Dobročinnosti se meze nekladou

Dobročinnost většinou vyžaduje velmi mnoho přemýšlení, příprav a upřímnosti, aby mohla i v médiích komerčně pomoci, postiženým či jinak potřebným. Mám na mysli příjem pro různé dobročinné nadace, kapky naděje, předvánoční dobročinné koncerty, konta paraple apod., které využívají řekněme popularity a morálních vlastností těch, kteří pomoci chtějí.

Rád bych věděl, zda pražští magistrátní úředníci s panem Jiřím Janečkem, když se velice správně rozhodli pomoci zachránci chlapečka Vendelína, bezdomovci Miroslavu Szamszelimu, tak činili v nezištné touze po šlechetnosti, čehož si náhodou všimla média a snažila se nezištně informovat o šlechetnosti radních. Protože kdyby tomu tak nebylo, jednalo by se o bohapusté kupčení s lidským neštěstím a svědčilo by to i o hlouposti některých medií, která ukazovala národu jak poslední ke štěstí přišel, naaranžovanou postelí i jeho poděkováním.

Nejsem psycholog a nevím, co přinutilo člověka po dvanácti letech spaní v kanále a shánění snídaní v kontejneru, se vzdát všech těch báječných věcí které mu byly nabídnuty, včetně denní polévky a práce údržbáře, vyskočit z okna a následně zbít lékaře. Navíc, když sociální pracovníci s ním strávili celý večer a ještě v deset hodin večer jej ukládali na pokoji ke spánku. Jsem ale přesvědčen, že opravdová dobročinnost vyžaduje mnoho upřímnosti, přemýšlení, příprav a také anonymity,  pokud nemá dopadnout jako velmi smutná fraška.