Názor na vznik a zánik jedné firmy.

Motto: „Kdo chce milovati české sklo, musí mu rozumět, poznat je a chápat. A není porozumění bez opravdové znalosti sklářského umění, jeho dlouhé cesty, jak se rodí, vzniká, roste, žije, než dokončené dílo se představí našim zrakům. Jak málokdo tuší tajemnost této práce, jak málo lidí zná ze zkušenosti složitý postup výroby skla jako hmoty a činnost skláře-člověka, který dechem svých rtů formuje žhoucí hmotu, často se slzami v očích, vysílených plameny tavicích pecí. Úkol skla v životě člověka má vyšší účel než hmoty jiné, třeba sebe dražší. Milovati sklo znamená zapomenutí tmy a stínů, značí povznesení se k světlu a jasu. Zadívati se vzhůru do duhových reflexí a záře, státi se ušlechtilejší a jasnější lidskou bytostí! Milovati sklo je tolik jako obdivovati a ceniti ony vlastnosti, jež tvoří jeho trvalou hodnotu, tj. poctivost hmoty a poctivost práce."           Josef Drahoňovský  II. mezinárodním sklářský kongres v Londýně 1936 

Historie zušlechťování skla sahá na Železnobrodsku až někam do druhé poloviny 16. století. Výroba a zpracování skla a skleněné bižuterie byly založeny v Železném Brodě a okolí v převážné většině na českých firmách a živnostech. Dle dobových Almanachů, byly nesčetné druhy výrobků desítek firem prostřednictvím místních vývozních domů a společností exportovány z 90 % do světa. Tento vývoz směřoval především do Spojených států amerických, Indie, Velké Británie, Francie, Itálie, Španělska, kde díky jakosti těchto výrobků, vkusu, vynalézavosti a kombinačnímu smyslu sklářských výrobců, byl vyvážený sortiment velice žádaný.

K umělecké a technické úrovni železnobrodského skla, k jeho konkurenceschopnosti ve světě, velikou měrou přispělo usnesení Národního shromáždění z 12. prosince 1919, kterým bylo povoleno zřídit první českou odbornou sklářskou školu v Železném Brodě. Další rok byla zahájena výuka a obecně měla přispět k výchově českých odborníků pro tehdejší sklářskou výrobu na Železnobrodsku a Jablonecku.

Umělecko průmyslovou školou sklářskou v Železném Brodě prošla řada vynikajících osobností, ať již jako profesoři nebo absolventi, z nichž mnozí dosáhli vysokých ocenění a uznání. Je zajímavé, že někteří mnohem větších v zahraničí než doma.

Vztah ke sklu, škole i městu lze vycítit i z vyznání prvního ředitele architekta Aloise Meteláka: "Měl jsem rád práci ve škole, odejít jsem nemohl a nikdy jsem toho nelitoval. Město je krásně položené, na krajinu kolem neomrzí se dívat. A pak, nedaleko jsou Krkonoše. V blízkém okolí jsem nadšen Malou Skálou, Suchými skalami. Když si vylezete u nás na kopec, máte denně před očima celé panorama. Výhled je pěkný za každého počasí, v létě i v zimě. Kouzelné pohledy dává řeka Jizera, která dělá přes Brod pěkně točené S. Dříve tu bylo dobře zachované dřevěné město, škoda, že ty domky pomalu jeden po druhém mizí. Škoda, moc se mi líbily".

Nelze bohužel zjistit, co by pan architekt s výtvarným cítěním a smyslem pro proporce říkal dnešním panelovým výškovým domům a sídlištím. Rovněž nelze přesně zjistit jak by vypadala současná průmyslová struktura Železnobrodska, pokud by nebyl její přirozený vývoj přerušen druhou světovou válkou a únorem 1948, lze pouze odhadovat. Je však více nežli pravděpodobné, že by to nebyla podoba dneška.

Před druhou světovou válkou se výrobou a zušlechťováním skla zabývaly desítky českých firem a živností a faktem zůstane, že naprosto všichni tito podnikatelé o své firmy a živnosti zakrátko po skončení války přišli. Dobu, osobních tragédií kdy „národní“ podniky vznikaly a soukromé zanikaly takřka přes noc, z moci úřední, propagační brožury s.p. ŽBS popisují takto:

"Již v únoru 1948, po jmenování obrozené Národní fronty, se v Železném Brodě scházejí straničtí a odboroví funkcionáři a zástupci sklářských dělníků a dávají podnět k socializaci sklářského a bižuterního průmyslu na Železnobrodsku. Nejdříve formou Národních správ, které byly vyhlášeny nad prvními 53 sklářskými a bižuterními firmami a živnostmi. Rozhodnutím expozitury ONV v Železném Brodě pod č. 3036/48 byla vytvořená Národní správa skleněného zboží a výrobků z umělých hmot a již 7. dubna 1948 byl se zpětnou platností k 1.lednu 1948 utvořen národní podnik Železnobrodské sklo Železný Brod".

Z toho je zřejmé, že si na Železnobrodsku opravdu se znárodňováním pospíšili. Majitelé soukromých sklářských firem a živností obdrželi tzv. „Výměr“, který pro ně znamenal ztrátu majetku spojeného s podnikáním, přesněji přišli o aktiva a pasiva /úvěry/ spláceli mnozí ještě dlouhá léta. Tento brutální dokument obsahoval závěrem konstatování: "Toto rozhodnutí je konečné a opírá se o citovaná zákonná ustanovení".

Socialističtí podnikatelé pak postupně „realizovali usnesení sjezdů KSČ“, pověřující je k plánovitému rozvoji a centralizaci sklářského a bižuterního průmyslu. Na sklonku jejich éry převážná většina nositelů sklářských tradic v Železném Brodě z důvodu naprosté absence jiných možností tvořila a pracovala v jedné velkovýrobně a přespávala v panelových sídlištích. Výjimkou v oboru skla byli osobnosti které dosáhli takového světového věhlasu, který jim zajišťoval relativní svobodu. Opravdu nevyčíslitelné materiální i morální škody způsobila snaha režimu vše centralizovat a mít pod kontrolou. V roce 1966 byl dokončen nový závod v Železném Brodě, kam byli soustředěni všichni zaměstnanci z malých přívětivých dílniček.  

Každý, kdo se kdy seriózně a systémově zabýval a zabývá odstátněním a privatizací ví, jak je nesmírně složité takový průmyslový komplex z dob tuhého centralismu s kapacitou cca 2 000 zaměstnanců, dovést k prosperitě v tržním systému. Pokud navíc zaměstnává v provinčním městě bez jiného průmyslu, s cca 3500 obyvateli v produktivním věku, jednoho či více členů téměř každé rodiny, je to ještě mnohem složitější.       

V takovém postavení se ocitlo po roce 1990 nově rekonstruované vedení firmy ŽBS, bez mnohaleté praxe v řídící sféře, bez zkušeností a vazeb na dlouhodobě budované sítě kontaktů, které mělo navíc od počátku devadesátých let i poněkud jiný názor na regionální strategii odstátnění a privatizaci tzv. „rodinného stříbra".

Ta vznikla krátce po listopadu 1989 v sousedním Jablonci n. N., jako konsens lidí různých postavení v bižuterním, sklářském a obchodním oboru, kteří se aktivně podíleli na odstátnění a privatizaci segmentů bývalých „PZO Jablonex“ a „k.p. Jablonecké bižuterie“. Po zrušení GŘ pro Železný Brod poněkud paradoxně spočívala strategie opět ve spojení centrálních výrobních subjektů za účelem obrany proti zahraničnímu kapitálu a konkurenci s cílem minimalizovat náklady a maximalizovat výnosy a uchovat majetek v českých rukách. Věcně zřejmě správná úvaha, nicméně jen v rámci okruhu kde vznikla. Nutno totiž připomenout, že v Jablonci nad Nisou byla situace po roce 1990 oproti Železnému Brodu z geografického i historického hlediska zcela odlišná. Česká historie skla a bižuterie v regionu bývalých Sudet začínala po roce 1945 s odsunem německých majitelů firem a s nastupující centralizací. Nebylo tudíž na co navazovat, kam se vracet, odpadly restituce, nedocházelo k obnově původních živností ani firem. Železný Brod patřil historicky vždy tzv. do kraje na rozdíl od tzv. pohraničního Jablonce n.N. Lidé, kteří do „rodinného stříbra“ zahrnuli též Železný Brod v něm kořeny jistě neměli a nemají, ostatně jejich jména jsou veřejně přístupná v „Obchodním rejstříku“ Ministerstva spravedlnosti České republiky.

Vraťme se ale do Železného Brodu, kde mnoho obyvatel panelových sídlišť na přelomu osmdesátých a devadesátých let pracuje v ŽBS. Nové vedení, kterému spadlo neblahé dědictví centralizace do klína, v roce 1993 vypracovalo privatizační projekt, v němž byla nabídnuta spoluúčast zaměstnancům sdružených do nově založené a.s. KORÁL. Základní jmění této společnosti tvořil souhrn vkladů potenciálních akcionářů, který spolu s úvěrem měl sloužit k nákupu většinových akcií a.s. Železnobrodského skla. V tomto projektu bylo počítáno s kooperací na tržních základech s mnoha novými regionálními živnostmi. Pozn.: Na podobných základech byla zprivatizována Jablonecká Preciosa a.s. Privatizační projekt na ŽBS byl v témže roce schválen vládou Václava Klause.

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 16. června 1993 č. 318
k privatizačním projektům, které prošly připomínkovým řízením ve
smyslu usnesení vlády z 29. července 1992 č. 510, o projednávání
a schvalování privatizačních projektů, ve znění usnesení vlády
z 23. září 1992 č. 562, usnesení vlády z 24. února 1993 č. 79
a usnesení vlády ze dne 17. března 1993 č. 123
(materiál č. 30)

Vláda

1. schvaluje privatizační projekty na přímé prodeje majetku státních podniků a majetkové účasti státu v rozsahu, způsobem a nabyvatelům uvedeným v částech A, B a C přílohy tohoto usnesení;
2. ukládá ministru pro správu národního majetku a jeho privatizaci zajistit provedení aktualizace prodávaného majetku a jeho privatizaci ve smyslu přílohy tohoto usnesení.

Provedou

ministři (zakladatelé),

ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci,

předseda prezídia Fondu národního majetku

Předseda vlády

Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.

Postupně se více či méně úspěšně dařilo vyřídit restituční nároky, odbourávat ztrátové a vysoce nákladové činnosti, stabilizovat zaměstnance, sortiment i kvalitu produkce, transformovat od 1. března 1994 státní podnik na státní akciovou společnost, hledat a nacházet různé obchodní příležitosti pomocí vlastního marketinku a obchodního úseku. Majetek nepotřebný k obchodně výrobní činnosti byl prodán nebo převeden na město. Dobrovolný i vynucený, odchod cca 600 zaměstnanců, během krátké doby, do vlastních, nově vzniklých či obnovených živností, zásadním způsobem neovlivnil chod firmy ani zaměstnanost v regionu. Ne všechno se dařilo, např. bylo poskytnuto několik, na první pohled výhodných půjček, které se později ukázaly jako rizikové. Monopolní sklářský zaměstnavatel na Železnobrodsku s.p. ŽBS, nositel státního vyznamenání za zásluhy o výstavbu, podnik 25. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, podnik 25. výročí založení KSČ, se v bolestech postupně měnil, přes zásadní výhrady, výpady i nesouhlas nositelů podobných vyznamenání. Management se konjunkturální výkyvy snažil eliminovat podporou i momentálně méně ziskových programů, což samozřejmě poněkud snižovalo zisk, ale na druhou stranu nezaměstnanost na Železnobrodsku byla minimální. Dalším krokem plynoucím z logiky věci byl pronájem části areálu firmě Titania s.r.o. a podobné pronájmy měly následovat. Po rozpadu centrální výroby skla a bižuterie bylo zakrátko jasné, že jediná firma nemůže efektivně a dlouhodobě využívat rozsáhlé a nákladné výrobní prostory, přestože, podle slov tehdejšího ředitele společnosti a předsedy představenstva a.s. Ing. Františka Peňáze CSc., spoluautora privatizačního projektu, společnost do července roku 1997, přes všeobecně známou platební morálku, nedostala ani náznakem do jakékoliv platební neschopnosti.

Veškeré závazky vůči státnímu rozpočtu /daně z příjmu, odvody z mezd, DPH apod./, zákonným pojištěním a dodavatelům plnila beze zbytků. Za rok 1996 vykázala zisk po zdanění ve výši cca 15,2 mil. Kč., poměr výroby a zakázek měla vyrovnaný. 1 200 zaměstnancům byly vždy řádně vyplaceny jejich finanční nároky i mzdy. Společnost měla výraznou převahu platební obchodní bilance ve směru vývozu a odvedla v roce 1996 na daních z příjmů právnických osob cca 10,35 mil. Kč, fyzických osob cca 11,2 mil., na zdravotní zákonné pojištění cca 27,8 mil., sociální cca 33,85 mil., DPH odvedla ve výši cca 34 mil. Kč. To celé sečteno a podtrženo činilo to cca 117,2 mil. Kč. Jen ve věci privatizace, vzhledem k neustálým administrativním problémům a posunům termínů se neměnilo téměř nic, kromě kosmetické úpravy názvu v roce 1994 ze státní podnik na státní akciová společnost. 

Zatím co státní akciová společnost ŽBS, podle veřejných ročních uzávěrek, tvořila stále větší nerozdělený zisk, jednání, podle managementu a.s. ŽBS, s bankami o půjčkách na dokončení odstátnění v intencích původního privatizačního projektu, stejně jako jednání s FNM (Fond národního majetku) o splátkových kalendářích, byla stále méně úspěšná. Z vyjádření tehdejších představitelů a.s.ŽBS byl při jednání s bankami i FNM stále více patrný zájem jakési třetí strany o získání v té době lukrativní a prosperující státní akciové společnosti.   

Konec první části.