Pravda o Andreji Babišovi a jeho hnutí

Na sociální síti jsem byl vyzván, abych informoval veřejnost o hnutí ANO. Tedy to činím nyní. Měl jsem možnost několik měsíců pracovat coby nespokojený občan v hnutí Andreje Babiše. Za tu dobu jsem zjistil následující.  

Když jsem v lednu roku 2012 poprvé kontaktoval iniciativu ANO, netušil jsem, že mi to vezme rok života a spoustu přátel. Domníval jsem se, že je to skutečná alternativa pro všechny, kteří chtějí faktickou změnu ve fungování politiky. Líbila se mi prvotní myšlenka i to, že se něco skutečně děje.

V lednu se uskutečnilo první setkání sympatizantů u mne v Klubu a bylo nás tam opravdu hodně. Tam jsem poprvé potkal pana Faltýnka a další lidi. Hned na tomto setkání jsme se potkali s lidmi z Prahy 8 a založili první, v té době neformální, buňku. Chtěli jsme hned pracovat, tvořit a posouvat. Byli jsme po nějaké době označeni za rebely.

V květnu se uskutečnilo první hromadné setkání sympatizantů v pompézním Čapím hnízdě. Byla nám představena vize a hlasovali jsme o sloganu a logu. Radoval jsem se z té přemíry demokracie. Dokonce mi bylo sděleno samotným panem Babišem, že můžeme dělat cokoliv a že nám nikdo nemůže bránit.

Přihlásil jsem se jako možný kandidát hnutí do podzimních voleb do Senátu za Prahu 8. Od té doby začal trochu problém s komunikací a dlouho to vypadalo, že mne nechtějí. V červnu se koordinátoři stali členy nového politického hnutí a v srpnu se uskutečnil Ustavující sněm. Byl jsem zvolen do Předsednictva hnutí a těšil se, jak ovlivním jeho další chod a zaručím demokratické principy. Jsem přece tvrdohlavý. Jak jsem se mýlil.

Zasedání Předsednictva se týkala hlasování o předem projednaných a domluvených věcech. Hlavní slovo má pan Faltýnek s panem Brabcem. Profesionální politici, kterými se pan Babiš od počátku obklopil.

Vedle Předsednictva funguje ještě kancelář hnutí, se kterou jsem v živém kontaktu. Zejména z důvodu mé kandidatury do Senátu. Ne vše jde jednoduše, mnohé věci se komplikují, zadrhávají, ale přičítám to nezkušenosti jednotlivých spolupracovníků. Vůbec by mne nenapadlo, že volby do Senátu jsou pro hnutí okrajovou záležitostí. Alespoň, pokud to srovnám s masáží, která se rozjela před nynějšími předčasnými volbami.

Mezitím se rozhořel vnitrostranický boj i na úrovni Prahy. Pomocí různých zpráv, které se zakládaly i nezakládaly na pravdě, pomocí různých pomluv se někteří zkušení politici snažili odradit nespokojené občany. Nezapomenu na setkání v centrále s panem Jetmarem, který se hájil agenturou JPP (jedna paní povídala). Nezapomenu na paní Tománkovou, která se vrhla na pražskou organizaci s cílem ji ovládnout. Nezapomenu na obvinění jednoho z členů hnutí na Praze 8 z obchodu s pozemky, které bylo naprosto lživé a vedlo k jeho vyloučení z hnutí. Vlastně téměř celá organizace na Praze 8 byla rozmetána. Stalo se to po mé rezignaci 18.12. 2012, kdy jsem odmítl pokračovat v nesmyslné činnosti jménem ANO.

Během těch několika měsíců jsem blíže poznal i Andreje Babiše. Ponechám stranou jeho životopis. Jsem přesvědčen, že on sám nelže. Jen má tu smůlu, že se obklopuje lidmi, kteří za to prostě nestojí. Jeho problém je, že naslouchá lidem, kteří nedokáží stát přímo a dívat se vám do očí. O to více mne mrzí, že ve volbách naverboval do hnutí zajímavé lidi, místo toho, aby se lídry jeho kandidátek stali lidé, co celou dobu poctivě v hnutí pracovali a pracují. Možná, že už žádní nespokojení občané v jeho hnutí nezůstali a jsou tam jen nespokojení politici, kteří touží po moci. Otázkou zůstává, jestli to tak Andrej Babiš opravdu chce.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch