Utajování věcí veřejných, podvod podle zákona

Co všechno se utajuje a proč? Jaké informace se nemají dostat na světlo a komu to vyhovuje?

Jsem pro otevřenost. Na všech stupních, padni komu padni. Ten, kdo něco zamlčuje či utajuje, dobře ví proč. Za něco se stydí. Za nevěru, za dluhy, za neschopnost.

Naši milí zástupci se také jistě stydí, jak jinak si vysvětlit, že je náš stát tak komplikovaný, neprůhledný a utajený. Vždyť v dnešní době je možné cokoliv otevřeně přiznat. Dělám-li svojí práci dobře či alespoň podle svého nejlepšího svědomí, nemám se za co stydět. Nemám důvod něco skrývat. Nemusím se schovávat za utajované skutečnosti.

Odmítám tedy jakékoliv utajování na poli veřejném. Ten, kdo se dobrovolně rozhodne pracovat pro stát, musí být připraven na ztrátu soukromí. Chce být odměněn (odměňován) z veřejných prostředků a proto musí být sám naprosto transparentní.

Týká se to stejně státních úředníků, politiků, ale i společností, které usilují o státní zakázky. Veškeré finanční toky musí být dohledatelné a odůvodnitelné. Utajovanými informacemi nesmí být ani počet pracovníků na ministerstvech a dalších státních organizacích. Ale ani výše jejich platů, náklady na provoz a další.

Dokáže-li zákonodárce přenést odpovědnost za odvod daní na někoho jiného, jistě dokáže vymyslet i konkrétní odpovědnost ve státní správě.

Do té doby se neustále budeme potýkat s korupcí, s dluhy a neefektivností.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch, www.slusniobcane.cz