Otevřený dopis hradnímu pánu

Otevřené dopisy píšu jako krajní řešení. Je to poslední možnost smíru. Stejně, jako v tomto případě.

majitel Horního hradu,

pan Pavel Palacký

Zdravím Tě, Pavle, majiteli Horního hradu,

toto je otevřený dopis, který Ti píši, neboť události minulých měsíců mi nedovolují jinak. Jak jistě víš, poutník Hroch vznikl před lety spontánně, aby pomohl záchraně Horního hradu. Finančně, mediálně, duchovně. A to se daří i po několika letech. V každém rozhovoru, který poskytuje, se poutník Hroch zmiňuje o Horním hradu. Povídá o něm i ve svých komponovaných pořadech. Každá koruna, kterou lidé věnovali na záchranu Horního hradu a dostali dárek Putování Hrocha, skončila na účtu Horního hradu nebo Ti byla předána v hotovosti. Na Horním hradu je uložen i památný meč Fénix, socha svatého Václava, požehnaná Svatým otcem a další artefakty spojené s činností poutníka Hrocha. Za sedm let působení jsem na projekt záchrany a obnovy Horního hradu předal zhruba tři miliony korun (kromě svých úspor také peníze z projektu Putování Hrocha) a přispěl k silné medializaci tohoto projektu.

Na sobotu jsi nás pozval na Horní hrad, na akci Den sokolnictví a lovectví. Přestože jsme měli jiný program, dorazili jsme, protože to bylo po nějaké době první pozvání, na které jsi nezapomněl. Chtěl jsem vyjádřit dobrou vůli a narovnat naše nerovné spojenectví. Už dávno mne totiž nerozčilují dotazy kamarádů, zda mám na hradu svou komůrku (což bylo Tebou veřejně slíbeno v televizi v roce 2006). Nemám. Ostatní připomínky ke stále se zhoršujícímu vztahu k poutníku Hrochovi jsem loni v létě sepsal v dlouhém dopisu, který jsem Ti také předal. Výsledkem bylo nepozvání, resp. pozdní pozvání na podzimní setkání podporovatelů hradu s omluvou, že jsi na mne zapomněl.

Možná, že si to neuvědomuješ, ale všechno, co dělám, či spíše jsem dělal pro Horní hrad, jsem dělal z dobré vůle. Ve svém volném čase a proto, že mi to přinášelo potěšení. Cítil jsem radost z vědomí, že tu po nás zůstane něco pěkného. Věřil jsem myšlence záchrany Horního hradu a přesvědčoval jsem o ní i ostatní. Myslím, že se mi to dařilo. Proto absolutně nechápu Tvůj postoj ke mně. Nerozumím Tvému vnímání a Tvé interpretaci mého snažení. To, že jsi mne označil termínem „Exot“ (ostatní pojmenování naštěstí nebyla pod věží tolik slyšet) před ostatními podporovateli, byla poslední kapka v tom mém velkém poháru trpělivosti. Na rozdíl od nich nejsem ředitelem státního podniku, ani jiné organizace. Nemohu škrtem pera ovlivnit tok peněz. Přesto si jistě zasloužím důstojnější označení.

Proto Tě žádám, abys neprodleně vrátil všechny peníze, které byly prostřednictvím poutníka Hrocha předány na záchranu Horního hradu. Dále Tě žádám o navrácení meče Fénixe a sochy svatého Václava, jakož i o všechny artefakty, které jsem Hornímu hradu zapůjčil. Tímto veřejně prohlašuji, že projekt Putování Hrocha přestává k dnešnímu dni podporovat záchranu a obnovu Horního hradu. Peníze, které budou vráceny se kompletně použijí na jiné podporované projekty, stejně tak i další peníze, které projekt Putování Hrocha v budoucnu získá.

V Libni dne 29. dubna 2012

Petr Hroch Binder

poutník Hroch