Unesena vlastním mužem

Výhodou dlouhodobého soužití v partnerských svazcích bývá především fakt, že v páru jeden druhého zná jako své boty. Citlivý partner dokáže odhadnout reakce svého protějšku, předejít konfliktům, vyčíst přání milované osoby a zachovat se tak, aby i nadále oba zúčastnění ruku v ruce mezi večerním vyznáváním lásky a jejím nočním dokazováním zavzpomínali na veselé a příjemné okamžiky, které spolu díky své toleranci a hlubokému citu mohou prožívat. 

I přesto jsem se octla na skautském táboře.

Sakra. Nesnáším tábory.

Když se řekne tábor, slyším: budíček, rozcvička, nástup, denní program, disciplína, mizivá hygiena, nedobrovolné soužití v tlupě a s tím spojený nedostatek soukromí, noční hlídky. Muž a jeho okolí se intenzivně pokouší již po léta vtlačit mi do hlavy poselství skautské lilie. Na potkání mě zavalí hromadou příběhů z dětství, ve kterých vystupují spolu s malými dětmi sekyra, otevřený oheň uvnitř teepee, kanystr benzínu, vysoké horečky na výpravách konaných v proudu potoka a podobné zhůvěřilosti. U těchto příběhů obvykle jako jediná jen vyděšeně koulím očima, abych se pak smála v naprosto nevhodný okamžik, například po zasvěcení do vzorku jídelníčku, ve kterém vystupuje v hlavní roli svačiny, podržte se - rohlík a mrkev. Podle následných strnulých výrazů doprovázených otazníkem v očích jsem bystře pochopila, že můj smích není na místě a já se projevila jako absolutní skautský kulinářský buran, protože tuto delikatesu skutečně dětem podávají už generace místních čističů studánek. Dotazy, jestli mrkví rohlík nadívají, či ji na něj mažou, neřkuli z nich vykrajují siluety Rychlých Šípů, byly tedy vyhodnoceny jako stupidní, já šmahem s nimi rovněž tak.

Celé roky jsem si ve vztahu k organizovanému skotačení po lese vystačila s posměšnými poznámkami, a jak nám bylo dobře! Letos však došlo na nejhorší. Manžel nabyl dojmu, že naše děti začínají dorůstat do věku, kdy by se měly seznámit s nožem rybičkou, sekerou a nejbližší dětskou pohotovostí.

Mám z toho rozhodnutí velikou radost. Fakt, že na místě samotném není signál, mi vůbec nevadí. Je spíše náhoda, či snad to způsobila moucha v oku, že jsem se při tréninku uzlů rozplakala u slov „navázat“ a „spojení“. Nezbude tedy, než si začít psát deník tužkou na papír. Jak romantické.

………………………………………………………

Dnes jsem si ochočila motýla. Vážně. Po vyplašení na mě znovu hravě dosedal, vždy když jsem natáhla ruku, uvelebil se na ní. Vyhřívali jsme se na slunci a povídali si. Tedy, převážně jsem vyprávěla já jemu, on zamyšleně rozjímal o mých slovech a tu a tam jako bych viděla, že užuž špulí sosáček k odpovědi. Byl to sice na první pohled motýl intelektuál, však tuze plachý, k odpovědi se neodhodlal. Připadala jsem si jako opravdová víla z luk a hájů. Příroda mě přijala a nabízí všechny své krásy k pokochání. Pak mi došlo, že motýl je hmyz a já se pár dní neměla příležitost pořádně umýt a poměrně nelichotivě si tato dvě fakta spojila.

Zajímavé zjištění – stany nejsou zvukotěsné. Muži chrápou. Ženy a děti slyší, že muži chrápou. Vlci slyší, že muži chrápou a teskně vyjí, protože si zvuky pletou s voláním svých přátel - medvědů brtníků. Listí z dubu opadává, když někteří muži chrápou. Chrápající muž neslyší nic. Fyzikální, či snad anatomická záhada?

Zbožňuju letní noci. Vůně přírody v rozpuku, vlahý vzduch, který přináší úlevu po celodenním parnu, noční les, který si hraje se zvuky; některé pohltí jako velké tajemství, jiné zlověstně znásobí a pošle zpět na lidi, aby si uvědomili své zapomenuté strachy, štrachání těch chlupáčů a bodlinatců, jimž je ponocování vlastní stejně jako mně, to všechno ve mně probouzí romantické představy a nutí mě nasávat plnými doušky radost a energii, která nám je tak intenzivně dopřávána jen pár dní v roce. Často dobrovolně vyhledávám příležitost opustit lidi a jen tak bloumám noční krajinou... Cesta ve čtyři ráno na latrínu po dvouhodinovém uspávání řvoucího batolete a poslouchání vzteklého syčení z ostatních stanů nemůže být klasifikována jako dobrovolná. Nasávání vzduchu plnými doušky v takovém případě je přece nesmysl, to cítíme snad všichni. Přesto je však nutné, jelikož latrína je umístěna v tak prudkém svahu, že její dosažení nelze nedoprovázet mohutným sípavým funěním. Les nemilosrdně až zlomyslně odráží šustění křídel probuzených masařek a nožek brouků hovniválů. Zadržela bych ráda dech, ale tím riskuji omdlení. Probudit se v latríně, už se sebou nikdy nebudu moct žít. Nedá se nic dělat, vzduch musí dovnitř.

Každý, kdo by váhal, jak se na improvizovaném ostrově mimo civilizaci budou cítit děti, může být naprosto klidný. Děti jsou nadšené. Ty, které doma u každého sousta nechají rodiče předvádět rituální zaříkávadla a tance, cpou se v divočině a společenství kamarádů jako důchodci v pondělí při otvíračce do Lidlu. To bychom měli vysvětlení toho nadšení pro rohlík s mrkví, na čerstvém vzduchu zkrátka jídlo táhne líp. Nedostatek hygieny tatínci a děti od nepaměti vyhledávají , takže podtrženo táborovými hrami a různými výhrami, jsou děti na vrcholu blaha. Otcové, kterým se do údolí podařilo dostat sud piva, samozřejmě taky. Což mi připomíná – dnes jsem odhalila dceru se svou nejlepší kamarádkou, jak se učí čepovat pivo. Seděly u pípy, vesele ji roztáčely a hrály si na tatínky. Kdyby tatínci viděli, že děvčata nepoužila žádné nádoby a vypouštějí tedy pivo do potoka, jestlipak by řvali stejně jako v noci ze spacáků? Ale kdyby slyšeli láskyplné osvětové řeči o neblahém vlivu alkoholu na intelekt („Maminka říkala, že kdyby soused nepil to pivo, nebyl by debil“), jistě by děvčatům poděkovali.

Po návratu domů se ukázalo, že mé odloučení mělo velmi negativní vliv na vztah mezi mnou a mou váhou. Z nějakého důvodu se uraženě nafoukla a ukazuje nesmysly. Jednoznačně se prokazuje, že konzumace plných hrstí čerstvých malin po páté hodině odpolední je jasný prohřešek proti dietě. Nebo se snad jedná o nabytí svalové hmoty v důsledku nezbytných vysokohorských túr na latrínu? Před tím, než si začnu deprivovaně šudlat ve vaně zápěstí rybičkou, pokusím se zbavit vrstvy špíny, nadměrného ochlupení a všech klíšťat. Snad to pomůže.

Prý jedeme napřesrok zas. No Nazdar!