právo žít, a rovněž právo a povinnost vybojovat si v nich úctu k vlastním hodnotám, jako si bolestně v minulosti musela své hodnoty vybojovat Evropa. Je třeba nezvaným příchozím nekompromisně říct, že nemají žádné právo usídlit se na území Evropy bez jejího souhlasu. Tento souhlas nebyl nikdy orgány EU dán. 
Zastáváme názor, že státy EU, které umožňují nelegálním imigrantům se nekontrolovaně a v masovém měřítku usazovat na území EU, porušují závažně Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, a ty, které jsou nečinné, a přihlíží tomuto usazování, rovněž tak. 
Zastáváme názor, že po útoku ve Francii musí být všem jasné, jaké dopady bude mít nekonzultované přijímání uprchlíků jednou zemí bez ohledu na názor jiných evropských zemí, a bezradná nečinnost a nečinné přihlížení ostatních, omlouvané pseudohumanitou a evropskými hodnotami, které jsou příchozím k smíchu, a kterých zneužívají. 
V České republice jsme naposledy tohoto zneužití byli svědky ve tragikomickém příběhu leteckého speciálu, kterým byla do ČR přivezena syrská rodina, aby se jejich dítě mohlo léčit. Využili této humanity pouze k tomu, že z leteckého speciálu si vytvořili bezplatné taxi do Evropy, a utekli do Německa, které deklarovalo těmto lidem otevřenou náruč. Jasnější příklad toho, jakou neúctu a pohrdání k nám tito lidé chovají, snad ani nelze nalézt. 
Zastáváme názor, že útok ve Francii byl vyhlášením války těchto dvou světů – evropského a třetího - a ta umožňuje mimořádná jednání. 

Čl. IV.
Jako občané země, která je členem Evropské unie, chceme dosáhnout toho, aby EU začala konečně jednat ve vlastním bytostním zájmu a zájmu svých občanů tak, jak se zavázala v Úmluvě, a to nejen slovy, ale i činy, a proto navrhujeme, aby soud přikázal radě Evropy přijmout mimořádným postupem pro výjimečný stav na území EU následující 
rozhodnutí:
I. Přikazuje se všem státům Evropské unie, aby ze svého území okamžitě vyhostily všechny osoby bez státního občanství nebo listiny státní občanství nahrazující, a to i rodiče dětí, které toto občanství nabyly narozením, s výjimkou osob, které jsou na území státu legálně na základě mezinárodních dohod.
II. Přikazuje se všem státům Evropské unie, aby na vlastní náklady zajistily deportaci těchto nelegálně žijících osob ze svého území do jejich mateřské země s tím, že výjimky z legálního postupuju nabývání občanství a práva pobytu se nepřipouští. 
III. Přikazuje se všem státům Evropské unie, aby v rámci bezpečnosti EU ověřily v nejkratším možném termínu pravou totožnost všech svých občanů a lidí, zdržujícím se na jejich území.
IV. Přikazuje se všem státům Evropské unie, aby vyčlenily finanční prostředky na vytvoření vnějších hranic Evropské unie dle rozpisu stanoveného orgány Evropské unie. 
V. Zakazuje se státům Evropské unie přijímat na svém území hromadně osoby ze států ležících mimo země Evropské unie, s výjimkou řádného individuálního řízení před vstupem na území těchto států, a s výjimkou sjednaných mezinárodních dohod. Pokud takové osoby na zemí daného státu vstoupí, je povinností země jej ihned vykázat ze svého území.  
VI. Zakazuje se státům Evropské unie přijímat takové vnitrostátní právní normy, které, byť přechodně, usídlování nelegálním imigrantům umožňují, a zajišťují jim nedůvodný příjem z prostředků občanů své země, a pokud takové právní normy existují, musí být zrušeny. 
VII. Země, která daný příkaz poruší, nebude čerpat výhody EU po dobu trvání protiprávního stavu na jejím území, a může být ostatními zeměmi legálně bojkotována v oblasti společného trhu zboží a práce. 
Evropanem nemůže být každý, kdo se rozhodne jím být. O tom, kdo bude Evropan, musí rozhodovat Evropa sama.

Ing. arch. Liana Janáčková

1. připojující se:
František Zwyrtek