Tři králové kam se podíváš

Nemám nic proti charitě. Nemám nic proti tradicím. Nemám rád zneužívání charity a tradic.

Na čtyřicet tisíc dobrovolníků se převléklo do hábitů a korunek a s kasičkami pokřikují na cestující v metru (a také jinde), aby přispěli. Báječné. V minulých letech vybrali v průměru šedesát milionů ročně od naivních spoluobčanů. Pardon, od spoluobčanů, kteří mají srdce. Dokonce mají na stránkách, kam vybrané peníze poputují. Už vědí, že to letos bude leště lepší. Mají přece plány, marketingové nástroje a dlouhou tradici. Přes dva tisíce let.

Milí Tři králové, seberte se a vyrazte na vládu a do Parlamentu. Tam se mají rozdělovat peníze na charitu. Přece si nemyslíte, že metrem jezdí vaše správná cílovka. Ale k té bohaté se jen těžko dostává, že? Jezdí si drahými vozidly a jsou obklopeni najatými ochránci. Jděte za svými politiky a přesvědčte je, aby přestali rozkrádat naši zemi. Aby přestali naslouchat lobbistickým skupinám. Je vás přes čtyřicet tisíc. Je mezi vámi mnoho dětí. To by bylo, aby to s poslanci nezacloumalo.

Ale ono je přece jednodušší působit na city právě těm nejchudším. Ti jediní se rozdělí o svoji poslední košili. Pochopila to i vláda, když škrtá. Začít se přece musí odspodu. Tři králové, předobraz poutníků, se musí obracet v hrobě, když vidí zneužívání své tradice. Vybrat co nejvíce peněz a ty přerozdělit. Opravdu nemáme na víc? Jak ve vládě, v Parlamentu, tak i v charitě? Kde se rozdělují peníze, tak se jich spousta rozkutálí. A všechno je právně správné. Jen čekám, kdy s kasičkou vyrazí Valentýn, Cyril s Metodějem nebo Silvestr.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch