Ode dneška prý platí na slovenských silnicích nový silniční
zákon, který se v některých bodech týká i cyklistů, ale dokonce i chodců. Při
čtení všech těch bodů se u některých musím zatvářit zaskočeně a být rád, že to
u nás tak neplatí. Zdá se mi totiž, že některé body jsou trochu přehnané…
Ve včerejším vydání Mladé fronty DNES vyšel článek Magdaleny Sodomkové, který se týká nového silničního zákona, který padá v platnost dnes, prvního únorového dne, na silnicích a kolem nich na Slovensku. (http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?r=ze_svetaa&v=026&c=1130980)
Při chápání a čtení všech těch bodů, které padají v platnost, se musím zatvářit zaskočeně – některé body jsou podle mého trochu přetažené za vlasy. Zdá se mi, že jsou až moc přísné. A u bodů, které se týkají i chodců musím být šťastný, že u nás takové zákony (zatím) neplatí.
Nebudu zde rozebírat ty body silničního zákonu, které jsou buď stejné jako u nás nebo se našim silničním bodům alespoň trochu podobají. Překvapil mě bod, kdy za sprosté gesto, které „udělí“ jeden řidič druhému jako nesouhlas s tím, jak se na silnici chová, dostane řidič pokutu. Trochu se pousměji, když čtu, že se trestá i projíždění kaluží a přitom „nechtěně“ zašpiní chodce.
Ale nejvíc ze všech těch bodů mě zaskočil ten, který se týká chodců, kdy se trestá fakt, že při přecházení nemůže chodec telefonovat, ale ani poslouchat hudbu. Při tomhle pomyšlení jsem rád, že tento zákon u nás neplatí, ale zároveň mi je Slováků celkem líto. Přiznávám se, že patřím k těm, kteří při jakémkoli přecházení přes silnici, ať je tam zebra nebo není, ať jsou tam semafory nebo nejsou, vždy mám v uších sluchátka a poslouchám svoji oblíbenou muziku. Ale, prosím vás, kdo to nedělá? I když cestou do školy používám jako dopravní prostředek městskou hromadnou dopravy, kdykoli, když se kouknu ven z okna autobusu (nebo trolejbusu), vidím minimálně dva chodce (hlavně studenty vysokých škol – alespoň tak vypadají), kteří mají při chůzi po ulici v uších sluchátka.
Zdá se mi, že nový silniční zákon platný na slovenských silnicích je v některých bodech až přehnaný – vím, opakuji se, ale je to pravda. Proto mi je některých Slováků opravdu líto a jsem zároveň opravdu a nesmírně rád, že takové zákony u nás neplatí, protože cestu do školy a zpět, procházení se městem si bez sluchátek v uších a bez poslouchání své oblíbené muziky, kterou jsem si před nedávnem nově dál na empétrojku, si opravdu nedokážu představit. Bez toho je procházení a přecházení prostě nuda!
