Dneska na mém rádiu slaví

Právě dnes je to dvacet let, co začalo vysílat rádio City. Zpočátku jsem ho poslouchal jako věrný fanoušek, pak jsem se stal jeho součástí a dnes?

Před mnoha lety, kdy jsem byl mladý, nezkušený a nevybouřený, jsem každé ráno ladil frekvenci 93,7 FM a poslouchal, jaká jsou tři slova, která má obsahovat soutěžní básnička. Pak jsem se pekelně soustředil a vyplodil veršovánku, díky které jsem občas vyhrál tašku plnou zmrzliny. Někdy jsem volal i na Vtip za stovku. Vyhrál jsem s indiánským vtipem „prasklá guma“, který mi dodala sestřenice Lenka (učitelka). Několikrát jsem si pro výhru přijel na Korunní ulici. Samolepkami rádia City jsem si oblepil služební vůz, až jsem měl problém na STK.

Po několika letech zazněla z éteru výzva, abychom se šli vypovídat do rádia. Hledali nové moderátory a já se samozřejmě přihlásil. Nevypadám nijak výstavně, ale mluvit umím a to je v rádiu nejdůležitější. Nepřijali mne jako moderátora, ale jako obchodního ředitele. Maminka se vyděsila, že chci jít do něčeho tak nejistého, jako je šoubyznys, ale já nedbal. V mladém kolektivu rádia jsem prožil mnoho krásných i šílených chvil. Společně s nimi jsem zestárnul. Vystřídalo se tam mnoho kolegů a kolegyň a z těch prvních tam zbylo už jen pár.

Dneska s rádiem spolupracuji už jen na dálku, ale pokaždé se tam rád vracím. Projdu tou dlouhou chodbou a pozdravím se s několika známými lidmi, co tu zbyli. Vzpomenu si na vylomeniny, které jsme tu prováděli s Burďochem. Byli jsme postrachem všech moderátorů v živém vysílání, ale také hercům, co natáčeli reklamy. Dneska bych se rád všem omluvil a popřál mému rádiu všechno nejlepší. Na zdraví!

Petr Hroch Binder, offair poutník Hroch