Je jich čím dál méně... výrazných mužů

Nějaký blogger se velmi výrazně pozastavil a zhnusil nad Milanem Knížákem a nad Václavem Klausem - jeden druhému udělil vyznamenání... Míra zhnusení onoho bloggera byla tak veliká, že mně z toho přešel až mráz po zádech. Proč taková nenávist? Taková averze? Já bych takových postav ráda viděla ve veřejném prostoru více...

Vždyť se podívejme kolem sebe - koho vidíme? Samé nevýrazné postavy, bez špetky charismatu. Postavy, které mluví velmi korektně a taky velmi korektně žijou, až jsou bez chuti a bez zápachu. Tak nějak bezkrevní. Ovšem se správnými názory - korektními, nikoho nedráždícími. Jsou to takové nové postavy, které prostě doba žádá. S úžasným a ukázkovým životopisem, s úžasnými názory, které jakoby náhodou konvenují s tím, co žádá veřejnost. A pro jistotu mluví velmi obecně, tak aby nikoho nemohly namíchnout... Když tak jen ty, kterými intelektuální veřejnost opovrhuje. Nuda, nuda, nuda, šeď...

A mě to nebaví - ty debaty v médiích, které jsou tak nudné a bez jiskry. Všichni znají správná čísla a umí je použít a mezi těmi čísly se ztrácí a vůbec není vidět žádné nadšení, zápal, vize, touha, přesvědčení. A já už u takových debat prostě nemohu vydržet. Nemohu udržet svoji pozornost a je to asi poprvé od revoluce, kdy prostě neznám jména ministrů. Je to moje vina? Jsem už politikou unavená? Ne, kdepak...

Ach, kde jsou ty časy, kdy celý národ sledoval s napětím debaty Miloše Zemana s Václavem Klausem, moderované výraznou Janou Bobošíkovou. To tedy opravdu nebyla nuda. Kam zmizeli? Když vidím ty opatrné a krásné moderátory, kteří moderujou jako kdyby je to ani nezajímalo, tak znechuceně - vlastně ne znechuceně, spíše znuděně - přepínám, obracím rychle stránky novin, přepínám stanice na autorádiu.

Ale občas se něco objeví - takový záblesk normality. Václav Klaus, který se nebojí říkat "nekorektní" věci. Prostě si věří a věří tomu, co říká. A je tak kouzelně normální - trošku narcisistní, trošku egocentrický, k pomilování neservilní a nakonec i lehce arogantní. Ladislav Jakl, který je prostě zábavný, chytrý a výjimečný. A pořád má ten copánek a kapelu a v posledním rozhovoru říkal moc hezké a normální věci o adopci. Pro mě hezké a normální, ale pro dost lidí asi trošku v rozporu s tím, co říká médii oblíbená Tereza Boučková... A samozřejmě Jaroslav Kubera -  takový menší muž, věčně zahalený oblakem dýmu z cigaret. No jo, nebojí se kouřit - to je opravdu hrdinský čin! A ty věci, co říká...! Opravdu má můj obdiv. Přátelé - běžte se podívat do Teplic, jak se má řešit boj s korupcí. Prostě tam, kde se nepřerozdělujou peníze, tam není co korumpovat. Jak jednoduché. A nakonec Milan Knížák - ten to završuje.

Co tyhle chlapíky spojuje? Věří si a je za nima nějaká konkrétní práce - dobrá práce. A všichni to ví, nikdo jim to nemůže odepřít. A taky jsou chytří a vtipní (až na prezidenta, který vtipem zrovna nesrší...). A mají šmrnc a nebojí se říkat a dělat mimořádné věci. Nebojí se rizika, že by to nemuselo vyjít. Nejsou to žádní přizdisráči. To je tak osvěžující... A inspirující...

No řekněte, kdy vás naposledy zainspiroval třeba Bohuslav Sobotka nebo Jan Švejnar nebo Přemysl Sobotka? Jmenovala bych jich více, ale fakt nevím jak se všichni ti chlapci jmenujou...:-)) Jsou tak dokonale nevybočující, průměrnými oblíbení. Všichni se tak snaží vypadat - proč by ne, když to funguje a nejoblíbenějšími jsou právě ti nejvíce nečnící, nejvíce průměrní.

Ale já věřím, že až se tady objeví silná postava silně neprůměrná, ale svou lidskostí uvěřitelná, která bude mít originální a zapálené názory, které budou vycházet ze silné životní zkušenosti, tak pak bezpochyby porazí ve všech žebříčcích popularity všechny ty bezkrevné postavičky! A na to se moc těším!

P.S.: Dnes večer se moc těším na film "Kurz negativního myšlení", který je programově nekorektní a to v době silného závanu korektnosti nejen z Bruselu prostě potřebujeme. Nebo jinak bychom se z té uhlazenosti mohli docela zbláznit:-))