Máte chvilku čas?

Každý občas používá omluvná slova „nemám čas". Absencí času totiž zdůvodňujeme a omlouváme takřka všechno a nikdo se ani zvlášť nepozastavuje nad tím, že jde o naprostý nesmysl.

Podle mého názoru, neexistuje za života nemít čas. Vždyť přece času máme všichni tak akorát od narození do smrti, ani o vteřinu více nebo méně. Pravda, někdo by ho potřeboval mnohem více, někomu stačí a někdo dokonce neví co s ním, ale pro všechny je jednou z mála nezpochybnitelných světských spravedlností. Dostane se na každého, bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Ve smysluplné omluvě by tedy zřejmě „nemám čas" mělo nahradit „nechci nebo nemohu", což ale bohužel bez „protože . . ." zní téměř neomluvitelně. Z toho plyne, že vžité a stručné nesmysly, jsou mnohdy účelnější, nežli neznámá zdlouhavá protože. Mám pocit, že si to uvědomuje stále více lidí. Ostatně příkladů kolem sebe mají dostatek, např vžité nesmysly v pravém slova smyslu jsou dopravní prostředky (proč ne třeba předky nebo zadky), dále proč jsou červené papriky a rajčata zelenina (proč ne červenina) atd.  

S hlubokomyslnou filosofií už bohužel končím, nemám čas, žena chce abych jí sundal z horní poličky ten malý půllitr, přestože jsem jí už nesčíslněkrát říkal, že půllitr nemůže být malý ani velký, ale jen tak akorát.