Matka nebo kosmonaut?

My holky to vážně nemáme lehké. Holčička, která bezduše bloudí po bytě, chová v náručí panenku a vůbec netuší, že už se to nenosí a pro její vývoj by bylo mnohem lepší, kdyby si hrála s logaritmickým pravítkem, nemůže uspět. 

Svět je plný cílevědomých chlapců. Dnešní žena musí přece zvládnout mnohem víc než muž, jinak je úplně vyřízená, říká se. Pokud malé děvčátko ani náznakem neprojevuje zájem o kurz angličtiny, derivuje nerado a většinou kladívkem, a ve čtyřech letech tvrdí, že kakadu je latinsky průjem, je více než jasné, že ho čeká budoucnost plná slevových letáků a krabicového vína.

Rodiče holčičce rvou panenku z náručí s děsem v očích. Vypadá to, že jejich dítě chce snížit k tomu, že se stane matkou! Copak nemá vyšší cíle?! Podívejte se na Pepíčka odvedle! Ten chce být kosmonautem!

A já tvrdím, že je to jedno. Nakonec – jaký je rozdíl mezi matkou a kosmonautem? Moc jich není.

Třeba takové jídlo. Kosmonauti údajně jí chuťově nezajímavé směsi podivné konzistence a barvy. Nic, co by matky neznaly z příběhu Dojídání po batolatech včera, dnes a zítra. Taková nesolená rozvařená řepa s brokolicí – kam se hrabou vesmírné amarouny!

Kosmonaut si nemusí nakupovat, takže neřeší, co je pro jeho tělo nejlepší vyvážená strava. Průměrná matka je však vystavena nepřebernému množství tlaků stran správného stravování rodiny. Koncept zdravé stravy se dávno zvrhnul v podivnou přetahovanou o to, co všechno se dá nejíst.

Do vynálezu internetu o některých metodách nikdo neslyšel, takže ani pomoc z rodiny se nedá očekávat. Na dotaz, co si myslí babička o raw (čti ró) stravě, se matka dozví, že je to dobrá věc, že v tom babi taky jede, protože si ráno koupila deset rawhlíků. To je pak těžká práce, tohleto.

Kosmonaut se může cítit poněkud frustrován z faktu, že kolem něho po místnosti pořád někdo lítá. Přátelé! Ať si takový kosmonaut zajde do dětského koutku, tam se dějou věci! Lítání po místnosti má dítě v základní výbavě!

Je pravda, že se kosmonaut nedostane na procházku. Když náhodou vůbec opustí vesmírnou loď, může maximálně na délku natažené trubice přivázané k lodi. Zde podobnost přímo bije do očí. Dva roky soustředných kruhů kolem domu?! To se nedá vydržet! Kosmonaut má aspoň zajímavý výhled. Matka se s pohledem přilepeným k zemi snaží s kočárem, později dítětem za ruku prokličkovat mezi psími pozdravy.

Když se v raketě něco rozbije, zavolá kosmonaut Houston. Tam mu skupina chytrých školených lidí vysvětlí, co udělal blbě, jak to dělat neměl a jak to za pomoci izolepy, sekundového lepidla a tyčinky od lízátka opravit.

Když se rozbije dítě, na internetu se najde úplně celý Houston i s Pardubicema navrch. Hlavně tedy s tou částí „cos udělala blbě“. Volání některým rodinným příslušníkům ve smyslu „Houstone, máme problém“ začíná veselým halekáním, pak mlčením, zaraženým opakováním slov „horečka“, „vyrážka“, „nakažlivé“ a končívá chrčením, cvakáním, párkrát důrazně vyslovenými slovy „služebka“, „líto“, „bohužel“, „zvládneš“, „signál“ a „ztrácím“. Zlatý Houston!

Když kosmonauta popadne nápad, že by mu bylo líp, kdyby se stal automechanikem, že se na tyhle služebky a věčné lítání kvůli práci může vyprdnout, nemůže to úplně operativně vyřešit uprostřed cesty na Mars. Musí se vyklidnit, uvědomit si, že jeho konání má vyšší smysl, lupnout si flašku vína v amarounech a doufat, že na Marsu zase nezapomene kámoše jako minule.

Matky to mají úplně stejně. Opustit hru na mámu uprostřed rozehrané partie beztrestně nelze. A že to mnohé zvažovaly! Zamyšleně stály u baby boxu a přemýšlely, jestli by se tam vešly. Ony. Prý je tam teplo, třeba by se tam mohly dospat? Určitě by se o ni někdo krásně postaral, pojmenoval ji podle dne nálezu a její nálady třeba Středa Nasraná a pak, když už by ji začali říkat spíš křestním, vypustili by ji do světa lepší a klidnější. Ale nevejde se. Má holka smůlu. Ani to amarounové víno si dát nemůže, protože kojí.

Kosmonauti si nemají na co stěžovat. Ty aspoň někdo ocení. Zkuste někde říct, že nejvíc, co jste v životě dokázala je to, že jste se stala matkou. Řeknou vám tak maximálně: „To jsi moc šikovná, Mařenko. Vem si prášeček a běž domů, jo?“. A přestanou s vámi kamarádit.

Že jste to vy, povím vám ale, v čem to mají matky lepší než kosmonauti. V Americe se už údajně muži bojí potkat ženu, aby jí náhodou jí nezadali důvod si myslet, že je sváděna. Jistě to přijde i k nám. Být kosmonautkou, která si sama v kabině vykládá lítací pasians, protože všichni mužští kolegové visí za špagát z lodi, aby se k ní náhodou nevhodně nepřiblížili, je zábava dobrá jen pro velmi introvertní kosmonautky.

V tomhle mají matky výhodu. Minimálně pár let mají parťáka i na záchodě. Chvála za to!