Opilci ve veřejném prostoru aneb tonoucí se flašky chytá
Mezinárodní den dětí je unikátní příležitostí pro různé spolky, aby dětem připravily den plný zážitků, radosti a chemické limonády a zároveň rodičům daly výjimečný pocit, že v pytli nemusí být jen oni, ale občas se tam octnou i jejich děti. Ty v něm ovšem jen pasivně nečekají na další ránu osudu, ale naopak vesele hopkají. Není výjimkou, že se téměř celá obec vydá po stanovištích přilehlého lesíka, kde na děti tu a tam vystrčí bradavičnatý nos opršelá čarodějnice či opršelá paní školníková. Děti obvykle takovouto zábavu vítají s nadšením a pan školník je nesobecky rád, že si dobře vybral a obec ušetřila za strašidlo.
Setrvávat celý den u rybníku na stanovišti s dramaticky poutavou náplní – obrázkem s různými druhy ryb, které mají děti rozpoznávat, není snadný úkol. Téměř žádné dítě nedokáže rozlišit kapra od lína, což je úplně jedno, protože většina z nich při pohledu na obrázky řekne jen: „Jyba!“ I náš hrdina – hastrman Pepa (vlastním jménem Pepa) cítil na sobě po pár hodinách práce jisté známky vyčerpání. Kolem oběda se dalo mluvit o totálním burn outu neboli vyhoření, které bývá častým problémem vrcholových manažerů a hlubokonorných vodníků.
Z počátku dne na děti láskyplně volal své „Brekeke! Pojď se podívat, co mi v rybníčku žije za rybičky!“, v průběhu poledne na něm byly vidět jisté známky letargie, kdy svůj proslov zkrátil na minimalistické „Ježišmarja, další! Brekeke“, ale když se den přehoupl do druhé poloviny a stín vrby laškovně přeskočil tůňku tak, že již nebohého vodníka nechránilo zhola nic (o stupni UV ochrany vlasů z krepového papíru se vedou dlouhé vědecké spory), bylo i neškolenému oku jasné, že máme tu čest s regulérně deprivovaným vodohospodářem. Jak už to tak bývá – neléčená deprese se snadno zvrhne k alkoholismu. I náš hastrmánek, kterého spolu, milý čtenáři, sledujeme zpoza větví smuteční vrby už dobrého půl dne, neodolal svodům snadného odproštění od gravitační síly přislíbených povinností a vrhnul se do nemravně roztažené náruče tak svůdného chlastu.
Ostatně proč o tom dále mluviti, vždyť právě přichází další robě. Pojďme celou scénu pozorovat o pár kroků blíž, abychom dobře slyšeli. Potichu! Zašlápnutá žába dělá děsný kravál. No dyť to povídám, osobo nepozorná! Omyjete si pak botu v rybníčku, teď nerušte.
Ke stanovišti přichází matka s dvěma dětmi. Roztomilou holčičkou a klukem, který si čas krátí veselou písničkou a do rytmu chůze buší do země dlouhým klackem. Obě děti se při pohledu na hastrmana trochu leknou, přimknou se k matce a na pár sekund ustane i rytmický zvuk klacku.
„Mami, co to je?“, obrátí se se svými pochybnostmi na matku holčička.
„To je, děti, vodník! Podívejte, jaké má zelené sáčko. A boty! Teda botu. A barevné vlasy! Copak asi u něj budeme moci zjistit a nového se naučit?“, motivuje matka-šprtka své ratolesti k nadstandardním výkonům.
„Ahj ďti, ukážu vám kapčí-kapží- kapříka!“, zakolíbá se povážlivě na své židličce hastrman.
Matce na čele nabíhá ustaraná vráska.
„Pojď se poďvat na mého candáta!“, naklonil se vodník k holčičce.
Matce na čele naskakuje příčné žebrování a holčička si od bratra bere klacek.
„Jestli řekneš, že to je gybička, tak ti voda podemele voči!“, výhružně se naklání vodník k chlapci s ukazováčkem vystrčeným v jakési artrózní křeči.
Ten se zvídavě zadívá do očí podivnému mužíkovi v zeleném a řekne: „Smrdíš!“. A má pravdu.
„Hlídejte si ty děti, matko!“, rozmachuje se rozlícený strážce tůňky a prstem hrozí zhruba směrem, ve kterém tuší nějaké lidi. Kolem matky se mezitím shromažďuje větší skupina, která se zájmem sleduje vystoupení Hastrmanovy lapálie.
„Toto jsou ryby. Jstlp-jestlipk-jestlipak nějakou poznáte?“, vzpomene si handicapovaný hrdina příběhu na svůj úkol. Podává papír směrem k rozmazané skvrně před sebou. Skvrna nereaguje. Skvrna je vrba. Vrby obvykle spíš mlčí a poslouchají, ale aktivní zapojení do konverzace od nich můžeme očekávat jen stěží. Případné očekávání by bylo jasným předvojem bolestného zklamání. I vodník si náhle uvědomuje své pochybení a zřejmě v úctě k přírodě strom v náhlém pohnutí mysli objímá.
„Ty jediná mi rozumíš!“, šeptá své vyznání do vlasů z větví své dřevěné milenky.
Po romantickém dostaveníčku se stromem je tento před zraky všech pomočen a děti vyzvány k identifikaci ryb.
„Kdo pozná kapra, dostane bonbónek!“, vykřikne náhle hastrman.
Děti však stojí v uctivé vzdálenosti od podivné příšery z hlubin a nemají se k akci. Holčička s klackem sebere odvahu jako první, mírně pokrčí ramínky, klackem si přisune do bezpečné vzdálenosti papír, který se válí na zemi před stolkem s bonbóny, a prstík zapíchne do správného obrázku.
„Tohle je kapr!“, povídá suverénně.
„Tohle je hovno a ne kapr! Tohle je zkuvnej život!“, zaúpí vodník, smotá se do klubíčka a pokouší se přikrýt látkovým kapesníkem.
„Rozbila se mi peřina!“, zavyje a v těch slovech je bolest, strach, traumata z dětství, nevyjasněné vztahy s rodiči a hodně rumu.
„Hodník pinká!“, zhodnotí situaci poměrně bystře batole z davu. Jeden muž chápavě hluboce povzdechne. Mezi matkami to nesouhlasně šumí.
Skupina malých chlapců vybavená klacky náhle vystupuje z davu a začíná strkat do strhaného herce jedné role. Po napomenutí dospělých vysvětlují, že vodník na suchu strádá. To si evidentně myslel i ten vodník, takže to nemůže být nepravda.
Najednou se na scéně zjeví Smrtka. Bez kosy, zpocená a evidentně rozladěná se řítí z blízkého svahu. Vítr nám přináší jen útržky jejího monologu: „Pepane…, hajzle…, počkej…, doma…, zabiju…, debile…!“
Jedno z dětí začíná poplakávat. „Maminko, hodník umže?“
Z davu se ozve prorocký mužský hlas: „Jestli je to jeho stará, tak rozhodně.“ Matky rychle berou ze stolu bonbony, děti jimi uplácejí a utíkají pryč z budoucího místa činu. Muži se shlukují kolem bezbranného obojživelníka a připravují se k boji.
„To nemůžeme vyhrát!“, ozývá se slabší jedinec. Je však ostatními umlčen. Skupina těl se formuje v ochranný val. Jsou rozhodnuti uchránit Pepu stůj co stůj. Ženy s pištěním popadají děti do náručí a utíkají do lesů. Situace je dramatická jako dvěstěosmdesátý třetí díl Ordinace v růžové zahradě.
Nemohu se na tebe, milý čtenáři, zlobit, pokud jsi teď hrůzou zavřel oči a přitiskl na ně dlaně zpocené děsem. I já to udělala, takže nevím, jak to dopadlo. Jelikož jsem ale v novinách nezahlédla titulek „Vodníka zabila Smrt“, předpokládám, že to snad Pepa uhrál na charisma.
Voda je mocný živel. Kam se ovšem hrabe na rum.
Zuzana Hubenakova
Žena - hlava rodiny
Hlavní slovo může mít v rodině jen jeden, to je prokázaná věc. Když se král s královnou neshodnou, jestli je celer do polívky vhodný, intergalaktický konflikt je na světě než bys řekl „Je to dobré na potenci, tak jez!“
Zuzana Hubenakova
O tom, jak se mi neotevřel padák
Pokud máte pocit, že jste pro okolí prakticky neviditelní, všichni tuší, že jste, ale doopravdy vás zaregistrují, až když uděláte nějaký průser, jste buď matka, nebo krtek, co dělá hromádky, kde nemá.
Zuzana Hubenakova
Štědrej večírek nastal
Opilý kolega pokoušející se odjet domů na maketě Santova soba. Karaoke, při kterém vás vaše vlastní uši budou prosit, abyste si do nich nacpali kapesník a ten pak zapálili.
Zuzana Hubenakova
Matka nebo kosmonaut?
My holky to vážně nemáme lehké. Holčička, která bezduše bloudí po bytě, chová v náručí panenku a vůbec netuší, že už se to nenosí a pro její vývoj by bylo mnohem lepší, kdyby si hrála s logaritmickým pravítkem, nemůže uspět.
Zuzana Hubenakova
Ženy a jejich cykly
Mohlo by se zdát, že poslední dobou máloco vzruší průměrnou českou ženu víc než nákup levného másla. Přesto se však najdou komodity, které by mohly vyhnat hladinu hormonu štěstí o trošičku výš.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky
Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...
Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu
Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....
Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...
V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel
V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 168
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4401x
Autorka knih Vstupte bez klepání, Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem a nově knihy Žena na tahu.
Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.