O komplimentech

Stalo se mi něco neobvyklého, v životě každého Narcise ovšem vítaného a příjemného – byla jsem zavalena komplimenty. V důsledku výskytu na veřejném místě jsem se dozvěděla šokující skutečnosti o svém vzhledu. Donutilo mě to hodně přemýšlet, protože nejsem jen pouhá krasavice, ale i děvče vědeckého typu.

Foto: prozeny.blesk.cz

Mám dvě teorie, jak se to mohlo stát:

Má první teorie je založena na zkušenostech se vznikem internetového magazínu VOZ (Velmi Oblíbená Záložka, k nahlédnutí zde a zde), jehož jsem majitelkou, ředitelkou, nástěnkářkou, reportérkou i svačinářkou. Tento časopis možná stál za víkendovým výpadkem blogů Idnes, jelikož informace v něm sdělené mým čtenářům jsou přímo bombastického charakteru. Podle tajných zdrojů blízkých hradu L’Oreal nelenil, najal skupinu hackerů a shodil mé blogy, které obsahují přelomové informace o zkrašlovacích prostředcích.

Díky výzkumům a průzkumům realizovaným pro zmiňovaný časopis jsem neobvykle zběhlá v otázkách kosmetiky. Základnou mého vybavení je zubní pasta, toaletní papír a mýdlo. Zaměřila jsem se tudíž na tyto tři položky a přišla na to! Není to toaletním papírem, ale mýdlem, na kterém stojí psáno:

Žel pod prysznic z rozpieszczającymi perełkami olejku o zmysłowym zapachu lilii wodnej, który rozbudí Twoje zmysly.

A uznejte sami, že co může být přitažlivější, než zmysłowý zapach lilii wodnej.

Jen mi uniká, jak se přenáší fotkami.

Proto druhá, konspirační teorie. Připouštím v ní, že se jedná o organizovaný útok, při kterém se skupina lidí pokusila vlichotit se mi. Ptáte se, proč by to někdo dělal? Při svém studiu literatury, konkrétně veršů jsem narazila na vodítko. Dovolím si vypůjčit slova slavného kolegy, spisovatele J. V. Sládka:

Když byl pašík malé sele,

neměl v světě nepřítele.

Ze dvora mu snesli všecko,

chovali ho jako děcko.

A když větší byl a větší,

dělali s ním spoustu řečí.

Když byl velký na dva centy,

dělali mu komplimenty.

A když ztloustnul ještě více,

dělali z něj jitrnice.

Jak jistě tušíte, to sele jsem já. Prošla jsem blogerským stádiem selete, které z počátku nemá žádného nepřítele, je mu podstrojováno, hezky se tady rochňá a utěšeně roste. Přichází fáze komplimentů, po které by jiná selata ztratila ostražitost, užívala si projevů náklonnosti a zjihla. Ne tak ovšem já. Vím, co bude následovat – nakrájíte mě do jitrnic!

Nemyslete si, že neumím přijímat komplimenty, vím, co se sluší. Děkuji za ně mnohokrát!

Ale sleduju vás a kryju si záda. Jen tak pro jistotu.