Dnes jsem si přečetla stížnost nějaké mladé spisovatelky. Knihy se totiž málo prodávají a naši hrdinní spisovatelé ani zdaleka nedosahují výdělků světových bestselleristů. Jaká nespravedlnost! Stát se o naše mistry musí postarat..
Opravdu? Opravdu je nutné, aby každý, kdo je schopen napsat nějaké zádumčivé a málo čtené dílo, byl placen státem - tedy námi všemi? Vzpomeňme na největší díla světové literatury. Co myslíte - byli jejich autoři živeni nějakými institucemi? Měli pohodlný život, kdy se nemuseli trápit světskými problémy, aby se mohli soustředit na tvorbu? Těžko... Psali, protože nemohli jinak. Byli poháněni vnitřním pnutím a touhou něco lidem sdělit. Mnozí z nich ke svému psaní přistupovali jako k normální obživě a psali divadelní hry na objednávku divadel - a pokud by na jejich hry nikdo nechodil, nikdo by si jejich hry neobjednal. kruté a tvrdé. Přesto výsledkem je mnoho her a knih, které čteme doteď a málokdo je překoná. Spisovatelé ze svého údělu nikoho nevinili - ostatně ani neměli koho. Lidé byli zvyklí starat se o sebe sami.
Dnes ale vidím naše "státní" spisovatele (čest výjimkám), jak vymetají všelijaké stipendia a granty a píšou své knihy v klidu nějakých studoven, odblokováni od vnějšího světa. Zdá se jim normální, že by stát měl postavit nějaký spisovatelský dům a tam se pěkně o naše psavce starat. Ale kdo bude vybírat o které? A taky se jim zdá normální, když volají po zákonech, které zmenší zisk vydavatele a knihkupce v prospěch autora. Taková státem posvěcená loupež - nebo jinak - takové malé znárodnění směrem k vyvoleným.
Kam jsme se to dostali? Stát svou dotační a grantovou politikou systematicky likviduje opravdové umění. Ke grantům se totiž dostanou jen ti, kteří na to mají žaludek. Mladí a svobodní zůstávají někde v undergroundu. Kámoši to dávají kámošům. Ano, jsme zpátky. Komunismus se nám tady plíživě vrací zpátky. Paradoxně na zavádění tohoto nespravedlivého systému mají největší zásluhu ti, kteří se prezentují jako největší antikomunisti. Mají plnou hubu odsudků členů KSČM, ale na druhé straně podporujou systém, který není nepodoben tomu minulému. Režimní umělci tloustnoucí z podpory státu a pomalu ztrácející sebereflexi. Jak jinak nazvat všechny řeči v různých uměleckých časopisech o tom, jak pro kvalitu díla není důležité, jestli dílo osloví diváky, čtenáře, posluchače? Co to je za blbost? Pro koho tedy umění je? Vždy bylo pro lidi, ne jen pro pár vyvolených. Tak spisovatelé volají po větší podpoře státu, filmaři pláčou a chtějí zpátky Barrandov z komunistické doby, kdy se filmařům dobře žilo. A jaksi jim uniká, že to znamená omezení tvorby a snížení její kvality. Ne nadarmo umělci podporují zase jen ty, kteří jim zaručí udržení tohoto pro ně pohodlného systému.
Jenže více grantů pro umělce znamená jediné - méně opravdového umění. Vidíme to každý den. Kdy jste naposled byli opravdu ohromeni nějakým českým románem, filmem, či uměleckým dílem? Aby zase české umění mohlo vzkvétat potřebuje jediné - zrušit granty a dotace a uvolnit ekonomiku. Ať si každý může svou knihu klidně vydat sám - bez komplikací a podvojného účetnictví. Ať si umělci mohou přivydělávat legálně na různých brigádách a mohou se tak soustředit na tvorbu. Ať nám rostou šikovní podnikatelé, kteří až nebudou vědět co s penězma a s časem, začnou se věnovat také něčemu jinému, než nekonečnému ochraňování svých aktivit. Začnou si zdobit svá sídla, podporovat mecenášsky různé projekty. Teď na takové věci fakt není čas.
Děsím se dne, kdy všeobjímající stát ničící svou podporou svobodomyslné umění, vstoupí na další metu. Ještě se nám nepodařilo zlikvidovat rockovou a alternativní hudbu. Tam se ještě tvoří svobodně - právě a jen proto, že se nemusí hudebníci ponižovat kvůli nějaké trapné dotaci. Ale nechvalme dne před večerem, už tam stát strká drápky... Podívejme kolik agentur a klubů žije z podpory měst a obcí. Nákaza "komunismu" se šíří pomalu ale jistě. Jedinou nadějí je pro mě svět hip-hopu a techna. To není hudba, která by byla oblíbená politiky a úředníky. Tak snad se aspoň tam udrží svobodný duch!
