Dnes ráno jsem byla šokovaná jedním článkem v novinách. Je to o nějakém výzkumu a bylo zjištěno, že pětina manželských párů se obejde ve vztahu bez sexu. Dokonce 47% žen a 30% mužů sex vůbec nepotřebují. Je to k nevíře! Tolik lidí nemá nebo nepotřebuje sex. A pak to nemá jít se světem z kopce. Když lidi rezignují na jednu ze základních lidských potřeb (nebo spíše radostí?), tak se pak nemůžeme vůbec ničemu divit. Válkám, konfliktům, nesmiřitelnosti, fanatismu, zlobě... K tomu všemu se podle mě uchylují lidé, kteří nejsou srovnaní sami se sebou a se svou sexualitou.
Velmi mě zasáhla kniha "Milenec Lady Chatterleyové". Hlavně jeden dopis, který onen úžasný hajný píše své vyvolené. Myslí si, že kdyby se lidé nestyděli za svou sexualitu a přirozeně se oddali všemu, co s tím souvisí, tak by se na světě žilo lépe. Když jsem knihu četla poprvé, zdálo se mi to trochu přehnané, ale čím jsem starší a mám víc zkušeností, tím víc musím dát onomu hajnému za pravdu. Lidé, kteří se nenaučí žít a být v harmonii se svým tělem (a tedy i se sexem), mají většinou nějaký jiný problém.
Kdy si tedy lidé můžou užívat všeho krásného, co se sexem souvisí? No když mají hezký partnerský vztah, který je postaven na porozumění a toleranci. A kdo je toho schopen? No lidé, kteří jsou přirozeně sebevědomí a umí si užívat života. A kdo je sebevědomý? No ten, co je srovnaný sám se sebou a je si vědom svých limitů. A kdo si umí užívat života? No ten, kdo se má rád. A tady se trochu zastavme...
V článku se dále totiž uvadí, že dost hodně manželských párů nemá sex proto, že jsou prostě příliš unaveni. Malé děti, hodně práce... Tomu fakt nerozumím - proč si to ti lidi takhle dělají? Vždyť je tolik vymožeností - papírové plenky, automatické pračky, hotová potrava pro děti, plné obchody všeho, co potřebujete, ženy mají většinou i své auto... Vždyť se maminky můžou soustředit jen na děti a celé dny si s nimi jen hrát - mají spoustu času. A možná v tom je ten problém. Maminky dnes nic nenutí, aby své děti vedly k samostatnosti, k soustředěnému hraní, k pevnému režimu. Nepotřebují to, ale zadělávají si na problém. Děti jsou pak otrávené, špatně spí a péče o ně je vyčerpávající. Často se takové děti dívají na televizi, sedí u počítače a poflakují se po bytě od ničeho k ničemu. Koho by to neunavilo - myslím tedy ty matky, které musí neustále bojovat s unuděnými a nesoustředěnými dětmi! Tvrdím, že maminky, které neumí zavést do života svých dětí režim a nevedou je k samostatnosti, jsou samy proti sobě (a nejvíc proti těm dětem) a vlastně se nemají rády. Protože komu prospěje rozmazlený fracek, který spí s rodiči třeba až do šesti let věku? Nejvíc to bohužel poškodí to dítě a vliv na sexuální život rodičů je pak fatální. Takže někdy by stačilo zavést do života dětí a rodiny trochu řádu a pár jednoduchých pravidel (nabízím jedno pro maminky - sama zásadně nepracuju po 20. hodině večerní:-)) ). Proč se štvát, kvůli čemu, kvůli komu?
A co muži? V článku se píše o mužích, kteří podléhají neuvěřitelnému stresu ve svých zaměstnáních, z práce chodí pozdě a do noci ještě pracují u počítače. To fakt vyčerpá. To chápu. Ale prostě tomu nevěřím, že i takto pracovitý muž nemá chuť na sex. Chce to jen se trochu zastavit... Trochu relaxovat. Trochu víc myslet na sebe - mít se rád.
Takže asi za problémem nedostatku sexu v českých manželstvích bude stát kombinace obojího - lidé mají málo rádi sami sebe a rezignují na harmonii ducha a těla - a jsou málo sebevědomí a to si často kompenzují někdy vyšší agresivitou nebo přehnanou submisivitou (a s tím rovnoprávný partnerský vztah nevybudujete). Možná si řeknete - je to jejich problém, když jim nedostatek sexu nevadí, tak ať ho nemají. Ale ono to nebude tak jednoduché - moje maminka mi před vstupem do manželství řekla jen jedno: "Víš, děvče - mysli na to, že v manželství se všechno točí kolem lůžka". Je to tak. Takže i když se v takových manželstvích bez sexu všichni tváří spokojeně, bezpochyby je aspoň jeden z páru hodně frustrovaný (většinou ale oba). A nakonec to zas odnesou jen děti...
Takže lidi - nerezignujme na potřebu sexu. Učme se budovat rovnoprávná partnerství, mějme rádi sami sebe - ne víc! - naučme se sami sebe rozmazlovat, chtějme potěšit sebe a druhé. A kdo toto umí, nemůže trpět nedostatkem sexu. A kdo toto umí, zjistí, že sex není jen o technickém aktu krátkodobé rozkoše, ale je to o životním stylu. A takové lidi poznáte snadno. Vyzařují přirozenou autoritu, jsou oblíbenými ve společnosti, jsou přitažliví (ale ne vulgární), umí myslet na sebe, ale jsou i přející. Takoví lidé nerozpoutávají války, nejsou fanatici, nejsou agresivní a závistiví. Takže paradoxně - když budeme víc myslet na sebe a své potřeby - prospějeme i svému okolí. Možná by se tím mohlo zabývat i naše školství. Zavést nějaký předmět typu - výuka o rovnoprávném partnerství (s důležitou kapitolou o citovém vydírání a jak mu předcházet) nebo předmět typu - hédonismus jako cesta ke světu bez válek:-)) Ale to už přeháním. I když to rovnoprávné partnerství by určitě mělo na sexuální život daleko lepší vliv, než učit děti na hodinách nasazovat prezervativy - to už dávno umí.
