V "časopise o ženách, jaké opravdu jsou" Oně Dnes - pravidelnou pondělní přílohou - v čísle 32 z pondělí 11. srpna jsem si nemohl nevšimnout velice zajímavé rubriky "Ona&On názory", kde paní Vladimíra Rubinsteinová (jako Ona) a Benjamin Kuras (jako On) řešili dnes už nepřehlédnutelné dilema, zda přechylovat cizí ženská příjmení do češtiny, tedy přidat příponu -ová. I já jsem se nemohl udržet, a proto zde chci vyjádřit svůj názor, který na tento "problém" je jasný!
Ano? Máme přechylovat cizí ženská příjmení? Podle mě ne. Jednak "porušíme" originál, ale jednak cizí příjmení počeštěné, tedy přidané k němu přípona -ová, což je náš znak, abychom věděli, že dotyčná osoba je žena, nezní tak krásně a libě, jako kdybychom jej ponechali, tak, jak se osoba skutečně jmenuje.
Ovšem je to jedna výjimka - když je dotyčná češka a provdala se za cizince. Zde by určitě měla ke svému "novému" příjmení připojit onu českou příponu -ová. Ale to jen v případě, že ona žena je původem češka, a samozřejmě, jestli to sama chce a přeje si to.
Tady ovšem, tedy, alespoň já, řešíme cizí příjmení. Vezměme to s příkladem. Například známá americká herečka (která je, pokud se nepletu, původem španělka(?)) Jenifer Lopez, ale i další, Angelina Jolie, Britney Spears, Sharon Stone, Julie Roberts a mnoho mnoho dalších zahraničních hereček a zpěvaček. Zde bychom jim měli jejich příjmení ponechat. Hlavně také z etického pohledu. Přece Jenifer Lopez [dženifr lopez] zní líp, než "počeštěná" Jenifer Lopezová [dženifr lopézová]. A tak bych mohl pokračovat i u jiných žen.
A taky je tu něco: když je člověk zvyklý říkat nějaké ženě, tak jak se jmenuje a pak někde uvidí nebo v televizi uslyší její příjmení s příponou -ová, tak mu to jednak rve uši a jednak ničí zrak.
Jsem proti přechylování cizích ženských příjmení! A když nebude nějak jednoduché poznat zda jde o ženu či ne - v souvislosti se to vždycky pozná...
