Odvaha v politice se už nenosí - nikdo ji nepožaduje...

Poslední dobou je to v té naší politice takové nějaké umatlané, přízemní, ubohé... Bože, vždyť kdy jsme byli svědky nějakého odvážného činu. Vždyť i věci zcela samozřejmé - jako je opatrná snaha vypořádat se v Chomutově s parazitujícími občany - je chápána jako vrcholně vybočující počin. Stejně tak samozřejmé a logické chování některých poslanců (Tlustý, Schwippel,...), je chápáno buď jako totální nezodpovědnost a úlet nebo naopak jako vrcholně odvážné...

Pád vlády je hezká ukázka toho, jak se podařilo "umatlaným" politikům bez vizí implantovat bojácné a průměrné chování takřka všude... Nejčastěji můžeme slyšet: "Nejde to, je to moc složité, museli bysme přesvědčit moc lidí, co by na to řekli ti, co nebudou souhlasit, vyvolalo by to vášně, moc by se o tom mluvilo, nikdo to tak nedělá,..." Proboha - kam zmizela odvaha zavádět nové věci, odvaha k mimořádným činům, kam zmizelo nadšení a touha prosadit nová řešení? Že se takto chovají politici, mě už ani nepřekvapuje, ale už nám takový opatrnický pohled nutí i novináři... A vlastně to opatrnictví a zápecnictví přebírá celá společnost.

Co jsme si tedy vyslechli po pádu vlády? Jak to bylo ubohé, jak se naruší naše předsednictví, jak budem vypadat špatně ve světě. Takže jsme to tam "umatlaně" měli ještě nějakou chvíli držet. Topolánek si už na to zvykl a ani na vteřinu jsem u něho neviděla něco jako pokus o sebereflexi. Chudáček - tak hezky vypadal před těmi evropskými vlajkami... A teď mu to (a vlastně i nám, kteří jsme tak pyšní na toho našeho borce, jak v tom velkém světě umí chodit - i Sarkozy ho poslouchá...) pár ješitných a mstivých poslanců pokazilo. Vždyť co jsou oni se svým maličkým svědomím a s nějakýma pitomýma ideálama proti té velké síle hochů na vrcholu. Co si to vlastně dovolili? Vždyť se ale na to podívejme střízlivě - opravdu je pád vlády tak fatální záležitostí? Náš průmysl si stejně - jako pokaždé - bude muset poradit sám. Jsme prostě v recesi a tu musíme překonat tím, že se uskromníme a budeme více a lépe pracovat. V tom nám žádné předražené summity EU vedené naším bohorovným premiérem nepomůžou...

Jsem z toho velmi zklamaná, najednou všichni pláčou, jak tam ta vláda, které nikdo nedával moc nadějí na přežití, měla ještě vydržet. Stejně to tak nakonec dopadne a vláda v demisi tam do těch předčasných voleb vydrží... A já se ptám sama sebe - opravdu se máme všichni obdivovat Topolánkovi a jeho hochům a těch pár rebelů máme zatracovat? Já to tak necítím. Vidím to jako jeden z mála odvážných činů poslední doby - všichni jedou na vlně - jen nikoho nenaštvat, zalíbit se, vlichotit se - vizážisti a marketéři mají žně. Ale Schwippel a Tlustý měli odvahu - neustoupili vydírání a nátlaku - jak si prostě pád vlády nemůžeme dovolit a jak nás to poškodí. Mají to teď sakra těžké - když čtu některé rozhovory, kdy novináři automaticky předpokládají, jak za to něco museli dostat, je mi na blití. Fakt už nevěříme nikomu, komu nejde o prachy? To je smutné, moc smutné... Copak to nevidíte - ti hoši se svou politickou kariérou skončili, oni nemají co ztratit, můžou si dovolit - jako jedni z mála - mluvit o principech. Ale skoro nikdo jim to nevěří...  

Chtělo by to asi více takových odvážných činů, ale nějak netuším, kdo by s nimi mohl přijít. Kdo bude ochoten říkat nahlas lidem nepříjemné věci? ODS? ČSSD? No to ani ve snu... A co ty nové politické strany? Teď je taková krásná příležitost se zviditelnit, ale kde nic tu nic... Takže do nich vkládat naděje je asi liché. Nakonec si ten pád na dno budeme muset vychutnat do všech důsledků - politika bude ještě umatlanější a ubožejší - bude to mít čím dál víc vliv na naše životy - až to bude neúnosné. A pak teprve asi lidem dojde, že je lepší dát důvěru tomu, kdo jim nelakuje svět narůžovo, tomu, kdo bude odvážný říkat, že si nejsme všichni rovni a že na pohodlný život si musíme vydělat tvrdou prací, a že krást se nemá. No, nikdy by mě nenapadlo, že na hlásání takových samozřejmých věcí, bude potřeba tolik odvahy:-))