Takové ty dny, co bolí...
Díky tomu můžu dětské nepřístojnosti řešit na úrovni. Místo nízkého způsobu nevzdělaných, kteří ve svých monolozích často sklouznou k zakázanému uvolnění, mohu sofistikovaně nahradit výrazy „kruciš“ a „jejdamane“ například intelektuálním zakletím „u hexadecimální soustavy!“ případně „do dekadického logaritmu!“
Říkáte si možná nač ta ostrá slovíčka? Co se té rozvášněné ženštině stalo, že se dovolává logaritmů?! Copak takto se ve slušné společnosti hovoří?!
Ono když se místo rozverného ranního skotačení po kalkulačce už podesáté ubezpečujete, jestli vás vaše děti vůbec vnímají, nebo jste vymizeli ze škály zvuku i obrazu, není to příjemné. Když pokřikujete celé ráno rozkazy a příkazy, abyste pak stejně zase nestíhali, vede to k pocitům frustrace, selhání a neúprosnému dojmu, že soudruzi někde udělali chybu a vy jste se vyřčením zaklínadla dostali do jiného Matrixu.
Budete se divit, ale i tak vzácně vyrovnaný člověk, jako jsem já, takové ranní pocity neúspěchu zažívá. Ne často, většinou jen jednou denně. Víc rán den totiž nemá. Víc ran jo, to on si zase něco vymyslí, ale ráno má právě jedno. Úroveň zoufalství se v některé dny mírně mění, celkový dojem, jak by tady bylo krásně, kdybych tady nebyla, zůstává.
Pátek byl bohužel typický představitelem dnů, které by udělaly líp, kdyby se sebraly a táhly do hexadecimální soustavy. Logaritmus toho dne nebyl dekadický, ale dekadentní. Začalo to obvyklým zapřísaháním dětí, aby se soustředily na výkon a pokusily se docílit opuštění ubikace před klekáním. Tím večerním, ne že bych je prosila na kolenou.
Pochopitelně jsme z domu vyrážely dost pozdě na to, abychom stihly všechny povinnosti včas. Na druhou stranu jsme ale jely dost brzo na to, abychom stihly oběd. Je potřeba se na to dívat pozitivně.
Zhruba tři minuty před tím, než měla být dcera ve škole s batůžkem plným věcí na plavání, jsem ještě mumlala sprostá… matematické vzorce na křižovatce u školky. Červená. Pochopitelně. To mi to ráno dělá schválně. Mohlo by se zdát, že stát na červenou je malicherný problém. To je ovšem relativní. Ráda bych vám vysvětlila, jak plyne čas v životě matky, ale nemám na to čas.
Zelená, sláva! Projíždí jedno auto, druhé auto, třetí auto a konečně jsem na řadě i já. Na semaforu blikne oranžová. Oranžová barva není zeď. Není čas řešit, kdo je kdo. Situace si žádá činy. Kdyby situace nebyla debil a podívala se do zpětného zrcátka, bylo by všechno vyšlo na sekundy přesně.
Jsem si jistá, že jsem jela na oranžovou, ale uznávám, že moje děti vzadu v autě už možná ne. A tak se stalo, že mě dva švarní mládenci z polepeného auta za mnou ochránili před stresem, jestli to dcera stihne na půl osmou, a pomohli mi od čtyř stovek a pěti bodů.
Jsa si vědoma, že jsem jela na tmavě oranžovou, ani jsem nepípla. Stejně jsem byla poučena, že je to jedno, červená nebo oranžová, policisté v tom podle svých slov nevidí rozdíl. Udivilo mě, že tu práci vykonávají barvoslepí lidé, ale nechtěla jsem se v tom rýpat, aby to nepochopili jako vysmívání se jejich handicapu.
„Občanský průkaz, řidičský průkaz, zelenou kartu!“ vyžádal si jeden z policistů doklady.
Otevřela jsem peněženku, vytáhla občanku a při pohledu na prázdný futrál na řidičák se v duchu hořce zasmála. Hlavou mi proletěl obraz, ve kterém vyndávám z peněženky doklady a kartičky, které přece nebudu při hospitalizaci v nemocnici, ze které jsem se nedávno vrátila, potřebovat. Neplánovala jsem šlohnout sanitku a drandit s ní za klucíma, takže jsem řidičák odložila do skříně v obýváku.
Kde tedy byl? No kde? To byste neuhodli…
Situaci jsem policistovi vysvětlila, jeho to dojalo téměř k slzám. Měl určitě co dělat, aby zakryl pohnutí. Navenek to vypadalo bezvadně, věřila jsem mu dojem, že je mu to fakt dokonale u… těžnice. Když se navíc podíval do zelené karty a vrátil mi ji s dotazem, jestli náhodou u sebe nemám i tu aktuální, chtělo se mi plakat možná víc než jemu. Neměla jsem. Později se ukázalo, že nám ji pojišťovna neposlala.
„Mááámííí, já nestihnu plávání!“ ozvalo se zezadu z auta.
Vzhledem k tomu, že mě evidentně brzy zastřelí orgán, protože tolik problémů už přeci nemůže řešit jinak, považovala jsem to za drobný problém.
„A proč jsem si do školky nemohla vzít dinosaura?“ začala natahovat druhá dcera.
Aha, tak to už je tedy opravdový problém. Nemáme dinosaura! Jak jen jsem to mohla dopustit? Že matka byla vyhodnocena jako zločinec, a nejspíš bude za úsvitu popravena, to nikoho nezajímá. My budeme řešit dinosaura. Půjdu, nějakého najdu a odjedu na něm někam daleko!
Dechová zkouška probíhala zhruba tři minuty poté, co jsem docucala Tantum verde. V duchu jsem se připravovala na to, že v něm je jistě tak pět panáků vodky, ke vší té radosti ještě nadýchám a můj život skončí potupnou smrtí za mřížemi. Těsně před tím, než jsem se nahlas zeptala na normu v lepení pytlíků, přístroj ukázal nulu. To mě až skoro zklamalo, drama ubralo na síle.
Dvacet minut trvalo jedincům v uniformě, než vypsali všechny moje prohřešky. Dvacet minut! Já neměla tři minuty a teď mi loupežníci ukradli dalších dvacet! Skandál.
Děti mi visí čtyři kilča a pět bodů. To jsem ale neměla čas řešit. Vyrazila jsem z parkoviště takovou rychlostí, až jsem chlapcům málem sfoukla čepice. Dítě jsem nevezla do školy, ale přímo na bazén. Samozřejmě se zpožděním. Po vzoru amerických pošťáků jsem zvažovala, že dceru vyhodím okýnkem před dveře bazénu, nakonec mi došlo, že bych ji tím mohla rozbít a slitovala jsem se.
Půlhodinové zpoždění oproti plánu jsem dohnala až někdy kolem poledního. A pak mi zavolal tchán: „Ty hele, jak jsem měl zítra hlídat děti, to asi nepůjde. Já jsem nemocný.“
Do čtverce nad přeponou!
Zuzana Hubenakova
Lidl lidem
Že v Lidlu nabízejí leccos, třeba i šablonu na úpravu tvaru ochlupení ohanbí (přísahám, že to si nevymýšlím), to mě už nepřekvapí. Nedivila bych se, kdybych tam našla valentýnské balení diamantů (pytel uhlí a léky na trpělivost).
Zuzana Hubenakova
Hommo cestovatelus
Jsou tací šílenci, co by klidně řekli, že na dovolenou se jezdí, aby si člověk odpočinul od stresu, děti nabraly čerstvý vzduch do hrudních košíčků a dospělí sílu do dalšího pracovního zápolení.
Zuzana Hubenakova
Proč nemám co do úst
Existuje nepřeberné množství písemných materiálů, které podrobně vysvětlují základy zdravého stravování. Během pár minut se dozvíme, jak moc raw je rawhlík, či kolik cukety, sóji a naklíčeného zrní nahradí jeden steak...
Zuzana Hubenakova
Zázračný lék na chřipku
Před pár dny mě stihla viróza nepříjemná jak pro chameleona snaha splynout s balením lentilek. Za 38,2 po dvou paralenech jsem byla ráda. Bolelo mě asi všechno, ale to si moc nepamatuju, protože jsem byla z těch horeček dost mimo.
Zuzana Hubenakova
Mechanismus automechanismu
Osmého dne, když měl Bůh hotovo, zamyslel se, jak by okořenil prostému lidu život. I stvořil ke své škodolibé potěše ruličky alobalu, které nejdou odmotávat, izolepu, u které nelze najít konec a papírové kapesníky.
Další články autora |
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Okamura přál uzdravení Ficovi a volal po neutralitě Ukrajiny. Hrál mu Ortel
Zhruba tisícovku příznivců dokázalo přilákat opoziční hnutí SPD na svůj hlavní mítink před...
OSN schválila den památky obětí genocidy v Srebrenici. Srbové protestovali
Valné shromáždění OSN schválilo návrh, aby si svět každý rok připomínal genocidu v bosenské...
Další zádrhel v digitalizaci stavebního řízení. ÚOHS zarazil zakázku
Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Petr Mlsna ve čtvrtek zamítl problematickou...
Alternativu pro Německo vyloučili z europarlamentní frakce, chce se odvolat
Europarlamentní skupina Identita a demokracie s okamžitou platností vyloučila Alternativu pro...
NÁKUPČÍ AUTOMOBILŮ - BRNO (A12460)
AURES Holdings a.s.
Jihomoravský kraj
nabízený plat:
40 000 - 60 000 Kč
- Počet článků 168
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4403x
Autorka knih Vstupte bez klepání, Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem a nově knihy Žena na tahu.
Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.