Problém politiky - nedostatek přitažlivosti

Někdo se někde pohádal, ten zas lhal, ten mlčel, když měl mluvit, ten mluvil, když měl mlčet. A to všechno splývá v jeden velký maglajz. Skuhráme a nadáváme na proradné politiky a vlastně jimi opovrhujeme. Přitom jsme si je sami z

Stačí se podívat na žebříčky oblíbenosti politiků - většinou vítězí ti nejvíce neslaní nemastní. Vzpomeňme jen na svého času nejoblíbenějšího politika Standu Grosse. Tu oblíbenost mu už nikdo neodpáře. To, že se fakt většině lidí prostě líbil. Tak proč se divíme, že je politika plná podobných týpků? Vždyť takové chceme, tak je tam máme:-)

Ano jistým problémem je nabídka a ta je prachmizerná. Ale i tak. Nechali jsme se totálně zmastit samotnými politiky, kteří nám dlouhé roky vymývali mozky a nutili nám postavy bez chuti a zápachu. Pořád nastrkovali dopředu slabé jedince a přesvědčovali nás o tom, že zrovna takoví jsou pro politiku nejlepší. Nejlepší ale byli jen pro samé politiky, protože se tak navzájem méně ohrožovali. Podlehli tomu i novináři, kteří v této hře pokračovali a opěvovali slabé a nezralé politiky jen proto, že to tak prostě dělali všichni. Je lepší, když jsou politici ještě slabší než mnohdy neprofesionální novináři. Tak si všichni pěkně hráli do noty.

A my jsme jim to žrali i s navijákem. Teď sklízíme plody naší naivity, hlouposti, nezájmu a lenosti. Podlehli tomu i členové politických stran. Na schůzích jim nutili politiky, kteří vynikali akorát svou neškodnosti a plochostí a členové je volili na kandidátky jak na běžícím pásu. Jako ovce... Kam zmizely naše instinkty? Proč jsme zvedali ruce pro lidi, kteří nám nijak zvlášť neimponovali? Kdo si dnes vzpomene třeba na Davida Vodrážku z ODS. Ano, byl to i místopředseda ODS. Pro mě nepochopitelné, jak mohl být takový nevýrazný člověk zvolen na takovou funkci a nemůžeme se divit, že to ODS dopracovala tam, kam dopracovala, když byla schopná volit takové lidi.

Přitom v soukromém životě umíme poznat silné osobnosti a zralé dospělé jedince, které respektujeme. Proč na politiky klademe jiná měřítka? Proč se spokojujeme s nezralými a povrchními jedinci, kteří vynikají pouze tím, jak si umí vyjednat v zákulisí podporu a ví, s kým mají kamarádit, aby se dostali tam, kam potřebují - ke korytu? Copak to na nich už neumíme poznat?

Nedávno mě zaujal jeden článeček. Je o tom, jak funguje princip přitažlivosti. Autor této jednoduché teorie Michal Kopecký jasně definuje princip 80/20. Muž, který chce sbalit pořádnou babu musí být z 80% parchant (přitažlivý, sexy, divoký, vášnivý,...) a z 20% hodný chlapeček (naslouchající, laskavý, chápající,...). A když ji sbalí a che s ní mít vztah, poměr se musí obrátit. Z 80% musí být hodný chlapeček a z 20% parchant. Jinak vztah přestane fungovat.

S politikou je to stejné. Politici lákají a vábí voliče - nejprve je musí zaujmout a pak si je musí udržet. Takže nejprve je třeba ukázat silné emoce a to až z 80%. Jaké ty silné emoce jsou? Drzost, tvrdohlavost, schopnost se pohádat o svůj názor, přímost a pravdivost, vášnivost. Jenže takové silné emoce musí vyrůstat z silného přesvědčení, ze silných základů. Proto jich nejsou schopni ti "chlapečci", kteří nemají nic za sebou a jejich jediným zájmem je jen nikoho nenaštvat. Doplním k tomu, že u chlapů je to mužskost a u žen ženskost. Měli bychom z nich cítit i silnou sexuální energii, ovšem ne ve smyslu pornografie. Sexuální energii, která pohání naši touhu cokoliv dokázat, změnit, prosadit. To všechno by měl mít dobrý lídr, který je přesvědčivý svým zápalem. Nebyl by ale přesvědčivý, kdyby mu chybělo 20% lidskosti, empatie a slušného vychování, schopnost respektovat druhé s jejich názory, úcta a pokora.

Když pak toho voliče takový politik uloví, musí ta procenta otočit. Z 80% by měl ukazovat pracovitost, vnímavost, věrnost ideálům, empatii. Byl by to ale špatný politik, kdyby neuměl být z 20% zlobivý - vášnivý, odvážný, tvrdohlavý a tím vším přesvědčivý.

Hledejme je - lidi, kterým nechybí vášeň a touha, která vyvěrá ze silného přesvědčení. Lidi, kteří mají něco za sebou a nebojí se mluvit nahlas a přesvědčivě. Nečekají, až je někdo požádá. Sami si o své pozice říkají, nenechají se přemlouvat. Takoví musí být v politice, jinak to nefunguje:-) A odmítněme nepřesvědčivé a neslané nemastné politiky, kteří vypadají jakoby jejich jedinou vášní bylo sedět na schůzi a mluvit hodiny o ničem. Nezapomínejme na to, že vášniví lidé mají i chyby, občas třeba někoho urazí nebo naštvou. Daleko více lidí ale umí nadchnout. Je to lepší než ten marasmus, co se na nás dnes a denně valí odevšad. 

Lidi už panáků bez chuti a zápachu mají plné zuby - možná jim tolik nevadí, ale ani kvůli nim nezvednou zadek a nepůjdou je volit...