Jedu podle pravidel. Nedělám sviňárny. Auto mám v pořádku. Chci, aby má rodina, kterou vezu, přežila v pořádku jízdu. Dokonce jsem zaplatil naftu u čerpací stanice, mám dálniční známku, dětské sedačky a povinnou výbavu. Prostě idiot, který dodržuje zákony. Přesto jsem vydán napospas těm, kteří se chovají jako gauneři.
Situace na silnicích se dost podobá situaci ve společnosti. Platí tu jistá pravidla, která někdo (kdo je za to placen z našich daní) nastavil, točí se tu velké peníze a ten, kdo se chová slušně, je zpravidla vyvrhelem. Ten, kdo má silnější vozidlo, je v právu. Kdo jede razantněji, tomu všichni uhnou. Je přece třeba ukázat, kdo je tu pánem. Život je hra, tedy na silnici vyhrává ten rychlejší. Co na tom, že tu zbytečně umírají lidé. Dopravní policie se omezuje na sepisování dopravních nehod a kontrolu rychlosti na poměrně přehledných úsecích, kde to prostě svádí k rychlejší jízdě. Jistě, nyní poněkud bagatelizuji. Ale daleko od pravdy nejsem.
A naše společnost? Nechá si všechno líbit. Protože se v nás zabydlel základní blud, že se s tím nedá nic dělat. Nedá, pokud nebudeme vyžadovat dodržování základní slušnosti. Zní to blbě, uznávám. Ale je třeba se prát (obrazně) za naše práva. Za dodržování morálky. Ve všech oblastech našeho společenského života. V dopravních prostředcích, na úřadech, v restauracích. Morálka je totiž jediná možnost, jak zachovat naši společnost tak, jak ji známe. Bez bojů, střelby, barikád, rabování, války. Militantní části společnosti doporučuji nechat se naverbovat do armády a vyrazit na zahraniční misi. My ostatní se tu pokusme žít život podle správných pravidel. Možná, že nebudeme zázračně bohatí hned (počítáno stavem konta), ale najdeme klid na práci, výchovu našich dětí a čas na kulturu a sebevzdělávání.
Fuj. Jsem patetický. Ale k tomu jste mne donutili vy. Lidé, kteří si necháte všechno líbit. Nakupujete zboží, které nepotřebujete, dokud není ještě dražší. Klaníte se lidem, kteří se vám vysmívají do obličeje. Platíte jim velkorysé odměny, jachty, pozemky, milenky ze svých těžce vydělaných peněz. A já? Já platím taky.
Petr Hroch Binder, poutník Hroch
