O špatných matkách

Nechápu, jak je možné, že i v dnešní době, prodchnuté návody, radami a internetovými diskuzemi, se najdou děti, které se musí zlobit na své rodiče, nejlépe hlasitě a na veřejných prostranstvích. 

Moje kamarádka má dvouletého syna a příručku „Respektovat a být respektován“. Ona ho respektuje, on ji mlátí. Zjevně je důležité, aby si ji přečetl taky. Jak jinak by mohl fungovat systém, ve kterém je potřeba zapojení a spolupráce nejméně dvou stran? Je tedy nutné pouze přečkat pár let, než se dítě naučí číst, případně zahodit nesmyslné a morbidní pohádky a předčítat večer hodnotnou literaturu.

No vidíte, pohádky! Zamysleli jste se někdy nad tím, co čtete svým dětem za nesmysly? Vždyť tam vždycky vyhraje dobro, jak skandální v dnešní době! Perníková chaloupka je vcelku spravedlivá. Za rozkrádání majetku děti dostanou pár týdnů natvrdo za mřížemi. Fakt, že se dostanou na svobodu pomocí vzpoury je poněkud sporný, ale v situaci, kdy se vykonavatel trestu vymknul kontrole, můžeme toto chování odpustit. Ačkoliv na druhou stranu by mohl postup babky být hodnocen ve světle pokusu o vyřešení problémů s přeplněnými věznicemi. Možná by na to babka zasloužila grant z EU.

Co ovšem taková Sněhurka? Souzena podle vzhledu (gender unfriendly), několik pokusů o vraždu, vše zakončeno div ne obcováním s mrtvolou. Zde bych však ráda vypíchla pozitivní složku příběhu - zaměstnávání handicapovaných. Jak všichni víme, Sněhurka žila v době, kdy trpaslíci neměli nouzi o práci, a to je velmi pozitivní fakt. Popelka vykazuje jasné známky šikany, Mořská víla vyměnila to, co je ženě nejmilejší – schopnost mluvit, za možnost ulovit nějakého kořena. A vůbec nechci pomyslet na to, jak se množí Šmoulové, když mají na tolik chlapů jen jednu Šmoulinku.

Musím se zde také přiznat k tomu, že jsem svým dětem způsobila traumata už v okamžiku nula. Neporodila jsem je totiž doma, ale v nepřátelském prostředí nemocnice. Na svou obhajobu – nenašla jsem na youtube návod na domácí císařský řez.

Stíhána farmaceutickým hobby – lobby, nechala jsem své děti očkovat. Pro spalničky jsem zahodila hrdost a peníze, hanba mi!

Nekojila jsem své děti do dvanácti let. Mám podezření, že kvůli nekvalitní stravě, kterou kupuji v obchodech, čímž také podporuji komerci a osobně jsem zodpovědná za zánik českých zemědělců, ztratilo se mi mléko o jedenáct let dříve, než muselo.

Chci si koupit knihu Nejšťastnější miminko v okolí. Dám ji děvčatům přečíst, a jestli i po jejím nastudování budou řvát jak tur devětkrát denně, odvezu se do lesa a tam se nechám. Bude to jasný důkaz toho, že i přes odborné rady jsem selhala a zařadila se do skupiny „špatná matka“. Snad v tom lese nebudu dlouho osamělá.