Jsem rasista a trpím xenofobií?

Je trapné, když dospělý inteligentní člověk, je okolnostmi nucen přesvědčivě říkat něco, o čem není až tak sám přesvědčen. Minulý režim se vyznačoval tím, že se doma říkal a dělal většinou pravý opak toho, co na veřejnosti. Nenáviděná shromáždění byla nabitá lidmi a nenávidění oslavováni. Současný společenský systém v zemi je ale přece jen založen, přes veškeré politické šarvátky, na jisté občanské dohodě, na stanovených, relativně demokraticky odsouhlasených pravidlech a zákonech, jakýchsi domluvených normách.

Bohužel však, ne každé zjevné a prokazatelné porušování a nedodržování těchto norem znamená ztrátu, v mnoha případech je tomu dokonce naopak. Jistě, normy mohou být pro někoho méně pochopitelné, méně akceptovatelné, to ale nic nemění na jeho povinnosti je v plné míře respektovat. Pokud samozřejmě jsou normy pro někoho zcela nepřijatelné, nezbývá mu asi nic jiného, nežli změnit zemi popřípadě kontinent nebo za jejich nedodržování a porušování nést veškeré zákonné následky. Ostatně někteří mediálně známí „podnikatelé“ to již udělali, i když pravda poznali, že jakési normy platí téměř všude na světě, Afriku (Jihoafrická republika) a Ameriku (Bahamské ostrovy) nevyjímaje.

V médiích, v souvislosti s nedodržováním norem v místě obvyklých, čas od času propukají vášnivé diskuse na téma rasismus, xenofobie, integrace menšin nebo nepřizpůsobivých občanů do společnosti. Co si ale vlastně lze bez vášní představit pod pojmem nepřizpůsobivý občan nebo menšina. Podle mého názoru jde o člověka schopného rozumově pochopit a fyzicky zvládnout základní normy v místě běžné, který se čistě z prozaického důvodu přizpůsobit nechce. Rozumím jakékoliv menšině, pokud se nepřizpůsobí národním tradicím a historickým zvyklostem, s porozuměním bych asi měl problém, kdyby trvala na vlastní historické tradici, jako je např. tří týdenní nepřetržité bubnování na oslavu slunovratu padesáti tamtamů na místním rynku. Dle mého názoru, když nepřizpůsobivost kohokoliv jde za hranice norem a zákonů země nezbývá mu opět nic jiného, jak jsem už jednou předeslal, než změnit zemi nebo za své činy nést následky v místě obvyklé. Samozřejmě existují i jedinci, kteří rozumově ani fyzicky nezvládnou nic, ti ovšem nejsou nepřizpůsobiví, ale nějakým způsobem postižení. Pro pořádek snad ještě několik souvisejících volně interpretovaných norem u nás obvyklých; - nepřizpůsobit se je právo a svobodná volba každého člověka - svoboda jednotlivce končí tam, kde omezuje svobodu jiných - současný demokratický systém nezná pojem kolektivní vina.

Buď jsem tedy rasista a trpím xenofobií, nebo platí úvodní věta, „Je trapné, když dospělý inteligentní člověk, je okolnostmi nucen přesvědčivě říkat něco, o čem není až tak přesvědčen“, protože nejeden politik, aktivista, filosof a jiný účastník veřejných diskusí pojímá občanskou nepřizpůsobivost jako obrovsky nákladný problém, který nemá jednoduché řešení a spočívá mj. i ve změně nepřizpůsobivých stávajících norem.