Proč je pro křesťany důležitá mariánská úcta

Úcta k Matce Boží Panně Marii patří ke křesťanství odedávna. Je jedním ze základních pilířů katolické zbožnosti i zbožnosti tzv. starobylých východních církví. Zproblematizovala ji až reformace.

Mnozí světci, jako např. svatý Ludvík Maria Grignion z Montfortu, učí, že nejjistější cesta k Ježíši Kristu vede skrze jeho matku Pannu Marii. V dnešní době se tento požadavek může zdát mnohým křesťanům nesrozumitelný. Proč by Panna Maria měla být prostřednicí mezi Kristem a lidmi? Vždyť ke Kristu se dá jít přece přímo. Moudrost tohoto Božího rozhodnutí nám osvětlí následující příběh: Stalo se, že jeden italský malíř namaloval obraz. Zavolal si svého malého synka, ukázal mu ho a poslal ho za papežem, aby mu obraz ukázal. Papeži se obraz líbil. Pochválil ho a řekl malířovu synovi: „Tady je mísa s bonbóny, vezmi si, kolik se ti vejde do dlaní.“ Ale syn odpověděl: „Ty sám mi, prosím, naber.“ „A proč?“ podivil se papež. „Protože máš větší dlaně,“ odpověděl malířův syn.

Svatý Jan píše, že Bůh je láska. Protože je tomu tak, chce nám dát to nejlepší. Opravdu můžeme říci, že k Bohu vede mnoho cest. Jedna je ale privilegovaná: U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě (Jan 19, 25 - 27).

V této scéně je skryt hluboký teologický význam. Kristus neoslovuje svoji matku „matko!“, nýbrž „ženo!“. Jde o odkaz na knihu Genesis, v níž se předpovídá nepřátelství mezi ženou a hadem a mezi jejich potomstvem (Gen 3, 15). Stejně tak slovní spojení „ta hodina“ označuje Ježíšovu hodinu. Dobu, v níž Ježíš bude konat dílo vykoupení. Vrcholným okamžikem této „hodiny“ jsou tzv. Velikonoční události, tedy jeho smrt na kříži a zmrtvýchvstání, ale rovněž začátek jeho veřejného působení (svatba v Káni Galilejské Jan 2, 4) a vše, co následovalo. Dá se říci, že za Ježíšovu „hodinu“ můžeme považovat dobu od jeho příchodu na svět až po druhý příchod. Žijeme tedy v „Ježíšově hodině“, v době uskutečňování spásy.

A právě ve vrcholném okamžiku „této hodiny“ Kristus svěřuje své matce všechny své učedníky a všem svým učedníkům svěřuje svou matku. Dělá to skrze svatého Jana, který však není jmenován. V evangeliu je představen jako „učedník, kterého Ježíš miloval“. Tím je naznačeno, že tímto učedníkem není pouze svatý Jan, ale všichni křesťané.

Maria je Matkou církve, protože církev je tělem Ježíše Krista. Maria je Ježíšova Matka. Proto se stala matkou všem těm, kdo v průběhu dějin byli křtem včleněni do církve jako jeho těla. Ježíš Kristus je Bůh, který se stal člověkem a Panna Maria je jeho matka v tělesném i mystickém rozměru. Je matka všech, kteří mu patří.

Někteří křesťané říkají, že tento koncept odporuje biblickému pohledu na Pannu Marii. Podle nich ji Bible představuje jako pokornou ženu, která příliš nemluví a je spíše v pozadí. Nemyslím, že si tyto dva pohledy protiřečí. Maria v Bibli opravdu mnoho nemluví a je spíše v pozadí. Bible však zachycuje pouze důležité části Mariina života, jen to, co Bůh chce, abychom o ní věděli. Každodenní život, tak jak probíhal, nezachycuje. Maria je Ježíšova matka a určitě s ním komunikovala jako každá jiná matka. Od Kristovy smrti na kříži je i naší matkou. Proto se její komunikace s námi během dějin zintenzivňuje. Duch Svatý nás vede dál. Nezůstáváme stát na místě. Dějiny spásy se rozvíjejí a s nimi se rozvíjí i Mariina úloha v nich.

Svatý Ludvík Maria Grignion z Montfortu vystihuje smysl mariánské úcty takto: "Mariánská úcta spočívá v tom, že se úplně celí oddáme Panně Marii, abychom skrze ni úplně celí patřili Kristu."

Kristus nám dal Pannu Marii za matku proto, aby nás co možná nejbezpečněji provedla všemi životními úskalími ke svému Synu, který jediný může být konečným cílem našeho života. Je tou, která k nám přivádí Boha. Kdysi dávno dala Ježíše lidstvu a tento úkol plní stále, protože je Matkou Boží i naší. Dává ho každému z nás i v dnešní době. Je to ona, která nám může svého Syna představit v plnosti. Svatý Ludvík to říká následovně: "Skrze Marii se začala spása a skrze Marii bude také dovršena.“

Svatý Alfons Maria z Liguori říká, že ten, kdo ctí Pannu Marii, nebude zavržen. Vychází z teze, že matka o své dítě pečuje až do konce a až do konce se mu snaží zachránit život. Svatý Maxmilián Maria Kolbe k tomu říká, že ten, kdo se svěří do její ochrany, může dopadnout jenom dvěma způsoby: Buď z něho bude veliký svatý nebo veliký odpadlík, podle toho, zda využije nebo promarní nabízené milosti.

K tomu, abychom se naučili počítat s Pannou Marií v našich životech, nám církev předkládá tři základní pomůcky:

Sobotní památka Panny Marie

Jako čtvrtek je v katolické tradici dnem připomínky eucharistie, v pátek si připomínáme Kristovu smrt na kříži a v neděli jeho zmrtvýchvstání, tak sobota je dnem, kdy si zvláštním způsobem připomínáme Matku Boží. Je to proto, že církev věří, že Panna Maria jako jediná neztratila v beznaději Bílé soboty naději a očekávala vzkříšení svého Syna. Svědčí o tom jedno z tajemství sedmiradostného růžence „Kterého jsi, Panno, jako první po zmrtvýchvstání s radostí pozdravila“ a jeden z titulů, pod kterým ji vzýváme: Matka naděje.

Mariánské svátky

Zde připomenu pouze jeden: slavnost Matky Boží Panny Marie. Pokládám ho za důležitý, protože se slaví 1. ledna, tedy na Nový rok. Církev nás zde naprosto nepokrytě vybízí, abychom sebe samé i všechno, co nás v právě začínajícím roce potká, vložili do jejích rukou.

Modlitba růžence

Je to lidová modlitba, kdy za doprovodu recitace jednotlivých Zdrávasů nám před očima defilují stěžejní události ze života Ježíše Krista a jeho Matky důležité pro naši spásu. Naši předkové se ji modlili v rodinách, při práci i v kostelích. Vkládali do ní všechny svoje radosti i bolesti. Modlili se tak, že během modlitby svěřovali ve svých myšlenkách a představách Bohu skrze ruce Panny Marie vše, co již měli za sebou i vše, před čím teprve stáli a s čím si nevěděli rady. A tak během modlitby Zdrávas Maria se před jejich duchovním zrakem odvíjel nejen Ježíšův a Mariin život, ale též jejich životy vlastní. V modlitbě růžence se tyto životy propojovaly. Takto se modlitba růžence stala projevem skutečné lidové mystiky. Budeme-li se modlit pravidelně růženec, po nějaké době sami zjistíme, že se naše myšlenky očišťují a my se více přibližujeme k Bohu.

Panna Maria je přítomna ve všech důležitých úsecích Ježíšova života i života církve: Při jeho narození, na svatbě v Káně Galilejské, při jeho smrti na kříži a při seslání Ducha Svatého. Je Matkou Boží i naší. Papež Pavel VI. ji při zakončení Druhého vatikánského koncilu v roce 1965 prohlásil Matkou církve. Dovolme jí, aby mohla být přítomna rovněž ve všech důležitých úsecích našich životů.