Kolik facek ještě zvládne český národ?

Kolik podvodů se ještě zveřejní, kolik miliard zaplatíme zlodějům, kolik blogů ještě bude napsáno, než národu dojde trpělivost a obsadí ministerstva, Parlament a vládu? Nastane teror lůzy, živelné ničení a rozkrádání dosud nerozkradeného.

Kam se člověk podívá, zjistí, že se děje něco nedobrého. Že něco nefunguje tak, jak by mělo. Lidé jsou nešťastní, skeptičtí, zadlužení, nasraní, podráždění, smutní. Pak jsou také lidé vysmátí, spokojení, přecpaní, nafoukaní. Ti druzí vládnou těm prvním. Ovšem s vládou nepřijali také odpovědnost za ty, kterým vládnou. Je jim úplně jedno, jaké dopady má jejich devastující vliv. Starají se pouze o svoje pohodlí. A běžný občan rezignuje na veřejný život, uzavře se do sebe a dál shání peníze na obživu, kde se dá.

Kam to může dojít? Kde je to dno, od kterého se můžeme odrazit? Vždyť dluhy se přece neplatí, proto je musíme dotovat s veřejných peněz. To platí asi jen o dluzích státních. Soukromé dluhy se platí mnohonásobně. Kolik lidí ještě musí ztratit práci, abychom byli na dně? Kolik zbytečných státních zakázek ještě musí být realizováno, aby České zemi bylo nejhůře a přijeli Blaničtí rytíři. A pomohli by nám snad?

Kdy budou vyčerpány všechny demokratické možnosti odporu a nastane čas násilného převratu, protože ti, kterým všechno vzali, už nemají co ztratit. Pak se bude rabovat a pálit. Nepomůže to nikomu a ničemu. Země bude rozvrácená a nikdo nebude vítězem. Opravdu je třeba se dostat až na dno? Opravdu není jiná cesta? Kdo nám pomůže, když si nedokážeme sami udělat pořádek ve své zemi?

Petr Hroch Binder, poutník Hroch