O tom, jak se mi neotevřel padák

Pokud máte pocit, že jste pro okolí prakticky neviditelní, všichni tuší, že jste, ale doopravdy vás zaregistrují, až když uděláte nějaký průser, jste buď matka, nebo krtek, co dělá hromádky, kde nemá.

Před pár týdny se mi na sebe podařilo rodinu celkem slušně upozornit. Na matku parádní výkon, vám řeknu. Chvilku jsem byla fakt největší hvězda z rodiny. Žádné – až bude všechno zařízeno, až děti budou mít, co potřebují, až manžel bude mít práci hotovu, až bude domácnost zaopatřená, až budou všichni sytí a tak dále a tak dále, pak se bude dělat, co si přeju já. Třeba nic.

Dokonce jsem nešla ani nejjednodušší cestou, jakou matka získá okamžitou pozornost celé rodiny – sednout si s knížkou a vypadat odpočatě. To mi bylo málo!

Nasadila jsem postup, který měl v zúčastněných vzbudit lítost a ohromnou potřebu mě zahrnovat péčí a ideálně navíc věcnými dary, tak zvaným bolestným. Normálně jsem si zlomila ruku.

Jak už mnozí víte, stalo se to následkem neotevření padáku. Tedy to je verze, kterou mi doporučil zveřejnit tatínek, když uviděl rentgen, na kterém je půlka OBI, oddělení šrouby a kovové destičky. Podle něj je mnohem uvěřitelnější, že jsem přežila letecké neštěstí, než se mi podařilo se takhle tragicky vyválet před barákem.

To si vám to takhle mastím po namrzlé ulici a zrovna u popelnic mi to podklouzne. Padák totálně selže, podjedou mi cvičky, takže se válím na krovkách, nožky mám nahoře, prostě drama.

Ostentativně se zmítat v bolestech jsem se přesunula domů. Přece jen válet se bez publika nemá ten správný efekt. Manžel už spal, což mi přišlo nevhodné. V klidu spal už minulý týden, tak co. Začala jsem proto výt a skujíkat a dovolávat se pozornosti.

Když už to vypadalo, že se bolestí … dojde i na hromádku, manžel sestoupil z hůry. Nebo shůry. Teď nevím.

Prý že co se tam válím, ať jdu spát. Já na to že zrovna ne a ať zavolá sanitku. On že to je blbost, ať nebulím jak malá a jdu, než se vdám, bude to dobré. Já že vdaná jsem, takže se to už nikdy nezahojí a ať na mě nesahá a volá. On teda jako že jo, ale že mu to teda přijde zbytečně hysterické řešení. Já že až srostu, tak ho zmlátím, jestli okamžitě nezavolá někoho, kdo má legální zásobu opiátů a je ochoten se o ně podělit.

A tak jsem se konečně dostala do péče odborníků. Pobyt v nemocnici byl samé chi-chi, cho-cho, cha-cha. Konkrétně chi-chi chirurg, cho-cho chodba k záchodu, která měří asi pět kilometrů a cha-cha chaos v časech, protože o půl šesté by nemocného nikdo normální svéprávný budit nemohl, přece. Spánek léčí, přece.

Po návratu domů jsem se těšila neobvyklé pozornosti přesně jeden den. Obě děti závistivě pozorovaly, jak mi manžel láskyplně mění obvazy a hrdinně se nepozvrací, kdykoliv se musí dívat na mou hodobožovou jizvu, převléká mě a myje dočista jako Francin svou Maryšku v Postřižinách.

Starší dcera to dlouho nevydržela, chvilku zamyšleně pozorovala celý výjev, přemýšlela, co a jak s tím a pak schválně začala mít horečku, abych si moc nemyslela. Mladší dcera bystře pochopila, že s takovou se na řadu nedostane a spustila si horečku taky.

Po dvou dnech, kdy nám muž házel léčiva lopatou do lazaretu na rozložený gauč, začal tento projevovat jisté známky deprivace. Aby přišel na jiné myšlenky, šel a praštil se do prstu tak, až mu z toho slézá nehet. Samozřejmě schválně.

A tak my si tady v Mordoru žijeme… No nic, naštěstí mám pořád v záloze strategii Krtek. To by bylo, aby si mě nezačali všímat, až v obýváku vyšvihnu parádní hromádku!!!

Krásný a hlavně zdravý nový rok!