fotil Roman
Termín: 24. - 28. 10. 2008
Místo: Studená Voda u Božanova
Počet účastníků: 12 (z toho dvě holky)
Pracovní název: Šermířské soustředění alias Chladná krása Studené vody
Začalo to jako každý jiný výlet...
Naložili jsme dva osobáky a za jeden jsme zapřáhli vozejk. (Dvě auta stačila, protože tři z nás by plánovaný odjezd nestihli a domluvili se, že si ho o pár hodin odloží.) Když bylo všechno naloženo a všici naloděni, vyjeli jsme. Kromě jednoho z nás, shodou okolností to byl řidič zeleného auta, ve kterém jsem jela já, na cílovém místě ještě nikdo nebyl.
Ještě než jsme opustili město a vydali se všanc divočině, setmělo se. Povzbuzeni tmou jsme si začali vyprávět strašidelné historky, plné vlkodlaků a upírů.
Samozřejmě se do našeho vyprávění promítla i skutečnost. Například fakt, že majitel nám řekl, že nepotřebujeme spacáky, jsme si vyložili trochu jinak. Z naší dedukce jasně vyšlo, že vlkodlaci se nesmějí dotknout spacáku. Takže srabíci, kteří si spacák vzali z vidiny zimy, nakonec jako jediní přežijí.
Jednoho z nás jsme dokonce začali podezřívat ze spolku s vlkodlaky. Chtěl nás totiž mermomocí vzít do jedné jeskyně nedaleko naší noclehárny a navíc spí s otevřenýma očima! Jasnej příznak vlkodlactví...
A takto jsme pokračovali celou cestu. Tedy, dokud nezačala citelně řídnout doprava. A taky osvětlení... Po chvíli se kolem silnice se začalo objevovat spousta živočišstva. Hlavně kočky a srny. A i když ne všechny na nás zasvítili, jejich siluety byly značně mystické.
Na místo určení jsme dorazili zdárně, bez bloudění. Byla tma jako v pytli a tak moc nevyzněl fakt, že nás přijelo dvanáct do rekreačního zařízení pro čtyři sta hostů.
Majitel už na nás čekal. Nechal nás, až vystoupíme a pak se ptal, jestli se nechceme podívat do sklepa. S díky jsme odmítli. Tak nám ukázal, kde co je.
Nakonec se ještě zeptal, jestli pojedeme k Oldovi na večeři. U Oldy byla jediná hospoda široko daleko. Samozřejmě se mezi námi našli jedinci vyhladovělí cestou a odhodlaní čelit nebezpečenství vlkodlačího kraje. Bylo nás celkem pět. Pan majitel pokýval hlavou a pravil, že zavolá Oldovi, aby na nás ještě počkal. Poděkovali jsme. Majitel vytáhl mobil a volal.
"Čau! Jo, jasně. Hele, posílám ti dolů pět večeří!"
A polohlasem dodal: "No, teď se o tom zrovna nemůžu bavit..."
