Blahosklonně rozdávat z cizího umí každý

Nejen na Štědrý den jsme svědky štědrosti. Je to jistě ušlechtilé, pokud někdo štědrý rozdává z vlastní kapsy, kterou naplnil usilovnou, dlouhodobou a poctivou prací.

Falešná představa, že je něco zadarmo, je velmi nebezpečná. Přesto nám ji čas od času kdosi podstrkuje a snaží se vypadat mile. Zadarmo není vůbec nic. Nic, co se dá vyjádřit v penězích. A stál se mezi námi najdou tací, kteří sednou na mucholapku lží a nechají se okrádat ve vidině získání čehosi zadarmo.

Každý den jsme svědky, jak někdo někoho obdarovává. Někdy veřejně, jindy potají. Někdy za zvuků fanfár, jindy anonymně. Rozdávají se dárky, řády, diplomy, šeky, obrazy, úsměvy, peníze, granty, úplatky, reklamní předměty. Je skvělé obdarovávat a nečekat na vděčnost. Zejména, když sama spontánně přijde. Je báječné obdarovávat jen tak, bez zásluh. Jen proto, že mám někoho rád, že si ho vážím. Pro to, jaký je. Jak dobrý život žije.

A druhou stranu je velmi ponižující, si dárky kupovat. Svojí mlčenlivostí, bezpáteřností, podlostí. Každý, kdo je ochoten dát úplatek jen proto, aby získal výhodu, je chudák. Každý, kdo ho přijme, je lump. V dnešní době technických možností, stále nedokážeme ochránit veřejné prostředky před manipulací. Před rozkrádáním. Jedni nedokáží, druzí nechtějí.

Jak je jednoduché zadat nesmyslnou zakázku pro předem vybraného uchazeče. Jak je jednoduché předražit cokoliv. Jak je jednoduché obdarovat schopné podřízené zajímavými odměnami. Jak je jednoduché za to nenést odpovědnost.

Místo toho, aby se začalo s úsporami tam, kde se plýtvá, stát dokáže pouze škrtat těm, na které dosáhne. Výsledkem jsou nespokojení učitelé a hladoví důchodci. A sto miliard dluhu na příští rok.

Přitom stačí tak málo. Zrušit nesmyslné zakázky a ty potřebné umístit do rozumných částek. Nepotřebujeme cyklostezky za desítky milionů a radnice za miliardy.

Petr Binder